Já, pomocník
Dnes pojede Jan Hirt na Vueltě časovku jen tak, aby splnil limit. Tak to má v popisu práce.
Tomáš Macek reportér MF DNES na Vueltě
oni dojel coby lídr druhodivizní stáje CCC dvanáctý na Giru a vysloužil si tím i přestup do elitní stáje Astana. Letos se v jejím dresu musel Jan Hirt vyrovnat se zánětem v oblasti sedacích partií, který jej na dva měsíce vyhnal z tréninků. Zároveň přivyká roli pomocníka. Je na Vueltě proto, aby ji jeho lídr Miguel Ángel López, třetí cyklista z květnového Gira, zkusil vyhrát.
Po letech, kdy jste byl v týmu CCC lídrem či volným hráčem, jste se v hlavě složitě přepínal na roli pomocníka?
Pak je pochopitelné, že se nesmím zajímat o mé výsledky. Jede se prostě na něj.
Pokud je vám lídr povahově blízký, pracuje se vám pro něj snáz?
Jak říkáte, je to především má práce. Dělal bych ji i pro někoho, koho bych neměl rád. Ale je příjemnější, když si s lídrem lidsky sednete.
Jaký je López? Přijde za vámi po etapě? Poděkuje?
Pokaždé vychválí celý tým a na večeři etapu spolu probereme.
Jakou řečí?
To bývá problém. Tady se u stolu mluví hlavně španělsky. López je Kolumbijec, jiný jazyk moc neumí.
Vy umíte italsky. Ty jazyky jsou si částečně podobné.
Zhruba polovinu vět pochopím. Jen nesmějí kluci používat tu jejich nečistou španělštinu, kdy si povídají tak trochu pod vousy.
V Astaně přitom vždy platila za úřední jazyk právě italština.
Je jím stále, na poradách a do vysílaček se komunikuje italsky. Ale jakmile se sejdeme u stolu, jsou tam z jezdců dva Španělé, Kolumbijec López a Ital Cataldo, který má španělskou přítelkyni. Také většina našich mechaniků a masérů i doktorka jsou na Vueltě Španělé.
Vaším úkolem je zůstávat s dalším vrchařem Bilbaem v kopcích co nejdéle k ruce Lópezovi?
Zhruba tak. Že si prosadím nějaké osobní ambice mi tu od začátku závodu nehrozilo, vedení týmu si nepřálo, abychom zkoušeli chodit do úniků. Celou Vueltu jsme obětovali boji o titul s Lópezem. Jestli tu chceme vyhrát i etapu, tak jedině s ním.
Toto rozhodnutí padlo už na poradě před startem Vuelty?
A je opakováno i na poradách, které míváme zhruba hodinu před každou etapou v autobuse. Při nich nám promítají i profil etapy, očekávané počasí nebo směr větru.
Jezdcům týmu Mitchelton-Scott při těchto poradách na Giru přesně vymezovali, kdo má v jakém úseku etapy tahat tempo.
Nám to říkají až během etapy do vysílačky. Jakmile jsme v neděli najeli na špici, přišel příkaz, kdo od nás má tahat. Postupně šéfové prostřídali vepředu další a další lidi. Při závěrečném stoupání na Covadongu jsme pak měli s Bilbaem rozjet tak ostré tempo, aby zahltilo soupeře a López mohl snáz zaútočit. I když možná atakoval až příliš brzy.
On sám se rozhodl útočit? Nebo zase přišel pokyn vysílačkou?
Sám. Nikdo jsme to nečekal. Najednou koukám, že Miguel vypálil a jel. Zaskočilo mě to. Měli jsme ještě daleko na vrchol (7 km). Byl jsem připravený, že nějakou dobu ještě budu muset na špici zůstat.
Zato takhle jste mohl vyvěsit nohy, vystoupit si ze skupiny favoritů a šetřit síly na další dny.
Samozřejmě. U nás nikdo další není důležitý. Platí jen: vše pro Miguela. Jestli já dojedu na 20. nebo 110. místě, je úplně jedno. I v ostatních týmech ocení, pokud vidí, že umíte jako pomocník rozjet vysoké tempo a pak odpadnete, než když se někde plácáte ze všech sil na 35. místě.
Jistě, a kdybyste byl na Vueltě lídrem, tak se ve chvíli, kdy už jste se silami na hraně, naopak pokusíte zmáčknout.
Rozhodně. Jako lídr bych se až do cíle snažil limitovat možné ztráty. Coby pomocník mám hlavu nastavenou jinak. Říkám si třeba: Musím tam ještě jeden kilometr narvat naplno a pak si dojedu v klidu, s co nejmenším úsilím, bez ohledu na ztrátu. I když zůstanu ve skupině posledních deseti, jakmile odstoupím, předjede mě klidně 50 lidí, kteří možná ještě o to 50. místo bojují.