Soumrak švédského mýtu
Švédské volby: hlavním tématem je migrace. Mnozí Švédové mají pocit, že to vláda nezvládá
STOCKHOLM Pastelové stěny stockholmské kavárny Granne zdobí vybledlý plakát skupiny Roxette. Připomíná staré časy, kdy bylo Švédsko docela jiné než dnes.
Svět tehdy obdivoval jeho popové i jiné legendy, vedle Roxette to byla ABBA či sjezdař Stenmark: jejich publikum tvořili téměř výhradně blonďatí a modroocí Švédi. Jsou to nějaké čtyři až pět desítek let.
Skandinávská země nabízela lekce, jak rozvíjet úspěšný sociální stát a tamní sociální demokraté sbírali ve volbách okolo 50 procent. Zemi se dařilo.
Vedle toho Švédsko představilo zbytku světa, mimo jiné, také multikulturní recept. Stalo se „světovou humanitární supervelmocí“. Nezdálo se to jako špatný nápad. Ekonomika uprchlíky potřebovala.
„Zpočátku imigraci všichni fandili, země byla šedá, skoro až nudná, potřebovala nové podněty,“říká 67letý důchodce Ulf Gustafsson, který žije na předměstí Stockholmu. „Uprchlíci ze 70. a 80. let přinesli vítané osvěžení a nikdo si nemyslel, že by je bohatá země nedokázala vstřebat,“líčí Gustafsson.
To vše už je ale pryč. Sociální stát vyčerpal své možnosti, švédský mýtus korodoval.
Postupně navíc přicházelo stále víc azylantů. Vše vrcholilo v roce 2015, kdy desetimilionová země přijala 163 tisíc migrantů, víc než kterákoli jiná země v Evropě, přepočteno na obyvatele. Tehdy poznalo Švédsko své limity.
I proto teď, pár dnů před klíčovými parlamentními volbami, vypadá země docela jinak. Stockholmská předměstí už nejsou rozmanitá, protože v některých místech totiž žije až 90 procent lidí s cizími kořeny. Švédi tam nepřijdou.
A masová migrace se tak stala klíčovým tématem nedělních voleb.
Stačí vyjít z bistra pár kroků na ulici, směrem k nedalekému jezeru Mälaren, a je to patrné. Vedle pákistánské prodejny textilu se tísní turecké restaurace, na lavicích znuděně pokuřují skupiny syrských Arabů. Bydlí na vzdáleném předměstí Rinkeby, kam se běžný Švéd málokdy podívá. Tvoří tam většinu obyvatel, takže se cítí a chovají „jako doma“.
Práci získávají obtížně, ačkoli jim vláda vychází všemožně vstříc. Pomoc jde tak daleko, že Švédi dokonce nabídli novou identitu džihádistům válčícím za Islámský stát v Sýrii, údajně proto „aby nebyli diskriminováni“.
To usedlíky netěší. Často si připadají, že jsou až „druzí na řadě“, když jde o sociální dávky či jinou pomoc. Navíc se zhoršuje bezpečnost v ulicích. „Chodila jsem si tady ráda pozdě večer zaběhat, celé roky, ale přestalo tu být bezpečno,“říká 45letá Karina Sjorbergová, která bydlí v jednom z úhledných bloků řadových domů.
Stockholm i další velká města mají celé rozlehlé čtvrti, které na pohled vypadají jako dokonalá reklama na prosperující Švédsko. Jenže pohled o pár desítek metrů dál už obrázek kazí.
Problém narůstal delší dobu
Průzkumy mínění už od devadesátých let naznačovaly, že Švédové se sílící imigrací nejsou docela srozuměni. Politici si ale vedli svou. Bez ohledu na to, kdo se momentálně střídal v čele vlády.
Do roku 2014, kdy se konaly poslední volby, to byli Umírnění, tradiční pravice, kterou tehdy vystřídala sociální demokracie současného premiéra Stefana Löfvena. Ani jedna z mainstreamových stran si nevšímala rostoucí zločinnosti na imigrantských předměstích, kde hořela auta. „Jeví se to jako koordinované a plánované útoky,“připustil premiér Löfven, ale žádná řešení situace nenabídl.
Přibývalo i případů znásilnění, za loňský rok vzrostl jejich počet o desetinu. Nedávno přinesla švédská veřejnoprávní televize výbušnou zprávu, podle které figurují přistěhovalci v plných 58 procentech jako obvinění v případech sexuálního napadení, ačkoli tvoří jen nějakou pětinu populace. Na šéfredaktora se sypala tvrdá kritika, v hyperkorektním Švédsku není zvykem o podobných věcech otevřeně mluvit. „Každý ví, že se jedná jen o nepatrné procento z celkového počtu imigrantů,“bránil se šéf televize Ulf Johansson.
Toho dokázala využít protestní strana Švédských demokratů. Ještě před 20 lety se pohybovala okolo jednoprocentní podpory, teď se jí chystá volit každý pátý Švéd.
„Toto jsou nejdůležitější volby za mnoho dekád, může nastat tektonický posun v politice,“míní analytik Jonas Hinnfors z Göteborské univerzity.
Ekonomika přitom roste tříprocentním tempem, nezaměstnanost je na desetiletém minimu. Vedle nezvládnuté imigrace vyčítají Švédové kabinetu i další věci. Třeba dlouhé fronty u lékařů i rozevírající se nůžky sociální nerovnosti. „Sociální demokraté už nejsou schopni dodržovat sliby, dá se čekat, že voliči je vytrestají,“napsal před nedělními volbami švédský list Dagens Nyheter.