Nedokončený zahradníkův deník 2018

Nadělil jsem si k Vánocům malý černý sešit a předsevzal si, že si letos povedu zahradní deník. Zaznamenám v něm, co se odehraje v záhonech či ve skleníku.

První deníkový zápis má datum 10. ledna: „Zasadil jsem česnek, v osmi řádcích po cca 20 stroužcích namořených v sulce.“Následují postřehy o počasí a sčítání škod: „Na přelomu února a března silný mráz, až -20 stupňů. Zamrzl rybník, česnek přežil, zmrzl fíkovník a asi i jedna meruňka.“

Nastalo období, kdy na zahradě přibývá práce: „Na Velikonoce (2. dubna) se oteplilo, duben byl teplý a suchý. 21. dubna vysázeny 4 řádky brambor.“Během další četby se divím, že mě už tenkrát něco netrklo, zda jsem to nepřehnal s množstvím sazenic: „Mezi 21. dubnem a 12. květnem zasazeno: 24x paprika, různé druhy, 6x vodní meloun, 4x dýně hokkaidó, 1x gigant.“Pak jsem poprvé použil slovo roku: „Zalévám.“

Příští poznámka potvrzuje, že jsem to přehnal: „Od 1. do 7. května zasazeno do skleníku: 4x okurka hadovka, 8x paprika, 4x habanero chocolate, 1x bhut jolokia, 1x carolina reaper, 2x lilek, 2x petržel kudrnka, 2x petržel hladkolistá, 2x bazalka, 2x rajče býčí srdce, 8x rajče, různé druhy, 2x pažitka česneková.“Aby toho nebylo málo: „… na předním záhoně mezi 5. a 8. květnem vysazeno 33 rostlin rajčat ve třech řádcích.“

V deníku se jen vzácně objevují záznamy o dešti. „Celý květen byl horký. 9. 5. večer za tepla krátce sprchlo.“… „V úterý 15. 5. konečně zapršelo, sice mírně, ale s přestávkami pršelo až do následujícího rána.“Takových řádek je ale pomálu. Převažují spíše zápisky typu: „16.–22. 5. Sucho!! Bojím se podívat do studny. Ze šesti sazenic melounu přežily bez úhony jen ty roubované.“A slovo roku: „Zalévám.“

Sucho se jevilo nekonečné. Zápis z 29. května zachytil okamžik, kdy mi začala docházet trpělivost. „Stále neprší, když se vytvoří bouřka, prožene se kolem, ale u nás nespadne nic. Ať už zaprší, sakra!!“A opět: „Zalévám.“

Začátek června mi vrátil špetku optimismu. „9. 6. konečně maličko sprchlo. 10. 6. pršelo hned 2x, snad je trochu zalito.“Účinek dešťové vody se projevil záhy: „Objevily se první melouny (2 ks), velké jako lentilka. Snad se udrží.“

A to je vše. Na tomto místě zápisky končí. V polovině června mě náhle přestalo bavit archivovat, co se děje na zahradě. Přecenil jsem se, zasadil toho moc a od tahání konví už jsem utahaný.

Kdybych v psaní deníku pokračoval, byly by záznamy na jedno brdo: Je sucho, stále neprší, zalévám, bojím se podívat do studny... A tak pořád dokola. Taky bych si poznamenal, že mě levačka bolí jako čert, jak mě ze zalévání chytil tenisový loket.

Dále bych konstatoval, že se urodilo tolik rajčat, až to byla otrava. Nadělal jsem do zásoby protlak, poprvé jsem zkusil domácí rajčatovou šťávu, dopadla úžasně. Na rostlinách venku i ve skleníku se červenají další kilogramy plodů. Jenomže už je nemůžu ani vidět. Nemám sílu ani chuť.

Taky bylo moře švestek, jedna čačanská lepotica sama dala na dvě stě litrů kvasu, třikrát víc než v solidních letech. A jablek je tolik, že se budeme koupat v calvadosu. Brambor se urodilo kvůli suchu málo, jsou ale tak chutné, že příští rok řádek přidám.

Musím najít nový elán, sílu, vydržet. Zbývá jen sklidit papriky, rajčata, superpálivé papričky, lilek… Vyrobit chilli omáčky k masu, třeba tu z manga, hořčice, vinného octa, třtinového cukru a nasekaných papriček habanero chocolate. Taky by to chtělo nasušit křížaly. Do konce sezony zbývá už jen pár týdnů, tak se seber, to zvládneš. Přece to nenecháš shnít.

Odpočineš si v zimě. Jestli se jí dožiješ.