Rusko pomůže, Alláh je velký. Na Neklidné hranici to vře
Na začátku byla fotografie mrtvé ženy z roku 1940, oběti ruské okupace Lotyšska. Na stejná místa se v dokumentu Neklidná hranice, který vznikl v lotyšsko-české koprodukci a nyní jde do našich kin, vydal režisér Davis Simanis Jr. vedený spekulací BBC, že právě z pomezí bývalých sovětských republik může vzejít třetí světová válka.
Švejk před hotelem Praha
Esejistický zabarvený film s osobním komentářem „připadám si tu jako Kafka“dává jasně najevo, komu straní, nicméně režisér pro něj našel dva zajímavé vrstevníky na opačných frontách. Aktivista, jenž házel dlažební kostkou a před trestem utekl paradoxně do nenáviděného Ruska, se stává folkloristou pohraničních vsí; když tajně navštíví svou rodinu, manželka už ho nechce. „Černý Lenin“, jehož matka byla Lotyška a otec z Ugandy, naopak jede s ruskými separatisty bojovat proti Ukrajině: „Papíry na auto nemám, ale tank řídit můžu.“Oba propojí česká stopa: prvního nakonec zatknou u nás, druhému v doněckém hotelu Praha, před nímž stojí socha Švejka, velí muž vzkazující: „My Rusové vždycky všem přijdeme na pomoc, Alláh je velký.“
Pravda je, že Neklidná hranice si v bizarnostech libuje, vybírá si ikony vedle Gagarina i mše vedle oslavy vítězství, zaniklé osady, Stalina, Putina, patos, zmar, vodku a stesk po rudých časech. Je to výsek tendenční, alespoň však osobně zažitý a završený soukromou pochybností autora, jenž se označuje za pouhého pozorovatele, kdežto dva jeho protichůdní hrdinové „dělají dějiny“.
Neklidná hranice
Lotyšsko/Česko 2018
60 %