Po čem kino touží? Po Anně Polívkové

Romantická komedie Po čem muži touží je okatá kopie hollywoodského hitu Po čem ženy touží, opsaná od podstaty zápletky, kdy se pán tvorstva „kouzlem“vcítí do myšlení žen, přes milostnou linku z pracoviště až po pánské trampoty s punčochami a lodičkami.

Jediná odlišnost tkví v tom, že na rozdíl od Mela Gibsona se Jiří Langmajer v ženu převtělí i fyzicky – a to je velké štěstí, protože Anna Polívková, která ho vystřídá, snímku nejvíce pomáhá. Ani Langmajerova šarmantní sebeironie totiž nemůže naplno prorazit povinnými větami product placementu: „Roztrhl jste mi šaty od Bandiho.“

Sex ve městě bez sexu

Však také nulový děj postupuje jen od jednoho sponzorského výrobku k druhému, jako by uznávaná literátka Radka Třeštíková psala svůj první scénář až na základě seznamu partnerských značek.

Chybí jediný nápad, který by příběh rozvinul nečekaným směrem včetně zahozeného motivu ženy řídící časopis pro muže. Místo celku snímek spoléhá na jednotlivosti, na pár hezkých slovních vtipů – Udělám ti ze života Ugandu – a na několik již mnohokrát viděných, nicméně stále vděčných situací, ve kterých Polívková nasadí nespoutanou klauniádu. Pravda, když kávu rozlije potřetí a praští sebou o zem popáté, smích odumírá, ale herečka se umí zohavit s tak upřímným potěšením, že veskrze pozitivní postava Tatiany Pauhofové vedle ní působí jako nudná královna krásy.

Ostatně všichni jsou hezcí, styloví a výkonní ve vyleštěném světě Sexu ve městě bez sexu, počínaje oblečením a konče interiéry v čele s pohádkovou redakcí. A jak ve finále začne přibývat rozněžnělé vážnosti, banalita vystoupí na povrch.

Režisér Rudolf Havlík docela zručně kličkuje v aranžování skečů, ale dál nemá kam jít. Ústřední trio doplňuje Matěj Hádek coby skvělý „nadhazovač“obou tváří hlavní postavy; ostatní napodobují otravné stereotypy pohlaví a dojemné písně otvírají kudly v kapse. Prostě se hraje „nová Poledňáková“a jestli kino po něčem touží, je to sólo Polívkové.