Macek vydal snůšku historek

Za pokračování slavného Saturnina získal Miroslav Macek cenu Český bestseller 2017 a „saturninovsky“– nebo „wodehouseovsky“, abychom šli ke kořenům – je laděn i jeho nový titul Ona, oni a já.

Děj má plytký, v podstatě žádný, umístěný kamsi mimo čas. Synek z dobré rodiny s aristokratickým jménem Maximilián, svobodný pán Schartz-Metterklum se ve vlaku seznámí s krásnou Sandrou, zahradnicí na zámku v Podmoklech, a majitelem onoho panství, velkochovatelem vepřů Hamplem. Se Sandrou se do sebe zamilují, u pana Hampla se nechá zaměstnat jako vychovatel jeho rozjívených dvojčat. Pavlíka a Petříka vychovává nenásilně, s elegancí a značnou porcí cynismu.

Trocha poučení

Ovšem na tenounkou dějovou nitku navléká Macek jako korálky historky. Nelze mu upřít, že vymýšlet je umí výborně. Ať už za jejich původce vydává Maxova zesnulého otce, jenž syna školil trefnými pořekadly „zevnějšek má klamat v náš prospěch, nikoli v náš neprospěch“, matku se zálibou v poněkud exotické literatuře, nebo Sandru. Mnohé dodá i Max, ani jemu bujná fantazie nechybí. Trik s ukrytým zahradním trpaslíkem, který své nemožné majitelce jakoby posílá dopisy a telegramy plné stesku z cest, stojí za zapamatování jako dialog Pánaboha a svatého Petra o nesmyslném pěstování trávníků.

Kniha Ona, oni a já je půvabným počtením k vodě, do vlaku nebo jako lék při náhlém ataku rozmrzelosti. Od historky k historce to vtipné a kultivovaně psané vyprávění hezky odsýpá a nebyl by to Macek, aby čtenáře neobohatil řadou poznatků o víně i o tom, která značka se hodí k danému jídlu. Jen těmi úsměvy by mohl trochu šetřit.

A chceme-li si odnést nějaké poučení, pak snad postačí dvě věty. Jednak otcova: „Já nepiju, já jen dezinfikuji duševní rány.“Jednak suchá matčina reakce na Maxovo konstatování, že manželství je tak trochu loterie: „V loterii máš alespoň nějakou šanci.“