Návrat Basků
Vuelta se vrátila do země fanatických fanoušků a skvělých vrchařů
VGetxu, přístavním městě na periférii Bilbaa, došlo ještě v roce 2008 k bombovému útoku separatistické organizace ETA. Včera zdejší nábřeží a molo obsypaly tisícovky diváků s červeno-zeleno-bílými vlajkami. Vuelta byla na den v Baskicku. Z Getxa vyrazili Yates, Valverde i dalších 162 jezdců na trať 17. etapy. A když projížděli městem Santzurzi, pustili před peloton Omara Fraileho z Astany, který tu šlapal s rukama nad hlavou a tleskal divákům, protože právě tady se narodil.
Jeho Baskicko je zemí cyklistice zaslíbenou, s těmi nejfanatičtějšími fanoušky. „Ale vždy byli fanatičtí v dobrém slova smyslu. Oni té cyklistice opravdu rozumí,“říká bývalý profesionál František Raboň, který zde má obchodní zájmy.
Památné jsou „nálety“Basků na pyrenejské etapy Tour v letech největší slávy jejich cyklistů. Dokázali při nich natolik ucpávat horská stoupání, že tvůrci itineráře Tour tehdy raději „přesouvali“nejatraktivnější etapy z víkendů na pondělí nebo úterý, kdy přece jen tisíce Basků musely do práce.
Baskicko je zemí, která vyrábí šampiony. Od Miguela Induraina přes famózní vrchaře Maya, Olana, Belokiho až k dnešní hvězdě Mikelu Landovi či bratrům Izagirrům.
„Když si vezmete, že jsou Basků jen tři miliony, jde o neuvěřitelnou palebnou sílu,“povídá Raboň.
Dlouhých 20 let dokázali mít jako jediní v prvodivizním pelotonu i vlastní národnostní tým, proslulé oranžové komando stáje EuskaltelEuskadi. Když v roce 2013 finančně krachovala, marně Baskové jednali o její záchraně i s pilotem formule 1 Fernandem Alonsem.
Zdejší deník El Pueblo Vasco byl od roku 1955 dokonce hlavním sponzorem celé Vuelty.
Přesto se Baskicko zároveň stalo zemí, která byla dlouhých 33 let pro Vueltu přísně zakázána.
Bomby, střelba, barikády
Frankistický režim neměl Basky rád, oni neměli rádi Franka. I proto se v roce 1959 zformovala teroristická organizace ETA, celým názvem Baskická země a svoboda. A jelikož generál Franco a Španělé prezentovali Vueltu jakožto symbol španělské národní jednoty, označila ji ETA za svůj legitimní cíl.
První útok na závod roku 1967 ještě mnohým připadal komický, když bojovníci ETA rozházeli po silnici do Bilbaa hřebíky a rozlili olej.
O rok později se už nikdo nesmál. Při sjezdu z Puerto de Urbasa explodovala těsně před pelotonem bomba! Nikdo nebyl zraněn, ale Vueltu zahalila atmosféra strachu. Jezdci odmítli pokračovat, hrozilo zrušení celého závodu. Manažeři týmů ponechali na rozhodnutí každého cyklisty, zda chce jet dál. Naopak Španělská cyklistická unie pohrozila každému, kdo nenastoupí do další etapy, odebráním licence.
Poté, co organizátoři přislíbili razantní zvýšení bezpečnostních opatření, pokračovali všichni.
V roce 1977 už byl Franco mrtvý, stát dokonce legalizoval i baskickou vlajku ikurriňu, ale Baskickem zmítaly demonstrace za osvobození politických vězňů. Těch bylo jen za poslední dva roky Frankovy vlády z Baskicka šest stovek.
Na stoupání Urkoia se proto při Vueltě objevily barikády, načež zatarasili trať fanoušci s transparenty, volajícími po amnestii. Civilní garda odpověděla střelbou, vznikla panika. Další etapu do San Sebastianu raději organizátoři přesunuli do jiné destinace. Při ročníku 1978 však kvůli další politické demonstraci anulovali závěrečnou časovku v San Sebastianu,
při které rozlícení Baskové shazovali jezdce z kola.
Španělská unie následně vyloučila region ze závodu. Baskický deník, jenž byl stále jeho hlavním sponzorem, kontroval: „Ukončujeme existenci Vuelty.“Což pochopitelně cyklistická unie v Madridu nepřipustila a coby spasitele přivedla k závodu společnost Unipublic.
ETA útočila na závod nadále, mimo území Baskicka. Až když v roce 2011 oznámila ukončení ozbrojených akcí, vrátila se do země Basků i Vuelta. Triumf Igora Antona v trikotu týmu Euskaltel v Bilbau se poté stal monstrózní demonstrací lásky statisíců Basků k cyklistice.
Vítězství v dresu z Česka
Letos se po pětileté absenci vrátila na scénu závodu také baskická stáj. Tým Euskadi-Murias, navazující na bývalý Euskaltel, povýšil ze třetí divize do druhé a získal divokou kartu. Do boje vyrazil v dresech české firmy Kalas, kterou v Baskicku zastupuje právě František Raboň.
„Už jen z obrovského počtu replik dresů tohoto týmu, které jsme prodali, vidím, jak neskutečnou fanouškovskou základnu tady mají,“líčí.
Manažerovi stáje Ionu Odriozolovi se minulý pátek splnil obrovský sen. Jeho jezdec Oscar Rodriguez zvítězil z úniku na Camperoně.
Rodriguez pochází z vesničky Burlada na pomezí Pamplony, kde začal s cyklistikou ve stejném klubu jako kdysi Miguel Indurain. „Narodil jsem se v roce, kdy Miguel vyhrál Tour. Dnes nám občas dává rady. A když trénuji, potkávám ho. Stále je v dobré formě,“vypráví.
Odriozola ví, že baskický tým se svým malým rozpočtem nemůže konkurovat velikánům a že své hvězdičky bude rychle ztrácet. „Jakmile se jejich mladí kluci prosadí, většinou rychle zmizí do Movistaru. Je to logické, potřebují peníze, musí živit rodiny,“říká Raboň.
Zážitky v dresu Euskadi-Murias ale pro ně zůstanou nezapomenutelné. „Aupa, aupa, Euskadi!“všude kolem zní povzbuzování.
„Z toho, jak nás tu fanoušci ženou dopředu, mě až mrazí,“vykládá Odriozola. Baskický návrat na scénu Vuelty pokračuje. Už nejen na mapě, ale i dresy v pelotonu.