Kuchař podle čínské medicíny
Lezec Adam Ondra chce mít pod kontrolou každý detail. Proto si i sám vaří.
Spřítelkyní Ivou se usídlil kousek od innsbruckého letiště. Nevybral si žádný z přepychových hotelů, raději zvolil pronajatý byt. I proto, že se lezec Adam Ondra pravidelně mění v kuchaře. Veškeré jídlo si chystá sám. Nad šálkem černého čaje pětadvacetiletý reprezentant vypráví, jak v kuchyni pobíhá kolem plotny a dává průchod kreativitě. „Vařím bez receptů. Prostě jdu po supermarketu, podívám se, co mají za zeleninu a další suroviny, a z toho si pak udělám jídlo. U vaření si odpočinu, baví mě to.“
Co jste snídal?
Ovesnou kaši jako vždy, ani dnes jsem neudělal výjimku.
Počítáte si jako vrcholový sportovec kalorie?
Samozřejmě přibližně vím, kolik sním kalorií, ale rozhodně nic nepočítám nebo nevážím. Důležitější je dodržovat správné návyky. Podle čínské medicíny jsem spíše chladné konstituce, takže například v zimním období nesmím jíst moc syrové zeleniny a ovoce, protože by mi to bralo energii. Obojí si tak tepelně upravuji, třeba ráno jsem si dal do kaše jablko, které jsem krátce povařil.
Brala by vám syrová zelenina v zimě hodně sil?
Opravdu dost, protože při tréninku hodně zapojuji končetiny. A v zimním období je mi kvůli tomu, že jsem spíše ta chladnější konstituce, hlavně na nohy velká zima. Syrové ovoce a zelenina by mi zbytečně braly teplo. Mám vyzkoušeno, že to funguje. Je to podle čínské medicíny a té já věřím. V létě si naopak syrové ovoce dám rád. Tou dobou mám tepla dost, a naopak potřebuji své tělo ochlazovat. K tomu je dobré subtropické ovoce.
Jaké další produkty jsou pro vás v zimě problémové? Maso?
Ne, maso je pro mě v každé úpravě v pohodě, ať už ho jím teplé, nebo za studena. Spíše si dávám v zimním období pozor na mléčné výrobky. Zbytečně mě ochlazují, také způsobují tvorbu hlenu. V zimě se jim tak raději vyhýbám.
Inspiroval jste se při tvorbě jídelníčku i jinde?
Jídelníček u mě vždy hrál důležitou roli. Už od patnácti jsem s ním hodně experimentoval, byť to nikdy nedopadlo fatálně. Něco jsem si vzal třeba z raw stravy, naučil jsem se konzumovat semínka, klíčky a oříšky. Samozřejmě je pro mě lepší, když jsou namočené a tepelně upravené, pak jsou pro mě nejlépe stravitelné.
Říkáte, že věříte čínské medicíně. Jak jste se k ní dostal?
Vždy jsem věřil v alternativní medicínu. Samozřejmě tu západní nezavrhuji, na něco zkrátka žádnou alternativu nenajdete, ale jde mi spíše o prevenci. A na tu je orientální lékařství výborné. Navedl mě k tomu kamarád, který dělá akupunkturu. Ostatně na tu k němu občas zajdu.
S orientální medicínou souvisí i filozofické směry, náboženství. Přebíráte i to?
Něco málo o východních náboženstvích vím. Stejně jako třeba o józe. Z obojího si beru ale jen to, co mi vyhovuje a zapadá do ostatní přípravy. Tak třeba z jógy jsem si i díky známým vybral pár cviků, které mi pomáhají při lezení. Cvičil bych jógu i více, ale jednoduše na to nemám kvůli náročným tréninkům čas. Naučil jsem se ale jóga nidru, což jsou speciální cviky na uklidnění mysli. Pomáhají mi večer usnout.
Pro mě je nejdůležitější chvíle, kdy se odlepím od země. Najednou se začne něco dít, přestanu fungovat racionálně. Vědomě do tohoto automatického režimu přepínám.
Co dalšího jste si z orientálního světa osvojil?
Beru si hlavně stravu, akupunkturu a také třeba myšlení, že všechno souvisí se vším. Když vás bolí na jednom místě, nutně to neznamená, že je to tím, že jste se tam zranil. Může to být způsobeno nějakou blokací na druhé straně těla nebo třeba tím, že nezvládáte stres. Věřím tomu, že západní medicína tu psychickou stránku hodně podceňuje.
Psychika je pro vás velké téma, soutěžní lezení je v tomto ohledu hodně náročné.
Vůbec nejnáročnější je pro mě chvíle, když přijdu před stěnu a vidím tu cestu. Koukám se na ni a třeba nějakému úseku nerozumím. Zároveň třeba máte z další sekvence strach, protože vidíte, že budete potřebovat krok, který vám moc nejde.
Jakmile začnete lézt, tak psychický tlak poleví?
Pro mě je nejdůležitější chvíle, kdy se odlepím od země. Najednou se začne něco dít, přestanu fungovat racionálně. Někdo se takhle soustředí třeba až na třetím chytu, já se ale potřebuji do takového stavu mysli dostat hned na začátku. Na každém chytu ztrácíte energii, těžko můžete čekat, že na stěně přijde okamžik, kdy se budete moci pustit rukama. Co nejvíc se snažím si šetřit energii a zůstat v tom automatickém režimu.
Je těžké se v něm udržet?
Na lezení je dobré, že třeba po deseti nebo patnácti krocích přijde jeden jednodušší a tam si trochu fyzicky i psychicky odpočinete. Lezení je hrozný multitasking, v každé sekundě musíte vyhodnocovat spoustu detailů. Kam dát nohu, ruku, jak dlouho si oddechnout a tak dále. Přemýšlet nad tím racionálně ani nejde.
Jak načerpáváte po náročném závodě zpátky psychické síly?
Třeba tady v Rakousku jsem se o volném dni vydal do skal. Jistil jsem přítelkyni (reprezentační lezkyni Ivu Vejmolovou), unikl jsem tak od atmosféry mistrovství světa, oddálil pocit nervozity. Ta nakonec stejně přišla, ale je pro mě zásadní, aby to bylo co nejpozději.
Rád čtete, učíte se jazyky. Platí to i tady?
Spíš si tady čtu. Ale je pravda, že jazyky se učím rád. Třeba o italštině si myslím, že by mohla být světovým jazykem místo angličtiny. Z mého pohledu je jednodušší. A třeba čeština je pro mě hodně složitá, i když je to má rodná řeč. Občas do ní zamotám anglické slovíčko. Štve mě, že ji takhle przním, ale asi je to tím, jak ty jazyky pořád střídám.