Kopecký: Čeští řidiči jsou šílení
„Měla by se jasně nastavit pravidla. Kdo nesplní jízdy, tak nekompromisně ven. Kdo nezvládne značky, tak rovněž,“říká automobilový závodník Jan Kopecký.
VČesku v současnosti asi nenajdete lepšího řidiče, než je Jan Kopecký. Na domácích rallyových tratích je neporazitelný čtyři roky. Úspěšný je také v mistrovství světa, kde pět letošních startů proměnil v pět vítězství v kategorii WRC2 a má blízko k titulu mistra světa ve druhé nejsledovanější kategorii. Tovární jezdec Škody Motorsport vedle toho odřídil desetitisíce kilometrů při nejrůznějších testech, které pomáhaly vyvíjet závodní auta. Díky tomu dokáže dokonale odhadnout, jak se auto zachová v nejrůznějších podmínkách, nebo jak si poradit s nejrůznějšími šlamastykami na cestách. Co si myslí o českých řidičích? Jaký je on sám v běžném provozu? A co by změnil? Považujete se vy sám za nejlepšího českého řidiče? To nevím. Automobilových disciplín je u nás víc. V rally se nám poměrně daří, dosáhli jsme slušných výsledků. Asi jsem měl dobrou autoškolu. V závodě je váš úkol jasný, uzavřenou tratí musíte projet co nejrychleji. Jaký řidič jste ale v běžném provozu? Když jsem byl mladý, tak jsem asi jako každý dělal kraviny. Hlavně po večerech, kdy nebyl takový provoz jako dneska. To už bych si teď nedovolil. Člověk postupem času začne přemýšlet, a když si vzpomenu, co jsme jako mladí kluci vyváděli, tak jsem rád, že se nic nestalo. Můžete být konkrétní?
Poblíž Týniště nad Orlicí, kde jsem vyrůstal, se těží písek. Je tam spousta písečných cest, kde jsme po nocích lítali s autem. A jaký jste tedy řidič?
Jezdím opravdu opatrně. Nepatřím ale mezi řidiče, kteří by se chtěli zdržovat v koloně. Potřebuju přehled. Snažím se jet podle předpisů, ale svižnějším tempem. Nemám rád řidiče, kteří na devadesátce jedou sedmdesát nebo osmdesát. Řadím se ke skupině, která jede sto. Takže často platíte pokuty?
Takové problémy mít nemůžu, protože bych přišel o řidičský průkaz, a tím by pro mě všechno skončilo. Platí tedy, že maximální rychlost si užijete na závodech a nepotřebujete ji v běžném provozu? Závodní a běžná auta jsou úplně jiná. Civilní auta nejsou určena k tomu, abychom s nimi závodili. Musíte taky myslet na bezpečnost. Může se stát cokoliv, do cesty nám může kdekoliv kdokoliv vběhnout. V běžném provozu může nastat milion nejrůznějších věcí. Člověk na to musí být připravený. Kdyby
k tomu ještě přidal extrémní rychlost, mohl by se stát nepříjemný průšvih. V rally jste měl před lety jednu opravdu vážnou havárii, ze které jste skoro zázrakem vyvázl. Boural jste i s civilním autem? Když jsme stěhovali firmu, převážel jsem závodní auto po normální silnici, což by se nemělo. Po těch zkušenostech už bych to neudělal. Bylo to na podzim na čistých slickách (hladké pneumatiky bez vzorku), trošku namrzlo, dostal jsem smyk a trefil mostek. Kompletně jsem si rozdrtil nos a rozbil hlavu. Vycvičilo mě to. Když jedu autem i metr, automaticky se poutám. Měl jste někdy za volantem strach?
Ten nemůže mít žádný řidič a je jedno, jestli sedá do závodního, nebo civilního auta. Je to známka toho, že si nevěří, což vede k průšvihu. Pokud bych měl strach, skončil bych. Ale samozřejmě to nejde bez respektu k prostředí a všemu okolo. Pomáhají vám v běžném provozu zkušenosti z rally, kde jste zvyklý reagovat z vteřiny na vteřinu? Myslím si, že veškeré závody pomáhají v provozu, protože sledujete víc věcí než normální řidič. Je to tím, že jsme vycvičeni ze závodního auta, kde na reakci máme několik desetin vteřiny. Když to neuděláme rychle, je pozdě. Takže závodníci jsou v běžném provozu nejlepší řidiči? Řekl bych, že nejbezpečnější. Samozřejmě jen v případě, pokud se někdo nevytahuje a nechce ukázat, jaký je řidič.
I takové piloty znám... Pak je to špatný závodník. Závodníci mají závodit na závodech, a ne v běžném provozu. To je asi ta nejhorší kombinace. Co vůbec charakterizuje dobrého řidiče? Plynulost, spolehlivost, pokora. A jsou takoví čeští řidiči? Nejsou. A jací tedy jsou?
Šílení. Neumí jezdit plynule. Připadá mi, že spěchají, nebo jedou strašně pomalu. Jsou agresivní, nezdvořilí, jeden druhému si navzájem překážejí, dělají si naschvály. Vůbec si neuvědomují, že tím se nervují ještě víc. Když případně vznikne větší provoz, tak ho blokují. Vznikají kvůli tomu další kolony, naštvou se další řidiči, je to pořád dokola. Co by pomohlo?
