Své knihkupce vybíráme osobně
„Když hledáme zaměstnance, nejvíc nás zajímá, co opravdu čtou,“říká Jan Kanzelsberger ml.
Vpracovní době se nebudou číst noviny! Knižní novinky si čtěte, drzoune jedna drzá, zvědavá, ošklivá, brejlatá, Douchová! kázal knihkupec Vrána ve filmu Vrchní, prchni své nevzhledné praktikantce.
Nikdo ze slavné knihkupecké rodiny Kanzelsbergerů by pochopitelně takový slovník vůči zaměstnancům neužil, přesto se drží tradice, že jejich prodavači musí být čtenáři, kteří s chutí čtou. To, že ve škole přelouskali celého Jiráska, nestačí, oni musí knihami žít celý život.
„Když hledáme nové zaměstnance, nejvíc nás zajímá, co uchazeči opravdu čtou a jaký mají ke knížkám vztah. Aby je měli rádi, měli rozhled, věděli, co vychází a jaké jsou trendy,“vysvětluje Jan Kanzelsberger mladší, syn zakladatele nejhustší české knihkupecké sítě. Takový vztah ke knížkám asi nenatrénujete až před konkurzem? Ne, ten prostě máte. Ale není to jediné kritérium, aby se z vás mohl stát člen našeho týmu. Která jsou další?
Třeba to, čemu se ne moc hezky říká prozákaznický přístup. Prostě musí být milý a vstřícný… Ano, musí rád mluvit se zákazníky, musí si je vyslechnout, poradit. Žádný introvertní knihomol.
Přesně tak, existuje plno lidí, kteří
jsou sečtělí a jsou nejšťastnější mezi zaprášenými folianty, ale to není do knihkupectví vhodné. Knihkupectví je obchod, ne knihovna.
Každý teď má problém najít zaměstnance. Platí to i pro vás?
Vždy najdeme lidi, kteří mají zájem u nás pracovat, ale jen těžko to budou hotoví knihkupci s praxí. Proto si naše lidi musíme vychovat. Ale těch, kteří mají rádi knížky, je pořád dost. Snad jen o sobě mívají lepší představy, než jací opravdu jsou.
Co to znamená?
Všichni říkají, jak knížky milují, jenže pak se ukáže, že jim chybí povšechný rozhled. Nebo nám nejsou schopni říct, jakou knihu přečetli v posledním roce. Často to bývá spíš sentiment než skutečná znalost knih. A to je pak v reálném provozu problém, protože když přijde zákazník, řekne Schopenhauer a prodavač vyrazí ke kuchařkám… To nejde, knihkupec se musí orientovat.
Váš tatínek říká, že si knihkupce rád vybírá osobně. Stále to trvá?
Stále, protože své zaměstnance potřebujeme vybírat pečlivě a individuálně. Otec to má jako jednu z hlavních náplní, když je třeba, pomáhám s výběrem i já. Ono je to přínosné i pro nás, protože nás to udržuje v kontaktu s našimi lidmi a vytváří to mezi námi osobní pouto.
Což je pro rodinný podnik, i když velký, velmi důležité.
Já vždy říkám, že každý náš obchod je naše vizitka a naši zaměstnanci reprezentují i nás osobně.
Kdo je pro vaše knihkupectví největší konkurence?
Asi nejde ukázat prstem na jediného konkurenta, naší konkurencí je každý, kdo nabízí knihy rád, dobře, s chutí a profesionálně – a to mohou být malé obchody o dvou prodavačích stejně jako velké řetězce. I knihovny by mohly být naší konkurencí, protože u nás je tradice půjčovat si knihy silně zakořeněná. Ovšem knihy jsou specifická materie, nemusíte si je kupovat, abyste přežil. Proto je důležitá podpora čtenářství, a tu nabízejí knihovny.
Chcete říct, že knihovny vychovávají čtenáře, kteří si pak u vás kupují knihy?
Neřekl bych, že čtenáře vychovávají, spíš je v jejich zájmu podporují.
A co internetová knihkupectví?
