Kdo najde srdce?
Další fiasko! To už trenér Jarolím neustojí
Potvrzeno: české reprezentaci ujel vlak. A je tak daleko, že možná už ani není vidět.
Sotva najdete jiné východisko než zkusit nového trenéra. Pokud Karel Jarolím ustojí i včerejší výprask na řece Don, bude to šok. Rusko – Česko 5:1! „Je mi hrozně. Hrozně. Zasloužil bych si veřejnou popravu. Za všechno můžu já,“reagoval Jarolím, když se dohrálo. Částečně v tom byla ironie, ale daleko víc rezignace, smutek, prázdnota.
„Mužstvo asi bude potřebovat nějaký impulz,“dodal upřímně, což napovědělo o tom, co se v nejbližších hodinách stane.
Trenér Jarolím se zřejmě ocitl na konci své reprezentační mise.
Jestliže mu vedení fotbalu před přátelákem v Rostově dávalo čas do října, kdy pokračuje Liga národů, teď si situace žádá ještě rychlejší řešení. Ví to Jarolím a zřejmě taky hráči, kteří vypadají bez energie a bez chutě. Srdce týmu zmizelo. Nic nefunguje, hlavy sklopené, fatální individuální chyby se kupí a marně se vyhlíží zlepšení.
Trenérská rošáda by minimálně z krátkodobého hlediska mohla pomoci. A je jedno, jestli by nově nastoupil Jaroslav Šilhavý, Vítězslav Lavička nebo někdo jiný.
Zásadnější otázka je, co vlastně dál. Lze ze současného hráčského materiálu poskládat tým, který bude konkurenceschopný? Teď není, což je smutné. „Jsme moc hodní, poslední roky hrajeme špatně. Musíme se omluvit fanouškům,“soukal ze sebe záložník Jakub Jankto.
Zatímco ve čtvrtek proti Ukrajině se odehrával chaos s rozestavením na tři obránce, proti Rusku s klasickým
systémem na čtyři beky to byl rovnou průchoďák. 0:3 ve 29. minutě! Tak šílený start prožil národní tým naposledy v roce 1954 na mistrovství světa proti Rakušanům.
Rostov se náramně bavil už dávno před výkopem. Před arénou se konala pravá fotbalová diskotéka. Přišlo přes 40 tisíc natěšených lidí, kteří chtěli svým gerojům poděkovat za čtvrtfinále mistrovství světa. I když v týmu chyběla většina hvězd ze šampionátu, herní sebevědomí zůstalo ve velkém. Navíc Češi hráli mizerně. „Totální katastrofa,“přiznal Jankto.
Trenér Jarolím přitom plánoval: „Rád bych, aby náš projev byl ke koukání. S tím, aby na konci byl i hezký výsledek.“
Ano, to opravdu den před utkáním řekl... Jenže když si útočník Jonov ve 29. minutě stavěl míč na penaltový puntík, kouč se jen otočil zády ke hřišti, vložil ruce do kapes u kalhot a odešel si sednout na vypolstrovanou střídačku. Černý sen!
Naivní a hloupé chyby v obraně, nulová rozehrávka, špatný pohyb, rozpaky, nic. V 8. minutě stačilo, aby ruský kapitán Gazinskij naučeně prostrčil míč středem a na brankáře Koubka běželi dva útočníci najednou. Cože? Dva? V situaci, z níž nemělo hrozit žádné nebezpečí?
Jonov nepřihrál, vystřelil – 1:0. Kolega Zabolotnyj se dočkal za chvíli. Ve sporné situaci využil ofsajdového postavení, odtlačil nepozorného Řezníka a znovu měl sólo na Koubka. Klička a gól. O penaltě už byla řeč, zbytečně ji zavinil Bořil.
Těžko hledat polehčující okolnosti pro to, že v přáteláku prohráváte za půl hodinu o tři góly a nakonec jich dostanete pět. Tím spíš, když ve čtvrtek pokazíte ostrý zápas a pro pondělí slibujete zlepšení, disciplínu a zaujetí. Janktova hlavička do břevna a Součkovo šťastné doklepnutí čtvrt hodiny před koncem byly jen neznatelným pohlazením.
Přiznejme si, že taktika, kterou trenér Jarolím používá, opakovaně nevychází. Letos prohrál už čtvrtý zápas ze šesti, teď navíc ostudně.
To je pádný argument, aby se nečekalo na další porážku.