Ujet s Nibalim? V tom tempu to nešlo, říká Kreuziger
Cyklista vylepšil šestým místem české historické maximum na mistrovství světa a říkal: „Jeli jsme v Innsbrucku jako tým, ne jako sólisté.“
Před čtrnácti lety se stal ve Varese cyklistickým mistrem světa mezi juniory. Nyní se dvaatřicetiletý Roman Kreuziger ocitl v Innsbrucku nejblíže k medaili i mezi dospělými. Na jedné z nejobtížnějších tratí v moderní historii šampionátů vybojoval 6. místo. Žádný český silničář se v minulosti tak vysoko neumístil.
Až za Kreuzigerem projížděly cílem mnohé hvězdy pelotonu, od Alaphilippa přes Quintanu, Rogliče a bratry Yatese až k Nibalimu.
Vylepšil jste české historické maximum, jímž bylo 9. místo současného reprezentačního kouče Konečného z Lisabonu 2001. Co to pro vás znamená?
Je fajn, že už někdo Koňase překonal, ale kdyby to cinklo, byly by mé pocity ještě někde úplně jinde.
V cíli jste byl zklamaný.
Hlavně mrtvý... a taky zklamaný.
S denním odstupem už na vaše umístění pohlížíte jinak?
Ještě potřebuji pár dní, abych si vše v hlavě srovnal. Za svůj cíl jsem před šampionátem vyhlásil vybojovat první desítku. Tu mám, a to je úspěch. Ale když jsem byl na posledním kopci jen 15 sekund od medailistů, samozřejmě jsem pomýšlel i výš. Zvlášť když přede mnou skončili lidé, kolem kterých se motám na ardenských klasikách. Proto věřím, že je otázkou času, kdy se to otočí a povede se mi nějakou tu klasiku vyhrát taky. Valverde v Innsbrucku ukázal, že můžete být šampionem i v 38 letech.
Souhlasíte s těmi, kteří tvrdí, že Valverde je tím pravým šampionem?
Zasloužil si zlato po tom všem, co v kariéře dokázal. Pro cyklistiku je skvělé, když duhový dres obléká takhle výrazný jezdec. Podobně jako Peter Sagan jezdí Valverde každoročně spoustu závodů. Bude ten dres dobře reprezentovat.
Před Innsbruckem se on i bronzový Woods „rozjezdili“v kopcích Vuelty. Vy jste dal přednost přípravě na sérii jednorázových závodů. Stojíte si za vaší volbou?
Každý si zvolil cestu, která mu vyhovovala. Stříbrný Bardet závodil po Tour minimálně, Alaphilippe ladil v etapách Kolem Británie. Já jsem přesvědčen, že pro mě byla má varianta přípravy nejlepší.
I proto, že po vyčerpání na Giru jste se v červenci cítil dost zle?
Právě. Na Giru jsem šel hodně přes klapku. S trenérem jsme dospěli k názoru, že potřebuji delší odpočinek. V srpnu jsem se pak do formy dostával pomaleji, na Grand Prix Plouay se mi jelo špatně (nedokončil), ale při jednorázovkách v Kanadě už líp. Po nich stále zbývaly do mistrovství tři týdny, což mě uklidňovalo. Na Gardě jsme si uspořádali kemp, jezdili intervaly, naordinoval jsem si i sedm a půl hodiny, abych si zvykal na délku závodu v Innsbrucku.
Pokračování na str. 18