Fotbal řeší: co po Jarolímovi?
Národní tým hledá cestu z krize. Najde ji Jaroslav Šilhavý? Karel Poborský? Nebo někdo jiný?
PRAHA Éra, na kterou se nebude vzpomínat v dobrém, skončila. Fotbalová reprezentace je bez trenéra: s Karlem Jarolímem, pod jehož vedením tým v pondělí prohrál s Ruskem 1:5, se vedení svazu rozloučilo hned v noci po zápase.
Teď, po dvou letech plných trápení, hledá jeho nástupce. Favoritem je Jaroslav Šilhavý, který získal ligový titul se Slavií i Libercem, překvapivou volbou může být Karel Poborský, symbol slavné generace 90. let a začátku nového tisíciletí.
Ať už šéfové ze Strahova zvolí osvědčenou cestu, nebo nečekané řešení, je jisté, že na nového kouče čeká pořádná fuška. Bude muset pracovat s průměrným materiálem a napumpovat do týmu sebevědomí, které hráčům dlouhodobě chybí. Jarolím to nedokázal, proto jeho nadřízeným došla trpělivost.
„Situace byla už opravdu neudržitelná a musela se okamžitě řešit. Není na co čekat, tým potřebuje nový impulz,“vzkázal včera předseda asociace Martin Malík. Jak tým probudit, to je otázka za milion. Současné generaci chybějí lídři, nemá silné individuality a zároveň nefunguje jako celek: nezvládá soupeře přetlačit ani bojovností.
Nový kouč se musí smířit s tím, že lepší hráče než Jarolím nenajde. Jeho úkolem bude vymáčknout maximum ze současného výběru a najít kostru týmu. A to co nejrychleji: už v říjnu reprezentaci čekají zápasy Ligy národů se Slovenskem a Ukrajinou. — David Čermák
Letní výprask od Austrálie. Ve čtvrtek porážka s Ukrajinou v Lize národů po alarmujícím výkonu. A navrch historický debakl v Rusku. Je fotbalová reprezentace vážně tak špatná, jak výsledky napovídají? Vážně z ní trenér Karel Jarolím, s nímž se šéfové při zpáteční cestě z Rostova domluvili na odchodu, nemohl vymáčknout víc? Jak by mohla znít zpráva o jejím současném stavu? Objektivně třeba takhle. Česko nemá špičkovou fotbalovou generaci, to dávno víme. Nemá ani nadprůměrnou. Ale určitě nemá ztracenou generaci, jak si současní hráči vsugerovali.
„Přál bych si být lepším fotbalistou, ale když vidíte individuální kvalitu protihráčů, musíme si přiznat, že jsou lepší,“posteskl si stoper Jakub Brabec, který pondělní přípravu v Rusku dohrával jako kapitán. „Je to realita. Nevím, jestli jsou způsoby, jak to z nás dostat.“
Dost! Už nikdy nic takového neříkejte! Poškozujete tím sebe, mužstvo i celý český fotbal. Na místě je pokora, ne podceňování. Musíte
ukázat zdravé sebevědomí, které dostávalo v posledních měsících na frak, až se vytratilo kdo ví kam. Přístup reprezentantů se změnil v alibismus a strach, takže bylo jasné, co bude následovat: mizerné výkony, porážky a Jarolímův konec.
Ano, v ruském nebo ukrajinském týmu jsou šikovnější individuality, ale nelze se kvůli tomu vzdát bez boje. Úkol číslo 1 pro nového kouče tedy zní: nakopnout tým, který se
vydává za bezbrannou mátohu. Vybrat hráče, kteří se nenechají tak snadno přesvědčit, že jsou horší než soupeř. A pokud zjistí, že horší jsou? Pořád jsou tu možnosti, jak vyšší kvalitě čelit. Odvahou, bojovností, zarputilostí, účelnou taktikou. Proč se loni v září mohli Češi prát s fantastickým Německem o remízu a teď vůbec nestíhají? Ztratili víru. Ztratili srdce. I průměrný tým dokáže velké věci, pokud jde štěstí naproti. Copak by Wales mohl hrát semifinále Eura 2016, kdyby byl ustrašený? A co maličký Island? Nebo Rusko, které coby outsider nedávného mistrovství světa málem postoupilo mezi nejlepší čtyři?
