Když se Eben a Hartl mazlí s mateřštinou

Jazyk je to, čím přežije národ aneb čeština jako chrám i tvrz. Motto upomínající dílo Pavla Eisnera si do své nejnovější premiéry nazvané Koupila jsem husu, tak nevím... vetklo pražské Divadlo Viola.

Večer věnovaný krásám našeho jazyka chystají v režii Lídy Engelové Marek Eben a Jan Hartl. „Vzhledem k jubilejnímu roku nám to přijde docela vlastenecké, protože čeština se moc nepěstuje,“vysvětluje Marek Eben. „Nechceme nikomu vylepšovat jazyk, jde o představení pro lidi, kteří mají rádi češtinu a rádi se s ní, abych tak řekl, pomazlí,“dodává k novince, kterou Viola uvede tento pátek. Oba herci vycházeli především z díla Čapkova vrstevníka Pavla Eisnera, nejvíce z jeho knih Chrám i tvrz a Čeština poklepem i poslechem. „Eisner má nádherné kapitoly třeba o slovesných videch nebo o českých příjmeních,“upozorňuje Eben. „Vybere si třeba slovo chřest a řekne: Řekl bych, že pro cizince se slovo chřest lépe řekne, než vyslovuje,“dává příklad z tvorby tohoto lingvisty i básníka.

Tak nevím

Jak je ve Viole zvykem, večer proloží vedle četby i hudba. Autorem textů a písní je opět Eben, který zahraje na klavír, na kontrabas jej doplní Jaromír Honzák, na kytaru Pavel Skála.

A proč se představení jmenuje Koupila jsem husu, tak nevím...? „Název je Eisnerův citát, má v knize jednu stejnojmennou pasáž, které je o tom českém pochybování, kdy Češi řeknou: Naše Liduška se už chce vdávat, tak nevím,“vysvětluje Eben.