Města musí být pro auta i pro lidi
Městská mobilita bude jedním ze stěžejních témat komunálních voleb. S problémy dopravy se potýkají snad všechna naše města, trápí je auty přeplněné ulice, nebo naopak prázdné asfaltové plochy mimo dopravní špičky a neuspokojivá nabídka veřejné hromadné dopravy. Počet obyvatel na planetě rapidně narůstá a stejně tak počet obyvatel měst. Lidé po desetiletí v ulicích ustupují autům, kterých i u nás za poslední tři desetiletí strmě přibylo. V roce 1989 byly registrovány necelé dva miliony motorových vozidel, nyní je jich přes pět milionů, tj. jejich počet se více než zdvojnásobil. Kvalita života, byť technicky podpořená vším myslitelným, v ulicích měst ustupuje těžkému soupeři, velmi náročnému na prostor a potřebu vzduchu. A lidé jako by svou samozřejmou potřebu místa pro přirozený a zdravý pohyb pro život vzdali.
Bohudík tomu tak nebylo a není všude. V celé řadě zemí již pochopili, že situaci je nutné účinně řešit, protože vzhledem k velkému počtu aut jejich původní výhoda, tedy rychlost, ztrácí tuto přednost, když se vozidla, především v dopravních špičkách, jen pomalu sunou v zácpách. Vzorem nám mohou být již nejen Dánové a Nizozemci, kteří vzhledem k prostorovému omezení a zvyklostem nevytěsnili z ulic chodce a cyklisty a dál řešili a řeší cesty a dopravní infrastrukturu pro všechny účastníky provozu. Stejnou cestu bychom měli nastoupit i my. Města se po celém světě potýkají s dopravními zácpami a vylidňujícími se centry. Lidé se stěhují na periferie a do satelitních sídel. Komu se chce trávit čas na rušných frekventovaných ulicích lemovaných stojícími auty a na parkovištích? Mnozí si plní sen o skvělém bydlení v blízkosti přírody, dále od města a dojíždějí do něj. Většinou vlastním vozidlem. A pro města je to problém. Neřešitelný – řešitelný.
Aby města žila a jejich budoucnost byla udržitelná, je zásadní si na samém počátku územního plánování položit otázku, v jakém městě chceme žít. A podle toho plánovat dopravu. Chceme, aby města byla jen dopravními uzly a systémem ulic silničního typu, nebo se vrátíme k chápání měst jako místa k životu? Je to zásadní rozhodnutí, na jehož konci je buď město živé a atraktivní, nebo navržené pro co nejefektivnější pohyb aut a pro bydlení v nich a trávení volného času neatraktivní. Řešení nemůže spočívat v represích stylu zakážeme autům pohyb po městech. Také do měst patří. Motoristům je však třeba nabídnout alternativu spočívající v kvalitní veřejné hromadné dopravě, zřizování záchytných parkovišť na okrajích měst, aby se pak prostřednictvím atraktivní MHD spolu s nabídkou bike sharingu mohli po městě pohybovat snadno, rychle a plynule a lidem se ve městech hezky žilo.
Mnoho měst je již za touto křižovatkou rozhodování směrem k místu pro život. Ve světovém žebříčku hodnocení měst, kde se lidem na této planetě nejlépe žije, zabírají města rozhodnutá pro život první příčky. Zatím se mezi ně neřadíme. Jaké tedy bude naše rozhodnutí?