Ještě ne, pořád ne. A teď už můžeš útočit, Simone!

Zápisník Tomáše Macka

Takřka po celé dva týdny ho tým krotil: „Ještě ne, Simone, neútoč, nezkoušej vítězit.“Nikdo nechtěl, aby Simon Yates „vykapal“jako v posledním týdnu Gira.

Rovněž v sobotu při cílovém stoupání na Praeres jej sportovní ředitel Julian Dean vysílačkou nabádal: „Čekej, čekej, pořád je brzy.“Však také Yates později tvrdil: „Na své poměry jsem jel nezvykle zdrženlivě a defenzivně. Čekal jsem na správnou chvíli.“Že útočí Quintana a López? Tak ať. To je jejich věc. Až kilometr před cílem dospěli on i tým k závěru: Nastal čas útočit.

Vzápětí byl k vidění cyklista utržený ze řetězu. Nepolapitelný.

Simon Yates, vítěz tří etap na Giru, už vítězí i na Vueltě. Obléká si červený dres lídra závodu. Ale tentokrát jej chce vlastnit i na úplném konci, v Madridu.

Přesné důvody jeho kolapsu v závěru Gira ani za pomoci všemožných vyšetření a dat lékaři týmu Mitchelton-Scott neodhalili. Proto se spokojili s prostým: „Vyždímal se tehdy předčasně.“

Na Vueltě jako by byl 26letý Brit jiným lídrem než v květnu. „Myslíte? Jsem stejný jezdec, stejná osoba, mám stejné jméno,“opáčí, než uzná: „Jen mám jiné nastavení než na Giru. Nechtěl jsem tu být na vrcholu formy hned v prvním týdnu.“

Ani už nemíní oddřít na trati vše sám či se svým týmem. Rozčileně gestikuluje na Quintanu a Valverdeho z Movistaru, když jej v etapě k jezerům Covadongy nechávají stíhat Lópeze samotného. „Jejich spolupráce byla nulová,“uleví si.

Na tiskových konferencích nerozhazuje vtípky jako v Itálii. Když čeká, až na něj po vítězi etapy Pinotovi přijde řada, už s mluvčí týmu Kirbyovou nelaškuje, sedí tiše a zadumaně u stěny tiskového stanu.

Potom řekne: „Rozdíly mezi nejlepšími vrchaři jsou tu v kopcích tak malé, že o titulu nakonec možná rozhodne úterní časovka.“Ujistí: „Pracoval jsem na ní.“Skupinka britských fanynek poskakuje u cesty a ukazuje mu transparent: „Yates, you can.“

Yatesi, ty to můžeš dokázat.