O nálepkování a jedovatosti slov
Slova mohou působit jako nepatrné dávky arzenu: polykáme je bezděky, zdánlivě nepůsobí, ale po určité době člověka otráví,“říká Victor Klemperer v Jazyku Třetí říše. Angela Merkelová označila nedávno účastníky pietní akce v Chemnitzu za „nácky“. Profesor Halík považuje jinak smýšlející občany za „rakovinné buňky společnosti“. Nálepky „rasista“, „xenofob“, „ruský šváb“či „agent Kremlu“se staly součástí každodenní skutečnosti v médiích, na sociálních sítích i ve sporech se známými.
Totalitní ideologie dokázaly jazyk zneužívat mistrovsky. Nacismus se zaměřil na „nečistotu“ras, komunismus zase na buržoazní „vši a parazity“. Josefa Škvoreckého jeden prominent po vydání Zbabělců nazval „prašivým kotětem české literatury“, o disidentech se psalo jako o „škůdcích a nekalých živlech“. Protivníka bylo třeba zle pojmenovat a strčit do škatule „společný nepřítel“, tím se v občanech posilovalo vědomí sounáležitosti s tou lepší či prozíravější částí společnosti. Tahle nebezpečná hra, kterou geniálně popsal George Orwell, získala totalitním vůdcům příznivce i mezi intelektuály.
Pojítkem mezi nálepkami zdánlivě odlišných totalit byl negativní jazyk a důraz na negativní emoce. Proto bychom měli zbystřit, kdykoli se podobné praktiky objevují příliš často, zvláště když se k nim uchylují politici a intelektuálové. Nálepkuje se samozřejmě ze všech stran. Současný prezident rád laškuje se slovem „pitomec“, což mnozí vnímají jako nevkusnou nadsázku. I výrazy „dobroser“, „havloid“či „sluníčkář“jsou používány v negativním smyslu, ale to jsou slova současná, související s moderními dějinami našeho státu, zatímco „nácek“v nás evokuje historii nacistického Německa a „agent Kremlu“vyvolává komunistické běsy.
Negace obsažená v takových slovech skutečně otravuje společnost a může mít i zpětný účinek – pokud někoho veřejně označíte za parazita, buď se snaží dokázat, že parazitem není, nebo naopak rezignuje a roli, jež je mu připisována, přijme. Tak mohou negativní nálepky vyvolat v lidech frustraci a temnotu, která by jinak zůstala spát.
Nálepkování a paušalizace jsou typické znaky rozdělené společnosti. A právě politici a intelektuálové by si toho měli být vědomi a pečlivě vážit, co vypouštějí do médií. Protože slovo je zbraň. A pokud slova kvůli nesprávnému používání ztratí svůj význam, jak se to v totalitách často stalo, budeme bloudit v labyrintu a hledat jejich správné užití dlouhý čas. A bude nás to všechny hodně bolet.