Fantazie pro metropoli
Politici chtějí voliče zaujmout projekty z šuplíků.
Benedikt Lederer redaktor MF DNES
Je potřeba postavit něco jako Tančící dům, Praze chybí moderní architektura, říkají v rámci předvolební kampaně politici napříč stranami. A jelikož obraz vydá za tisíc slov, někteří z kandidátů na magistrát přicházejí s vizualizacemi více či méně velkolepých staveb.
S fantazií a vizí města budoucnosti cílí na voliče nejvíce kandidát ANO na primátora Petr Stuchlík a marketér Jakub Horák, jenž kandiduje na 22. místě kandidátky Spojené síly pro Prahu (TOP 09 a STAN).
Oba shodně slibují udělat plovoucí lázně na Vltavě, na nichž už se ale nyní pracuje a měly by být hotovy příští rok na Výtoni.
Do voleb jdou však i s návrhy, které si někteří architekti udělali v minulosti „do šuplíku“. Stuchlík v půlce září prezentoval vizi obytného Libeňského mostu. „Praze chybí moderní architektura a tato vize měla otevřít debatu o ní,“popisuje Stuchlík s tím, že rád představí projekty i dalších architektů.
Pokud by se stavěl nový most místo současného Libeňského, má jeho podoba vzejít podle Stuchlíka z architektonické soutěže. Že by ji mohl veřejným představením obytného mostu ovlivnit, odmítá. Určitou komplikaci pro budoucí architektonickou soutěž však zveřejnění návrhu může přinést.
„Do budoucna to způsobuje mnoho problémů. Architektonické soutěže musí být anonymní. Kdybyste se přihlásil s projektem obytného Libeňského mostu do soutěže, tak už je autor známý a není to tedy anonymní návrh,“vysvětluje architekt Petr Lešek, který se v rámci České komory architektů (ČKA) zabývá architektonickými soutěžemi.
„Každý ať ukazuje své nápady, ale kdyby došlo na soutěž, může to přinést tyto komplikace,“dodává architekt, jenž je jedním z autorů podoby Národní technické knihovny v Dejvicích.
I Horák jde do voleb s tím, že chce přivést k životu několik návrhů z dřívějších let. Ke své kandidatuře Plány za miliardy na magistrát udělal i webovou stránku, na které mají lidé hlasovat o tom, které z nápadů by se měly i postavit.
Další resuscitace blobu
věci, které nás kopnou dopředu,“popisuje Horák, proč chce oživit oba zmíněné návrhy. Ani na jednu z obou věcí by nevyhlašoval architektonickou soutěž, kterou odborníci doporučují dělat pro veřejné stavby. „Všechno už bylo vymyšlené, jsou tuny nápadů, které nikdo nerealizoval,“zdůvodňuje marketér, proč by se na budovu knihovny či lávku spojující pražské břehy nedělala veřejná soutěž.
Že architektonická soutěž není nutná na všechno, přiznává i Lešek. „Není vyloučeno použít nějaký starý projekt, ale měl by projít nějakou velkou oponenturou, zda má návrh vůbec cenu budovat. Jestli se na místo hodí, aby to nebylo jen na efekt. Zda návrh není zastaralý,“dodává architekt.
Proto je podle něj cesta architektonické soutěže lepší v tom, že je transparentní a nikomu nenahrává, vybere se nejlepší návrh pro danou lokalitu a všem je srozumitelná. Prezentování jedné konkrétní stavby pak Lešek vnímá spíše jako marketingový tah.
(Ne)podpora projektů