Jágr a NHL? „Šance jedna ku bilionu“
Zítra startuje druhá nejvyšší hokejová liga, v níž znovu bude poutat pozornost Jaromír Jágr. Hráč a majitel Kladna, který touží po návratu mezi elitu. O čem hokejová ikona včera mluvila?
Měl sice brusle, ale po ledě včera jezdil jen v džínách, teplé bundě a s kulíškem na hlavě. Jaromír Jágr totiž při tréninku především radil a ukazoval. Poslední dva přípravné zápasy vynechal, a tak není jasné, zda se už v sobotu objeví mezi mantinely při startu kladenské cesty za vytouženým návratem do extraligy. „Zatím vůbec nevím, co bude. Může se stát, že budu hrát už příští zápas,“řekl 46letý útočník pro MF DNES a ČTK. O zranění, které však není vážné, nechtěl mluvit. Zato poutavě vyprávěl o roli majitele, shánění peněz i (ne)možném návratu do NHL. I když nejste ve výstroji, na ledě jste radil hráčům, co dělat. Snažím se. Mám nasbírané zkušenosti za 40 let, co hokej hraju. Říkám věci, o nichž vím, že fungují, protože jsem si je vyzkoušel a zažil je. Odehraných zápasů mám asi nejvíc v historii, co kdy kdo hrál vůbec hokej. Takže prostě říkám věci, které fungují a jež klukům pomohou. Věřím, že když jim ty věci ukážu, zapůsobí to na ně daleko víc, než když jim to jen řeknu. Zrak je pořád lepší než naše ucho. A když to ukazuje sám Jágr...
... ale za pár let to tak už nebude a nikdo nebude vědět, že jsem někdy hrál. Ovšem dokud ta šance je, tak doufám, že to pomáhá. Nedávno jste v televizi naznačil, že to může být vaše poslední sezona. Opravdu? Jsou dva pohledy. Ten první, kdy si říkám, jak je těžké se na ledě honit s dvacetiletými kluky. Někdy to bolí a já se ptám, jestli to má cenu. A pak je druhý pohled – věřím, že jsem inspirací pro starší lidi, když mají pocity jako já. Alespoň mi to občas píšou. A když ne všechny, tak třeba jednoho mohu ovlivnit. Když si ale řeknu, že mě bolí tělo, že se na to vys..., může to pak udělat spousta dalších, které jsem předtím rozpohyboval. Je to jen věkem?
To, že mě něco bolí, je dané především tím, že se nevěnuji tolik tělu a svaly nejsou silné. Vše odnášejí záda, kosti a klouby. I kdybych nehrál, budu muset stejně trénovat. A mimo led možná ještě víc. Další věcí je udržet si váhu. Když hraješ, jsi ve výstroji a zpotíš se. A shodit váhu je ve výstroji daleko jednodušší než v jakémkoliv jiném sportu. Kdybych nehrál hokej, tak se musím soustředit na výživu a zdravou stravu, což se mi ještě nechce. Proč?
Protože miluju sladký! Když hraju a trénuju, je to v pořádku, ale když ne, tak to tam naskakuje. Jako teď. To se člověk bojí vůbec nadechnout,
protože mu připadá, že s každým nádechem má kilo navíc. Před pár lety jste v zámoří říkal, že chcete hrát do padesáti. Bralo se to jako vtip, ale v této sezoně vám bude 47 a kulatiny se blíží. Hrát do padesáti by nebyl problém. Ale když jdu na led, chci tam být platný hráč. Nechci být zklamaný sám ze sebe, když se na sebe podívám. Někdy, když to udělám, si pak říkám: Ty vole, to je hrozný. Ale neřeknu, že končím. Pro mě je to motivace! Když jsem se v únoru zranil, tak jsem se šel podívat, jak se mi to stalo. Viděl jsem některá střídání a říkal jsem si, že je to hrozné a příšerné, co předvádím. Ale žene mě to dál. Stejně bych něco chtěl a musel dělat. Do padesáti hrát lze. Problémem jsou zranění. Chcete o nich mluvit?
