Vymkne se Babiš historii?
Po létě startuje nová politická sezona. Po minulé, supervolební, bude klidnější, ale zase ne o moc. Její směr naznačí troje volby „druhého řádu“. Mezi nimi se snad bude také trochu vládnout.
Stará novinářská poučka zní: Je-li v titulku článku otazník, pak odpověď na tuto otázku zní vždycky, že ne. V této logice se tedy ani Andrej Babiš samozřejmě nevymkne historii, stejně jako nikdo jiný. V jakém smyslu? Ve smyslu politických zákonitostí, lze-li tedy za tři desítky let od listopadu 1989 už nějaké novodobé politické zákonitosti vyvozovat. Pokud ano, měl by být dnes Babiš politickou mrtvolou nebo alespoň sedět se svým hnutím na toboganu mířícím do hlubin. Zatím tomu tak zjevně není, ale bude to platit i na konci této politické sezony?
Dnes se po létě poprvé schází Poslanecká sněmovna, což v parlamentních demokraciích vždy představuje ostrý start politického roku. Tentokrát okořeněného tím, že druhá Babišova vláda ANO a ČSSD se ustavila těsně před prázdninami a důvěru získala dokonce až v polovině července. Takže až v této, začínající sezoně se ukáže, jak vládní koalice a její menšinový kabinet fungují, o jakou většinu se vláda fakticky opírá a jaké hlasovací koalice v parlamentu vzniknou.
Formálně vzato má tento start podobu sněmovní schůze, jejíž program sebevědomě čítá 185 bodů. Mezi nimi se sešly zákony, které zaručují velmi pestrou mapu politických spojenectví devíti sněmovních stran: zdanění církevních restitucí, přímá volba starostů a hejtmanů, vyplácení nemocenské v prvních třech dnech nemoci, omezení zákazu prodeje o svátcích, hned dvě varianty zákona o náhradním výživném, evropská směrnice o zbraních a střelivu, zakotvení manželství jako svazku výhradně muže a ženy nebo obnovení dodávek pro íránskou jadernou elektrárnu Búšehr.
Sledujme, kdo tu vládne
Vnímejme pozorně tyto hlasovací koalice, o podobě vládnutí v příštích měsících a letech nám řeknou víc než cokoliv jiného. Už srpnová předehra, kdy se poslanci mimořádně sešli kvůli důchodům a platům politiků, naznačila, že se vláda, případně jen dominantní hnutí ANO, bude snažit kromě paktu s KSČM vytvářet další ad hoc spojenectví – tu s Piráty, tu s Okamurou, občas snad i s pravicí. Kdo v této zemi skutečně vládne, ukáže ale už během podzimu hlasování o státním rozpočtu. To je symbol tak průzračný, že se Babiš na nikoho jiného než na socialisty a komunisty spolehnout nemůže.
Zatím nic nenasvědčuje tomu, že by se hned v první sezoně společného vládnutí mělo toto klíčové hlasování problematizovat. To snad až v sezonách dalších, více se blížících příštím parlamentním volbám. Zatím vláda šlape bez větších problémů, komunikace mezi šéfy vládních stran je zřetelně lepší než v čase Sobotkovy vlády a díky tomu spory, třeba o výši platů ve státním sektoru, nepřerůstají do vládních krizí. Vliv komunistů, podporujících kabinet, lze zatím tušit jen v obrysech, ale minimálně v tuto chvíli nepředstavuje pro vládu existenční problém.
Prubířským kamenem bude mnohem spíše nalezení udržitelného modu vivendi mezi ANO a ČSSD. Má-li Babiš rozum, nebude zbytečně tlačit na pilu a využívat dominantního postavení ANO ve vládě. Pozice Jana Hamáčka v čele ČSSD není kdovíjak silná, sráží ji spor o „neministra“Miroslava Pocheho a může ji rozkolísat předpokládaný nezdar strany v komunálních volbách. Kdyby k tomu ČSSD nevybojovala ani třeba opětovnou výplatu nemocenské v prvních dnech nemoci, kterou dostala jako malou náplast za to, že spolkla trestně stíhaného premiéra, mohly by v Lidovém domě dodatečně převážit hlasy, jež na jaře odmítaly vstup strany do vlády. Hnutí ANO, které samo inklinuje doleva, se prostě musí smířit s tím, že ČSSD se vůči němu bude vymezovat ještě více zleva – a že to bude zemi něco stát. To je bohužel politická realita.
V začínající politické sezoně se sice nečekají ani volby parlamentní, ani prezidentské, které v uplynulém roce změnily Česko v nefalšované bojiště, významným katalyzátorem dění ale mohou být i troje volby „druhého řádu“– na podzim komunální a senátní a na jaře evropské. A zdaleka nejen proto, že opozice pravděpodobně posílí v Senátu, takže horní komora bude vracet víc zákonů. S tím si vláda poradí, dokud bude fungovat sněmovní hlasovací mašina a nakloněný prezident nebude zákony vetovat.
Volby a hlavy na špalek
Komunální volby (stejně jako volby krajské nebo evropské) ale fungují jako politický signál, test aktuální síly stran a často přímo jako referendum o vládě. Z tohoto pohledu bude jejich výsledek nesmírně zajímavý, i když bezprostředně neovlivní poměry ve Sněmovně ani ve vládě.
Odrazí se ČSSD ode dna, nebo klesne ještě níže? Jakou známku za spoluvládnutí lidé vystaví KSČM? Potvrdí ODS pozici hlavního oponenta ANO, zejména třeba symbolickým ovládnutím Prahy? Bude pokračovat pirátská jízda? Překvapí zase Okamura? Bude to umíráček pro TOP 09?
Výsledek voleb některé dorazí, jiným dá sílu a ambice. A tím se vracíme k Babišovi a jeho vymknutí se historii. Žádný strom neroste do nebe, nevyroste tam ani šéf ANO, sestup je v demokracii souzen každému. Jde o to, kdy přijde. Nastávající volby jsou proto hodně o Babišovi: dosud vše vyhrával, došel až na vrchol. Pokud by teď ANO prohrálo, byl by to signál: Babiš slábne, už se loučí.
Hledat paralely přitom nemá smysl, všechny kulhají. Projektů podobných ANO tu byla řada, ale žádný nevyhrál volby ani se neudržel víc než jedno volební období. Povede se Babišovi přetlačit historii i tentokrát?
Babiš dosud vše vyhrával, došel až na vrchol. Pokud by teď prohrál, byl by to signál: slábne, už se loučí.