Případ Petříček: vlci jsou nasyceni, koza jakžtakž celá

Anabáze s ministrem zahraničí, zdá se, pomalu končí – Tomáš Petříček už má po schůzce s premiérem jednou nohou nakročeno do ministerské pracovny. A to je výsledek, který se někdy označuje jako win-win, tedy že vlastně tak trochu zvítězili všichni, i když každý jinak. Tak to vezměme odshora.

Miloš Zeman může být určitě spokojen. Jako první prezident se dostal do čelního a veřejného střetu, kdy odmítl jmenovat oficiálně navrženého kandidáta na ministra. A tento střet ustál, vynutil si novou nominaci, což nepochybně posune ústavní zvyklosti týkající se pravomocí přímo volené hlavy státu. Jistě, Zeman mohl vyhrát i více, pokud by si do Černínského paláce prosadil nějakou spřízněnou personu typu Hynka Kmoníčka či Jana Kohouta. Ale na druhé straně mohl také se svým vetem narazit na odpor a další roky jeho prezidentství se mohly utopit v tahanicích u Ústavního soudu.

Vítězem je i Andrej Babiš, ani on si Miroslava Pocheho do kabinetu nepřál. Jednak kvůli jeho vstřícnějším názorům na migraci, když premiér na zcela opačné strategii postavil evropskou politiku své vlády. A také proto, že mít v čele diplomacie muže, který bude v permanentním konfliktu s Hradem, znamená trvale hasit na mezinárodním poli požáry. Petříček je pro Babiše varianta o něco lepší, zejména když si v rámci ní vynutil, že Poche úplně zmizí z ministerstva. A s nepříliš protřelým Petříčkem je spojena i další výhoda: nějaká těžká diplomatická váha by jistě hůře snášela, že jí premiér leze funkčně do zelí. Petříček s tím problém nemá, už před nástupem slibuje, že celá evropská agenda bude věcí premiéra, čímž se fakticky hlásí o roli ministra pro Patagonii a Madagaskar.

A konečně třetí hráč v této pranici, kterým je trochu ČSSD a její předseda Jan Hamáček, ale hlavně vlivný partajní šíbr Miroslav Poche. ČSSD na tom, pravda, moc nezískala, jen v přímém přenosu předvedla sílu své slabosti a odevzdanosti. Také z pohledu Pocheho to na žádnou výhru nevypadá, ale prohra to také není. Sám funkci nezískal, ale marnou bitvu včas odpískal a prosadil si na ministra svého nejvěrnějšího muže. Politického novice, jakkoli by nasazení nějaké silné persony přineslo více bodů jak jeho partaji, tak na mezinárodním poli nepochybně i celé České republice. A vzhledem k tomu, jakým způsobem Poche prosazuje svůj vliv uvnitř strany, by asi bylo naivní očekávat, že ho neuplatní také na ministerstvu.

Jak to celé bude fungovat, se teprve ukáže. Podle toho, jak moc budou Zeman a Babiš tlačit Petříčka do kouta, jak silně bude Poche tlačit na pilu a také na jak dlouho se Petříček smíří s rolí jeho loutky.