Rus, který se rozhodl: Chci dokázat víc
Jan Palička fotbalový reportér MF DNES
Vkabině se česky příliš nedomlouvá, protože jazyk pořád ovládá jen „němnožko“, jak říkají Rusové.
Fotbal umí Nikolaj Nikolajevič Komličenko daleko líp. Konkrétně zakončení. Gólů nestřílí němnožko, nýbrž hodně. Letos na podzim nečekaně hodně. Devět zápasů, deset zásahů. Za posledních šedesát let měl výraznější střelecký start do sezony jen fantom David Lafata, jenž se v roce 2011 trefil třináctkrát. Pánové Drulák (1995), Dubovský (1991), Knoflíček (1984) a Galis (1975) kdysi dokázali totéž, co teď mladoboleslavský habán Komličenko.
„Má nabito skvěle,“chválí ho Marek Matějovský, režisér mužstva.
V lize, o které traduje, že je na kanonýry skoupá, se najednou objevil nový bohatýr. Ne že bychom jeho jméno neznali. Však už před dvěma lety kopal v Liberci. Loni se z ruského Krasnodaru znovu vrátil jako host, tentokrát však do Mladé Boleslavi. Zatím nejvíc o něm bylo slyšet před rokem v říjnu, kdy loktem trefil plzeňského vůdce Limberského a se zlomenou lícní kostí ho poslal na operaci. Dostal trest na osm zápasů.
U třiadvacetiletého Komličenka nejvíc záleží na tom, jestli má chuť a motivaci pracovat. Když ne, nebaví ho tréninky a při zápasech je schopný náročný fotbal pouze imitovat. „Klasický kluk z Východu,“zní z kabiny. Když chuť má, je jasnou jedničkou boleslavského útoku. Jako v posledních týdnech, kdy je odhodlaný dokázat na dálku Krasnodaru, že si zaslouží lepší angažmá než u škodovácké fabriky.
Chytil fazonu, ale vyhráno nemá. Však to v sobotu potvrdil. Proti Slovácku to od něj v prvním poločase nebyla žádná hitparáda. Nepracoval poctivě, kvůli ledabylému pohybu ho míče míjely. Trenér Weber musel o přestávce zvýšit hlas, aby v Komličenkovi probudil zarputilého bijce. „On to někdy potřebuje,“přiznává Jozef Weber.
Najednou bylo na zarostlého Komličenka znovu spolehnutí. Zase mu spoluhráči mohli posílat dlouhé pasy, on míč podržel tělem a tím pádem získal pro svůj tým nadějnější prostor. O finální fázi nemluvě. Góly přišly jako bonus. 80. minuta: v náběhu přebral Matějovského delikátní pas a běžel sám na brankáře Daňka. Nelekne se šance? Vystřelí? Ne, nic z toho. Předvedl mazanou kličku po levé ruce a střílel do prázdné. Na tribunu pak posílal vzdušné polibky. 89. minuta: suverénně kráčí na penaltu. Rozběh, rána pravým nártem a hotovo. Kdyby balon neletěl prudce jako torpédo, brankář Daněk by ho nejspíš chytil, takhle si jen spálil ruce. Mladá Boleslav – Slovácko 5:1 a Komličenko byl znovu za krále. Zodpovědnosti se nebojí, je silný v soubojích a má formu jako hrom. Na podzim zatím až na jedinou výjimku, kdy vstřelil hattrick Karviné a za odměnu odešel střídat v 79. minutě, odehrál všechno. Třeba šéfy v Krasnodaru časem skutečně přesvědčí, že by zvládl i lepší fotbalovou adresu.