Belgický národní pokrm, nebo pýcha francouzské kuchyně?

Na letošním fotbalovém mistrovství světa připravili Francouzi Belgičany o postup do finále jednou povedenou standardní situací – a ti to nakonec vzali sportovně. Vždyť je to jen fotbal! Jenže Francie se pokouší už dlouhá desetiletí připravit svého severovýchodního souseda i o jiné vítězství, a to mnohem cennější. Totiž o to, komu připadne autorství smažených bramborových hranolků. A to nemá dělat, protože o těch se v Belgii nežertuje, nemění se jejich receptura a nepochybuje se, odkud pocházejí. Ač důkazy chybějí, v Belgii jsou přesvědčeni, že první hranolky usmažili chudí rybáři na březích řeky Mázy. Jasně, ta sice pramení ve Francii, ale až za jejími hranicemi někoho napadlo, že když řeka zamrzne a není možné smažit malé rybky, mohou maso nahradit brambory. Voila nebo vlastně vlámsky alstublieft, hranolky byly na světě!

Ovšem vykládejte to francouzským gourmetům. Ti prý mají i důkazy o tom, že právě oni jsou vynálezci hranolků, neb ty se prokazatelně prodávaly na nejstarším pařížském mostě Pont Neuf již v roce 1789.

A dokonce znají i jméno autora receptu: Marie-Antoine Careme. Ještě než se Careme stal věhlasným šéfkuchařem, chtěl kvůli nešťastné lásce spáchat sebevraždu. A coby cukrářský učeň plánoval otravu jídlem, přesněji bramborovou natí. Protože však bylo po sezoně, použil hlízy, které pro lepší chuť nakrájel na menší kusy, usmažil a osolil.

Jak to dopadlo, asi tušíte – z Caremeho se stal slavný kuchař a z jeho „jedu“kulinární hit pommes de terre frites čili smažené brambory.

Pokud vás teď napadlo, že hranolky přece musí pocházet z Francie, když jim celá Amerika říká french fries, vězte, že to je jen geografický omyl. Za 1. světové války dorazila americká armáda do frankofonní části Belgie, kde ji pohostili hranolky – a vojáci byli nadšeni. Bylo však pod jejich rozlišovací schopnost rozeznat belgickou pohostinnost od té francouzské...