Asi trošku tvrdší přístup v autoškolách. Tam to všechno začíná. Měla by se jasně nastavit pravidla. Když někdo nesplní jízdy, tak nekompromisně ven. Nutná je administrativní část. Značky jsou pro řidiče stejné důležité jako pro čtenáře knihy. Kdo je nezvládne, nekompromisně by měl jít ven. Paradoxní je, že právě takový typ řidičů, o kterých jste mluvil, si myslí, jak jsou výborní... To si o sobě myslí spousta lidí. Samozřejmě takhle nemůžeme mluvit o všech lidech za volantem. Spousta řidičů je vyježděných. Charakteristiku, kterou jste zmínil, si spojujeme především s jižními národy. Vy jste díky své profesi jezdil po celém světě. Máte s nimi stejné zkušenosti? Když se podíváte po městě, jako je toto (rozhovor vznikl v tureckém letovisku Marmaris, které hostilo Tureckou rally – pozn. aut.), vidíte chaos. Ale neviděl jsem, že by na sebe řidiči nadávali. Ano, oni na sebe troubí. Ale je to proto, aby upozornili, že je tam ten druhý. Ten se pak nečílí a neblokuje a ve městě to odsýpá. Myslím si, že kdyby sem přijela polovina českých řidičů, byla by ztracená. Kde jsou nejlepší řidiči?
Nejdisciplinovanější jsou v Japonsku. Například nás tam zdravil pán na vedlejší silnici, když jsme jeli po hlavní. Tam už je to opačný extrém, po dálnici se jede sedmdesátkou. Ale nechci jen kritizovat. Myslím si, že situace se v posledních letech uklidňuje, řidiči jezdí pomaleji než dřív a jsou zodpovědnější. Ale vždycky a všude se najdou extrémy. Vidíte ještě v něčem velký problém na českých silnicích? V nepozornosti. Spousta českých řidičů se nevěnuje řízení. Myslí si: jo, jedu, a můžu u toho dělat milion dalších věcí. To nejde. Takže oceňujete kampaně, jako je ta současná, která bojuje proti používání mobilů za volantem? Myslím si, že všechny kampaně, které se snaží zlepšit provoz, které se snaží zmenšit počet úmrtí za volantem, jsou ku prospěchu věci. Neměla by následovat další kampaň, která varuje před jízdou na červenou? Připadá mi, že poslední dobou jí rapidně přibývá. Tohle by se nemělo vůbec stávat. Na druhou stranu tady v Turecku se taky jezdí na červenou. Ale je to tu jiné. Lidé jsou naučeni, jsou pozorní. Počítají s tím, že na ni někdo může jet. I když člověk jede na zelenou, měl by se podívat doprava doleva, jestli tam někdo nejede. Měl by předvídat, že tam může být nějaký chachar, který nevidí, nebo se mu něco stalo. Řidič by měl mít přehled a sledovat okolí, což taky považuju za problém českých řidičů. Co považujete za nejrizikovější z hlediska podmínek? Nebral bych to podle počasí, ale podle věku. Když je člověk mladý a má šanci sednout za volant, má ho rád, tak dělá kraviny před očima. Se zkušenostmi, které získáváme, člověk víc přemýšlí nad věcmi, které si tehdy neuvědomil. Tohle bych postihoval. Dát varovný prst pro mladé řidiče. Když uděláte průšvih třeba do jednadvaceti, zákaz řízení na následujících pět let. Takže debaty o dočasném řidičáku pro mladé řidiče považujete za správné? Nedokážu si představit, jak by to fungovalo. Na druhou stranu bych klidně zavedl systém jako v USA. Pokud rodiče naučí dítě řídit, proč by mladý člověk nemohl mít řidičák od sedmnácti? Vždycky se to ale musí optimálně vyvážit, vždycky je něco pro a proti. Jak vnímáte neustále se vracející debaty o zvýšení rychlosti na dálnicích? Nebyl bych proti. Na běžných přehledných úsecích, kde je devadesátka, bych dal klidně stovku. A na nových dálnicích klidně 160. Když toho lidi nebudou zneužívat, byl bych pro. Kdyby se ale zvedla rychlost, dal bych větší tresty za její překročení. Takže větší volnost, ale zároveň větší represe? Přesně tak. Pokud dáme větší volnost, musí být tresty zákonitě vyšší. Řada lidí z nejrůznějších oborů často vypráví o tom, že si za volantem odpočinou. Jak to máte vy, když za ním sedíte pořád? Pokud to myslí tak, že mají nabitou práci, kde se dokážou soustředit jen na ni, a dokážou vypnout tím, že si užívají jízdu, že se soustředí na ni, nemyslí na nic jiného, a vnímají okolí, jak by měli, tak tomu rozumím. Pokud to myslí tak, že si sednou za volant a nevnímají okolí, je to špatně. Vy dokážete za volantem relaxovat? Samozřejmě. K tomu by si ale člověk měl zvolit auto, které mu vyhovuje, aby se tam cítil jako doma. Bezpečně, aby nemusel přemýšlet, co má zmáčknout, hledat nějaké tlačítko. Jak je vůbec složité stát se automobilovým závodníkem? Dneska je to složitější než dřív, protože veškeré sporty jsou drahé. Můj táta začínal v kozím chlívku, z toho jsme vybudovali krásnou firmu na přípravu závodních aut. Ale je to úsilí, dřina, víkendy. Měli jsme štěstí, že jsme potkali správné lidi, kteří nás podpořili, i když se nedařilo. Pokud za sebou nemáte silného partnera, skoro to nejde. Co vám závodění dalo nejvíc?
Spoustu zkušeností. Jezdil jsem za volantem na nejrůznějších površích, procestoval jsem celý svět, viděl jsem spoustu věcí. I když jsem si nestačil všechno užít, protože závodní víkend je docela našlapaný, cestování mám rád. A díky závodění jsem se k němu dostal často.