To je konkurence ve smyslu obchodního modelu. Dnes hraje roli čas a jednoduchost nákupu, a v tom je internet nepostradatelný, přesto si nedovedu představit budoucnost, v níž by prodej knih probíhal výhradně virtuálně a zásilkově. Pro většinu našich zákazníků je podstatný i sociální kontakt, přijít do obchodu, knihu si prohlédnout, „osahat“, nechat si něco doporučit. Myslím si, že nakonec zákazníci kombinují oba přístupy.
Knihy nejsou rohlíky a k životu nejsou potřeba. Nebojíte se, že v období ekonomického útlumu přestanou lidé knihy kupovat?
Na přirozeném hospodářském cyklu budeme tratit jako všichni obchodníci. Na druhou stranu jsou knihy jako zboží a čtenářství jako aktivita konzervativní. V době růstu je to trochu minus, protože nám skokově nepřibudou čtenáři, ale zároveň nejsou knížky ve srovnání třeba s moderními technologiemi tak drahé. Proto bývá čtení uměřená zábava do časů ekonomické krize.
Češi si myslí, že jsou národ čtenářů. Je to tak i z vašeho pohledu?
Jsem přesvědčen, že ve středoevropském prostoru jsou Češi skuteční přeborníci. I za dob komunismu to byla jedna z mála oblastí, kam unikali, kde nebyl svět svázán ideologií, byť byly mnohé knihy omezovány cenzurou. Tehdy měly knihy zvláštní hodnotu, dokonce se používaly jako úplatek, stály se fronty na knihy, bylo to podpultové zboží.
Dnes věc nepředstavitelná…
Jistě, je to však důkaz, že ani tato doba čtení neublížila. To zůstalo dodnes, byť volnočasových konkurentů, jako jsou počítače, internet i sport, přibylo. Těžko odhadnout, jak to bude s knihami v budoucnu, ale já nejsem žádný velký pesimista. Jde asi i o to, jaký mají ke knihám vztah děti a mladí lidé, ne? Ano, vždyť dětské knihy tvoří čtvrtinu, někdy až třetinu prodejů. Zájem o ně stoupá, což je dáno i díky širokému výběru a krásnému zpracování. Knihy pro děti se v Čechách tradičně dělaly kvalitně a to zůstalo. Jak vybíráte, co budete ve vašich obchodech nabízet? Řídíte se podle autorů, nakladatelství, žánrů, nebo se pouštíte do rizika? To je velmi složitá otázka. Prostě to musíme zkoušet, i když už máme zkušenosti a víme, kteří autoři se prodávají a která nakladatelství dokážou vystihnout trendy. Ono nejde o to, koho bychom chtěli vybrat my osobně, o našem výběru rozhoduje trh, tedy zákazníci, nikdo jiný. Stalo se vám, že byste na zájem zákazníků nebyli připraveni? To se stává, zvlášť když se objeví nějací noví autoři. Teď mě napadl Patrik Hartl, ještě před lety neznámé jméno. Toho na jeho autorské cestě doprovázíme od začátku, a přesto nás velký zájem o jeho knihy překvapil. Dobrá a zajímavá knížka si čtenáře najde, ale dopředu jde nový fenomén odhadnout těžko. Jak se to stane, že se autor vynoří z knihkupeckého kumbálu a najednou jde na dračku? To bývá často náhoda, která přeje připraveným. Jistý nejmenovaný kolega z branže dává k dobru historku, kterak mu před dvaceti lety dali nabídku vydávat neznámou autorku, která psala o kouzelnické škole. A on jenom pěkně poděkoval, že takových knih má dost. Kdyby tehdy kývl… No nic, je to prostě věc náhody, kdy se rozhodnete něco vyzkoušet a ono to zafunguje. Neexistuje recept, jak objevit druhého Harryho Pottera, je to věc výjimečná a těžká, to daleko častěji musíte ze zkušenosti, odhadů a exaktních čísel stanovit, že to bude kniha, která má potenciál. To je ovšem koneckonců spíš umění nakladatelů než knihkupců, aby nové trendy objevili. My musíme umět takovou věc hlavně nabídnout a dlouhodobě budovat vztah lidí ke knížkám. A může i z průměrné knihy výborný marketing udělat bestseller? Spíš ne. Proč? Lidé poznají, že jde jen o marketingový trik? Přesně tak. Masivní reklama určitě může udělat hodně, ale jen na marketingu to nezáleží.