Obří Palachův pomník stál komunistům přímo na očích
Desítky let všem na očích, a přece o něm nikdo nevěděl. Pomník Jana Palacha postavili komunistům přímo pod nosem.
Byl dvakrát vyšší než někdejší gigantická Stalinova socha na pražské Letné, přesto jeho pravý účel zůstal do dnešních dnů utajen. Řeč je o „Palachově pomníku“stylizovaném do vysokého železného pylonu, který trčí z chodníku nedaleko Václavského náměstí v Praze. Vznikl na začátku 70. let a stojí jen pár desítek metrů od místa, kde se Jan Palach v roce 1969 upálil. A jen pár metrů od budovy bývalého Federálního shromáždění – parlamentu komunistického státu.
Jak vůbec mohly normalizační úřady tuto stavbu povolit? Autor skulptury – architekt Karel Prager – jim záměr zatajil. Alespoň v oficiálních dokumentech. A proto mohlo dílo vysoké jako desetipodlažní dům vzniknout.
Restaurátor Antonín Kašpar nyní v zachované dokumentaci nalezl důkazy, že známý architekt, a s ním i jeho tehdejší i pozdější spolupracovníci, dílo od začátku považoval za pomník jedné z našich nejvýznamnějších osobností 20. století.
Přesto se nakonec komunisté o utajované ideji dozvěděli a zvrátili alespoň finální podobu. Palachův pylon tak sloužil jako nosič státního znaku.
Praha byla dlouhé roky kritizovaná za to, že nemá památník odpovídající významu oběti Jana Palacha. Přitom již od 70. let minulého století stojí v centru obrovská skulptura, kterou její autor „zasvětil“právě Palachovi. V podstatě tajně, ale komunistům přímo pod nosem. Důkaz byl nyní objeven v dokumentech architekta Karla Pragera, autora skulptury.
Jedinečný objev
Na chodníku mezi budovou bývalého Federálního shromáždění, dnes patřící Národnímu muzeu, a magistrálou v Praze stojí černý bezmála třicetimetrový ocelový pylon zvláštního tvaru (na snímku vlevo dole).
V dobách komunistického režimu na něm visel státní znak a dvě věty opsané z ústavy. Poutač na socialistické zřízení republiky, vzniklý za normalizace, ovšem ve skutečnosti autor navrhl jako památník Jana Palacha.
O čem si tehdy zasvěcení opatrně špitali a časem upadlo v zapomnění, nyní dokazuje dokumentace, která se dochovala po již zesnulém Pragerovi, který zužující se pylon vyprojektoval. „Narazil jsem na to v podstatě náhodou. Dostal jsem z Národního muzea krabici dokumentů, a přitom jsem narazil na zápisy Pragerova pražského ateliéru GAMA. A tam se výslovně hovoří o plné rehabilitaci Palachova pylonu, takto přímo to autor pojmenovává,“popisuje sochař Antonín Kašpar, který stožár – jenž je navržen jako obrovská skulptura – restauruje. „Jedná se o jedinečný objev, je to prakticky největší Palachův památník na světě,“potvrzuje nadšeně ředitel Národního muzea Michal Lukeš. Oficiálně autoři před čtyřiceti lety pochopitelně hlavní ideu památníku zamlčeli. Obezřetné komunistické úřady ale nakonec krycí taktiku Pragerova ateliéru prokoukly. Původně totiž měla být na pylonu – stojícím sto metrů od místa, kde se Jan Palach v lednu 1969 upálil – umístěna žulová plastika Miloslava Chlupáče. A úředníkům bylo krajně podezřelé, že je nazvaná Plamen. Proto na poslední chvíli její vysekání zatrhli. Nicméně stavbu „Palachova pylonu“již nezvrátili. Alespoň ho tedy zneužili jako poutač pro citace z československé socialistické ústavy. „Když se Palach upálil, tak z toho byli všichni šokovaní, lidi to semklo. Třeba i Prager cítil, že na to musí nějak zareagovat. Dát najevo svůj postoj otevřeněji i v prohlubující se normalizaci,“vysvětluje si Kašpar, proč i plastiku neopatřili nějakým krycím názvem.
„Musíme si uvědomit, že Prager byl dost hrdý a hodně sebevědomý. Ostatně s komunisty si servítky nebral, i když samozřejmě úplně to zase nepřeháněl,“dodává architekt Zbyšek Stýblo, který ve slavném ateliéru GAMA pracoval.
V ateliéru to všichni věděli
Když na svou dobu svobodomyslná architektonická kancelář budovu Federálního shromáždění i vše okolo projektovala, ještě v ní Stýblo nepůsobil. Přišel až koncem 70. let. Ale o tom, že je pylon ve skutečnosti věnován Palachovu odkazu, nepochybuje.
„To spojení je jasné, třeba i proto, že Prager měl velice úzkou vazbu na sochaře Olbrama Zoubka, který dělal posmrtnou masku Jana Palacha. Čili tam byla jednoznačně taková idea. Koneckonců to všichni v ateliéru věděli a rezonovalo to tam i v době, když jsem tam pár let potom přišel,“říká Stýblo. „Ovšem netušil jsem, že se to objevilo v dokumentaci, byť třeba pracovní. Ale v kanceláři se to určitě vědělo,“doplňuje a míní, že Karla Pragera násilné „posocialištění“jeho návrhu mrzelo, byť o tom s kolegy pro svou hrdost nikdy nemluvil.
Připravuje se velký návrat
V těchto dnech se naopak začíná mluvit o tom, že by se mohl památník upravit podle původních – byť nikdy nezrealizovaných – návrhů. V depozitářích Národní galerie
je dokonce uschován autentický, asi půlmetrový sádrový model plastiky Plamen od již zesnulého sochaře Chlupáče.
„Národní muzeum připravuje rekonstrukci tohoto památníku Jana Palacha. Nyní dochází k jeho základnímu ošetření, po dokončené rekonstrukci muzea bychom rádi na památník umístili i původně plánovanou plastiku,“naznačuje Lukeš, šéf muzea, které po nečekaném objevu muselo přehodnotit dosavadní plány, jak pylon využít.
Praha tak po dlouhých letech čekání bude mít Palachovy památníky dokonce dva.
Před necelými třemi lety totiž byla na Alšově nábřeží odhalena skulptura amerického architekta a sochaře českého původu Johna Hejduka. Tento památník nazvaný Dům syna a Dům matky tvoří dvě nepřehlédnutelné, přibližně šestimetrové geometrické plastiky. Fáma o další plastice ● Plastikou, o které si Pražané mnohdy mysleli, že má připomínat lednové události z roku 1969, byla skulptura Valeriana Karouška nazvaná Aeskulap. Ta stála před budovou polikliniky na pražském sídlišti Pankrác. Její tvar připomínal písmena JP, tedy Palachovy iniciály. Nicméně šlo o fámu. Dílo vzniklo ještě před Palachovou smrtí.