Národní tým není tak špatný, jak
napovídají poslední výsledky. Ale pokud si to začne myslet, může padnout ještě níž.
Zároveň Česku nepomůže, když si bude lhát do kapsy. Když si trenér a kapitán týmu budou namlouvat, že druhý poločas proti Ukrajině byl v pořádku. Když se i televizní experti budou bát mluvit o problémech, které národní tým sžírají.
Realitou je, že z Česka se stala velkovýrobna sériových fotbalistů. Jen se zamyslete, jestli v áčku nebo jedenadvacítce najdete někoho, kdo by herně na první pohled vyčníval. Nového Poborského, Rosického, Baroše.
Snad jen útočník Schick, kterého však často brzdí zranění, se vymyká. Jinak Češi zaspali a projekt akademií, který má zachránit budoucnost, se teprve rozjíždí. Výsledky poznáme nejdřív za pět, ale spíš za deset nebo patnáct let.
Osobnosti se teď hledají těžko. Čekalo se, že vzejdou z generace kolem Brabce, Krejčího či Skaláka, která před sedmi lety na Euru devatenáctiletých ve finále trápila silné
Španěly. Jenže ročník 1992 zakrněl. Nejlépe se uchytil obránce Kadeřábek, většina dalších uvadá. A tak je zatím potřeba pracovat s materiálem, který je k dispozici. I s ním se určitě dá naložit lépe, než jak během dvou let ve funkci ukázal Karel Jarolím. Kdo se po něm pokusí leklý tým probudit? Jaroslav Šilhavý, což je nejžhavější kandidát, může být dobrá volba. Ví, jak to u národního týmu chodí: skoro osm let pracoval jako asistent. Nejdřív okukoval mazáka Jozefa Chovance, který o něm říkával: „Á, náš malý Brückner.“Pak se učil vedle samotného Karla Brücknera: „Od něj jsem si vzal nejvíc. Měl čich na lidské charaktery, cit pro herní situace, detailní analýzy soupeřů. A to jeho koučování, o tom bychom se mohli bavit celý den.“O Šilhavém se traduje, že je na hráče příliš hodný, což by se současné reprezentaci nehodilo. Jenže on je především charakterní, slušný a zásadový, což jsou plusové body. O jeho pevné ruce by mohli vyprávět v Liberci i na Slavii. Oba kluby přivedl k titulu. Pokud si vzpomenete, jak před dvěma lety resuscitoval Slavii, pak ještě dnes musíte
Přál bych si být lepším hráčem, ale soupeři byli kvalitou zkrátka výš než my. Jakub Brabec stoper fotbalové reprezentace
smeknout. Dokáže do mužstva napumpovat sebevědomí a naočkovat dravý styl. Jiný příběh už je to, že po slávistickém titulu přišla dílčí krize a vyhazov.
Ale pozor, Šilhavý nemusí být jediné řešení. Na svazu se přetřásá plán, zda nezvolit revoluci s velkým jménem na manažerském postu. Typově Pavel Nedvěd, což je samozřejmě sci-fi, protože slavný záložník pracuje pro Juventus. Podle informací MF DNES jsou reálnější varianty Karel Poborský nebo Radek Bejbl, další členové zlaté generace. Přirozený respekt by měli okamžitě, vždyť současní hráči si jejich plakáty lepili nad postel. Chybějící trenérské zkušenosti a diplomy by mohli nahradit vhodně vybraní spolupracovníci.
Ať už tým převezme kdokoli, potřebuje najít kostru a vrátit hráčům víru ve vlastní schopnosti. Bez ní se šňůra úspěšných evropských kvalifikací, která trvá už od roku 1996, jistojistě přetrhne. A česká reprezentace padne ještě níž.