Od Pocheho k Petříčkovi

ČSSD chce za ministra zahraničí Tomáše Petříčka, bývalého asistenta Miroslava Pocheho. Socialisté z několikaměsíčního martyria odcházejí z řady důvodů poražení.

Vnásledujících dnech by měla skončit jedna z nejtrapnějších tahanic o vládní křeslo v historii koaličních vlád. Vlivný zákulisní hráč sociální demokracie Miroslav Poche nakonec vzdal svůj marný boj s dvojicí Miloš Zeman – Andrej Babiš o post ministra zahraničí. Předseda ČSSD Jan Hamáček tak mohl oznámit, že novým kandidátem jeho strany do čela Černínského paláce bude brzy sedmatřicetiletý Tomáš Petříček, ještě donedávna Pocheho asistent v Evropském parlamentu.

Pro Miroslava Pocheho se tím kromě možnosti vylepšit si profesní životopis příliš nemění. V Černínském paláci nejspíš zůstane v roli politického tajemníka a ministerstvo tak bude de facto řídit on. Jenže sociální demokracie vychází z celé té nekonečné tahanice o ministerské křeslo hned z několika důvodů poražena na hlavu.

Nejprve si stručně připomeňme, co tomu všemu předcházelo.

Europoslanec Poche je neoficiálním šéfem pražské ČSSD a díky svým kontaktům má vliv v celé straně. Ačkoli v minulém volebním období patřil ke klíčovým mužům okolo Bohuslava Sobotky a Andreje Babiše nikdy nemusel, zajistil na únorovém sjezdu socialistů rozhodující hlasy pro zvolení Jana Hamáčka předsedou i s jeho programem vlády s ANO.

Když se první vyjednávání o koalici zadrhávalo, byl to právě Poche, kdo ve straně podporoval ukončení jednání. Následně postoj přehodnotil a zřejmě i díky příslibu křesla ministra od Hamáčka sehrál důležitou roli při obnovení jednání s ANO a v následném vnitrostranickém referendu, které skončilo v květnu. Už v dubnu měl přitom Poche zprávy, že ho prezident Zeman bude chtít jako ministra vetovat. Rozhodl se však pro bojovou variantu.

Program? Ne, spory o křeslo

Tady jsme u prvního bodu, proč to pro ČSSD skončilo potupně. V době, kdy už věděli, že bude Zeman proti, ale ještě to nezaznívalo veřejně, měli několik možností, co udělat. Jednou ze zvažovaných variant bylo navrhnout Pocheho na ministerstvo zemědělství, kam chtěl Zeman prosadit „svého“Miroslava Tomana. Prezident by pak buď neměl argumenty stran Pocheho „sluníčkářství“, anebo by zemědělství pro Tomana musel vyměnit za zahraničí pro Pocheho. Jenže socialisté v čele s Hamáčkem se báli konfliktu, a tak europoslance nominovali na „zamini“.

Tím začalo několik měsíců zbytečného dohadování. Miloš Zeman vůči kandidátovi ČSSD neustále přitvrzoval a Poche zase dokola vykládal, že ministrem bude a bude. Což o to, jistou šanci měl. Socialisté by ovšem museli přesvědčit Jana Hamáčka, že to má postavit principiálně ještě před hlasováním o důvěře vládě. Buď Babiš navrhne Pocheho a v případě Zemanova setrvalého odmítání podá stížnost k Ústavnímu soudu, nebo nebude mít jejich hlasy pro kabinet opřený o komunisty.

Do toho se ovšem Hamáčkovi a řadě dalších nechtělo. Báli se riskovat vládní křesla, která už byla tak blízko… Zvlášť když Poche neustálým omíláním, že ve vládě bude, začal štvát i mnohé z nich. Do toho okamžitě po zisku důvěry svému kabinetu začal dávat Andrej Babiš čím dál jasněji najevo, že Pocheho za ministra nechce ani on. Předseda ČSSD Hamáček se bál jít jak proti svému vlivnému stranickému spojenci a jeho táboru v ČSSD, tak proti prezidentu Zemanovi s Babišem.

Výsledkem bylo zřízení funkce politického tajemníka v Černínském paláci pro Pocheho a neustálé odkládání termínu řešení. ČSSD tím získala smutnou jistotu, že o ní bude mediálně slyšet především kvůli – v tu dobu už prohranému – sporu o post ministra než z programových či jakýchkoli jiných pozitivních důvodů.

Do toho převzal zahraniční agendu, ač byl vedle řízení vnitra oficiálním šéfem diplomacie Hamáček, takřka výhradně premiér Babiš. To on jezdí za maďarským premiérem Viktorem Orbánem, německou kancléřkou Angelou Merkelovou na klíčové summity a určuje směr diplomacie.

Ačkoli to původně chtěli odložit až za říjnové komunální volby, došel tento fakt konečně i socialistům v čele s Hamáčkem a Pochem. V poslední době se sice coby o možném ministrovi mluvilo o volebním lídrovi pražské ČSSD Jakubu Landovském, od začátku šlo ale o jalový pokus. Což o to, Hamáčkovi by se ve funkci nejspíš zamlouval, a zřejmě na Hradě i u Babiše by získal souhlas, ale Landovského nechtěl Poche. A ten – byť ho spor nejspíš poškodil i uvnitř strany – má v ČSSD pořád velký vliv. Volba tedy padla na Tomáše Petříčka.

Není to žádné velké překvapení. O Pocheho asistentovi a jednom z jeho nejbližších přátel v této souvislosti MF DNES psala už na začátku května. Ovšem pro ČSSD to žádné terno není. Což o to, Petříček má několik vysokých škol, diplomacii studoval v Bruselu i v Londýně, umí anglicky, francouzsky i španělsky, zkušeností ze zahraničních stáží má požehnaně.

Kdyby ho ČSSD bývala nominovala rovnou, mohla to „hrát“jako sázku na mladé nadějné politiky. Po několikaměsíčním martyriu bude ale Petříček nejspíš vnímán jen jako ten, kdo dělá v Černínském paláci Pochemu bílého koně. Jako člověk, který mu teď „asistuje“z postu ministra zahraničí. S tím, že když Babiš se Zemanem bez potíží „zametli“s Pochem i Hamáčkem, s „nějakým Petříčkem“to zopakují, kdy se jim zachce. Pokud tedy prezident Tomáše Petříčka ministrem vůbec jmenuje…

Petříček bude nejspíš vnímán jen jako ten, kdo dělá v Černínském paláci Pochemu bílého koně.