Tohle je Sparta. Vydrží? N
Po více než dvou letech se fotbalová Sparta vrátila v lize na první místo. I když jen na chvíli.
ež se dočkali, trvalo to. Dlouho, strašně dlouho!
Přesně 762 dní čekali fanoušci fotbalové Sparty, než se jejich tým znovu protloukl do čela ligové tabulky.
Když se to v sobotu večer po vítězství 4:1 nad Libercem povedlo, mohli si konečně zase – po vzoru filmového krále Leonidase z trháku 300: Bitva u Thermopyl – z plných plic zařvat: Tohle je Sparta!
A skutečně, tohle byla Sparta, jakou ji ti, kdo jí přejí, chtějí mít. Odhodlaná, jednotná, dominantní. Liberci nasypala během sedmnácti minut tři góly, lepší první půli dlouho nezažila.
I tak se v závěru zápasu Letnou nesl pískot: to když tým i proti oslabenému Liberci hrál údržbu, místo aby ho dorazil a potupil.
V tom je sparťanské prostředí specifické. Neutekly ani dva měsíce od chvíle, kdy natřískaný stadion utěšoval hráče potleskem po ostudném vypadnutí z Evropské ligy s neznámou srbskou Suboticou. Obcházeli kolečko, během kterého jim tribuny tleskaly, a vyznívalo to divně.
Jistě, Sparta soupeře jasně přehrála, mohla se přetrhnout, aby smazali porážku z úvodního zápasu v Srbsku, ale zaráželo, že fanouškům už stačila k aplausu pouhá snaha, která má být samozřejmostí. Jako by v krušných časech zoufale hledali cokoli, čeho by se mohli chytit.
O pár týdnů později je zase všechno trochu jinak.
Po včerejším večerním vítězství Slavie 1:0 nad Bohemians sice Sparta klesla na druhé místo, ale jako jediná ještě v nové sezoně neprohrála.
Když se přičte i závěr minulého ročníku, drží sérii 13 ligových zápasů bez porážky – tak dlouhou šňůru naposledy zažila v sezoně 2013/14, kdy brala titul.
Za devět kol dostala jen pět branek, devatenáct jich nastřílela.
Může se opřít o rozjetého záložníka Stancia, který proti Liberci vstřelil dva krásné góly a pod zbylé dva se podepsal.
A přece fanoušci pískají, když tým na chvíli vypne a nahodí úsporný mód? Ano a je to tak správně. Léta sparťané automaticky počítali s tím, že jsou na ně nejvyšší nároky. Poslední zbabrané sezony srážely hrdý klub níž a níž, takže zoufalí příznivci se nedobrovolně učili těšit se i z malých radostí. Ale teď cítí naději na návrat starých časů.
Hráči se možná podivili, jak rychle se část lidí namlsala, ale není divu: Sparta se už odrazila od hlubokého bahnitého dna a teď jde nahoru. Proto logicky stoupají i očekávání.
Kdo není slepý, vidí, jak vyrostla pod trenérem Ščasným, který přitom původně měl u týmu zůstat jen provizorně – do chvíle, než šéfové najdou nového kouče. Teď se zdá, že by byl nesmysl, aby lavičku opustil a na plný úvazek se vrátil zpátky do ředitelské kanceláře, jak sám původně očekával.
Sparta pod ním není dokonalá, ale postupně získává šmrnc. A také jednotu, která jí měsíce chyběla.
„Jsme jako jedna velká rodina a hlavní zásluhu má trenér,“oceňuje Stanciu. „Odvádí skvělou práci, výborně nás připravuje, o soupeřích máme spoustu informací.“
Proto jsou zpočátku nejistí stopeři Radakovič s Kayou najednou spolehlivost sama. Proto se chytl dřív zbrklý záložník Frýdek, v útoku rozkvetl Tetteh. Ščasný také správně odhadl, že rozkymácená Sparta potřebuje ustálit – proto vůbec netočí sestavu a sahá do ní jen ve chvíli, kdy mu některou z jistot vyřadí trest či zranění.
Ale pozor, až když v pátek zvládne veledůležitý zápas v Plzni, může si Sparta po třetině základní části ligy říct, že je z nejhoršího venku. A že budoucnost zase jednou vypadá lákavě.