U mě je potíž v tom, že jsem spojil manažerskou práci s tou hokejovou. Nemám čas na přípravu před tréninky a na regeneraci po nich. Divím se vůbec, že nemám něco horšího. Jdu na trénink a mám 15 minut na převlečení, takže se ani nerozcvičuju. Hrál jsem tři zápasy a z toho dvakrát jsem měl jen pětiminutové rozbruslení bez rozcvičky a strečinku. To nejde. V sezoně to snad bude lepší, ale teď musím podepisovat hráče, dělat sestavu... Není ze mě přímo kancelářská krysa, ale chci být u všech těch jednání, protože si myslím, že to pomůže. Věřím, že když se pak budu tělu po všech stránkách věnovat, budu schopen odevzdávat daleko lepší výkony. Taková je alespoň moje víra. Jestli bude realita jiná, to se uvidí. Je tu možnost vašich střídavých startů v extralize? Pravda je, že jsme se na to téma trošku bavili s Třincem. Ale vše se odvíjí od toho, abych se já cítil dobře. Co bych tam dělal, když nebudu hrát důstojně v 1. lize? To by bylo zbytečné se tam tlačit. Sám možná jeden velký přestup zařídíte. Kladno by mohl posílit James Wisniewski, bek s 500 starty v NHL. Je to pravda? Nechci mluvit o konkrétních jménech, ale snažíme se mít co nejkvalitnější mužstvo. A když některé možnosti jsou, tak uděláme maximum, aby tady ti hráči byli. Někdy to vezme delší čas než u jiných mužstev, protože já to dělám jinak, než je zvykem. Nerozjednám si pět hráčů najednou a nečekám, od koho dostanu nejlepší podmínky, abych pak ostatním řekl ne. Nelíbilo se mi to, když se to dělalo v NHL, a nechci, aby to bylo tady. Jdu od posily k posile. Někoho si vytipuji, když řekne ne, jdu dál. Pak se může stát, že vám všichni čtyři kývnou a vy je nabízíte, abyste se jich zbavil. Je výhodou, když se hráči ozve Jaromír Jágr a řekne: Chci tě? Že zavolám já, asi někdy pomůže, ale není to stoprocentní. Výhodou je, že já chci, aby sem hráči přišli a chtěli jít do té kabiny. A aby byli šťastní, že sem mohou přijít. Říkám jim: Stresy si nechte na doma! Sem se přijďte bavit, ale odevzdejte mi maximum. Respekt, skromnost, slušnost – tak se chci chovat k hráčům. Nechci na nikoho křičet, vyhrožovat, dávat pokuty. To není můj styl a – teď to musím zaklepat na dřevo – doufám, že to ani nikdy dělat nebudu. To chci, aby věděli. Na co tedy hlavně slyší?
Když někdo nehraje tolik v extralize, tak my mu dáme prostor. Pokud
si ho zaslouží. Výhodou je, že když se mu bude u nás dařit, udělá si mediálně jméno, protože o nás se bude psát stejně jako o extralize. V Kladně mohou hráči dostat slušnou druhou šanci. Když se jim bude dařit, lidi o nich budou vědět. Baví se zatím hokejem?
Doufám. Nechci, aby byli svázaní, něčeho se báli. To je začátek konce. Samozřejmě má všechno hranice. Já ti něco nabízím a chci, abys mi to vrátil na ledě. Teď to přeženu, ale jestli ti vyhovuje 20 hodin denně spát a žrát svíčkovou, tak si to dělej. Ale na ledě se ukaž. Každý zná své tělo a ví, co je potřeba. Nejsem blázen, abych jim říkal, jak s ním mají zacházet. Chci, aby se nebáli udělat chybu, aby spolupracovali mezi sebou. Aby se jeden za druhého postavil. Aby jeden na druhého neházeli vinu, což nesnáším. Dal jste klubu – tím, že jste tu v létě byl – manažersky nejvíc? Mám spoustu lidí, kteří mi pomáhají. Ale já musím shánět sponzory, což je nejtěžší. A když nebudeš mít peníze, nemáš posily. Lidi si to často neuvědomují a křičí. Ale nikdo sem nepůjde hrát za chleba. Chápu, že fanoušci chtějí to nejlepší za co nejmíň, ale ferrari si taky nekoupíš za 20 tisíc korun. Když jste se vrátil z Calgary do Kladna, nechtěl jste mluvit o úplném konci v NHL. Co teď? Tvrdím: Nikdy neříkej nikdy. Ale ta šance je jedna ku bilionu. Já dveře nikdy nezavírám, jsou zavřené spíš z NHL. Na tu potřebuješ nějakou výkonnost, někdo tě musí chtít a především to musíš cítit v srdci. A když to není v něm, tak to není nikde. Láska a touha něco chtít jsou prvním krokem, abyste něco udělali. Tak je to ve všem, nejen ve sportu. Když chceš změnu, tak ji uděláš. Ale musíš ji chtít ty, ne že ti ji někdo vnutí.