Švédský hlavolam: Kam s „velkými vítězi voleb“?
Protimigračním evropským stranám přibyl ve Švédsku další silný spojenec
Do konečných výsledků je ještě potřeba započítat zhruba 200 tisíc hlasů Švédů žijících v zahraničí, zásadně by to ale již nemělo měnit rozložení sil.
Jisté je, že Švédští demokraté budou chtít do politiky promlouvat výrazněji, než tomu bylo dosud. „Jsem připraven hovořit, spolupracovat a jednat se všemi stranami,“říká Akesson.
O tom ale nechtějí mainstreamové strany ani slyšet.
Šéf Umírněných Ulf Kristersson jakoukoli spolupráci s krajní pravicí vylučuje. I přesto, že prodělala významné změny, kterými se snaží distancovat od své extremistické minulosti.
„Během celé kampaně jsme se vyjadřovali jasně, středopravá aliance nebude vládnout ani spolupracovat s krajní pravicí,“prohlásil Ulf Kristersson. Kdo tedy bude vládnout? Rýsuje se spolupráce mezi středopravým a středolevým blokem. Se všemi riziky, jež znají třeba Němci z dlouhé éry fungování velkých koalic, které pohřbily otevřenou politickou debatu a vyprázdnily obsah politiky. „Bylo by přirozené zahájit spolupráci mezi politickými bloky,“vyjádřil se opatrně premiér Stefan Löfven.
Na stockholmském náměstí Medborgarplatsen byly včera po ránu ještě patrné stopy volební euforie. Straničtí aktivisté pečlivě smetají potrhané plakáty na jednu velkou hromadu. Mělo to jistou symboliku, rudé plakáty levice se mísily s pravicově modrými v náznaku, jak bude vypadat politika, ve které budou muset oba bloky spolupracovat.
Půjdou oba bloky spolu?
„Třeba ubude zbytečných půtek a politici se víc soustředí na skutečné problémy, které lidi zajímají, třeba dlouhé fronty u lékařů,“říká student Carl-Johan Gudmunsson v modré stranické vestě strany Umírněných. Jiní lidé na náměstí jsou skeptičtější, očekávají dlouhé období nejistoty. Vyloučena není ani varianta, že Pravý střed vyjedná svou koalici s tichou podporou Švédských demokratů.
„Není to nemožné, pro mainstreamové strany bude složité obhajovat, že vylučují z debaty stranu, která zastupuje téměř pětinu občanů,“soudí Nick Aylott, politolog ze švédské Södertörnské univerzity.
Příklady odjinud z Evropy naznačují, že švédské mainstreamové strany mají v podstatě tři možnosti, jak se ke krajní pravici – jak jsou někdy ne zcela přesně nazývány protisystémové a protiimigrační strany– chovat.
Buď ji mohou přizvat do nového kabinetu a tím ji určitým způsobem pomáhat kultivovat, příkladem je vládní angažmá rakouských Svobodných, Norsko či Itálie, kde je euroskeptická Liga dokonce silnějším partnerem v kabinetu. Nebo se spolehnout na její podporu, jak je tomu v Dánsku, kde vládu drží u moci krajně pravicová lidová strana.
Třetí možností je takovou partaj označit za neseriózní a úplně odstavit od vyjednávání hlavních stran, jako se to stalo francouzské Národní frontě či německé AfD.
Někdy se ale stane, že při tom mainstreamové strany převezmou ostrou rétoriku i nesmlouvavý postoj k imigraci protestních stran. To je příklad Nizozemska, kde lidovecký premiér Mark Rutte zabodoval ve volbách, když se přizpůsobil agendě kritika islámu Geerta Wilderse. Jak to bude ve Švédsku?
Je jisté, že v zemi skončí dlouhé dekády, kdy se politika odvíjela od soupeření dvou velkých stranických koalic. „Tyto volby přinesly ‚pohřeb‘ tradičních bloků,“připustil premiér Löfven.
Jisté je, že politická agenda bude docela jiná než při jeho nástupu v roce 2014. Pod dojmem bobtnajících problémů, které přinášela masivní imigrace, musela i jeho vláda připustit, že ani skandinávský sociální model není nevyčerpatelný. Jeho vláda zpřísnila azylová pravidla, takže se proud běženců ztenčil. Ať už převezme moc ve Stockholmu kdokoli, bude zřejmě muset v této linii pokračovat a všestranně se snažit zeštíhlit přílišnou švédskou velkorysost a přebujelý stát.
Výhodou je, že ekonomice se daří, vytváří nová pracovní místa, a tak by jakékoli reformy nemusely být pro Švédy bolestné.