Případ Džeko. I z české kotliny vede cesta k nebi

Byl to jeho večer. Nastřílel hattrick a ukázal klasu, na kterou se můžete vyškrábat, pokud se pustíte do boje a neuhnete. Klidně jako neduživý outsider, kterému dětství ukradla válka. Psal se listopad 2016. Džeko poprvé: na pravém křídle zasekl míč, posunul si ho na levačku a pálil do vzdálenější šibenice tak dokonale, až vám přišlo, že hraje vlastní počítačovou hru. Džeko podruhé: ukázal si, kam přesně chce dostat centr, pohlídal si náběh, vyskočil, trknul balon o trávník a hotovo. Džeko potřetí: ledabyle proběhl půlku hřiště, počkal si na zpětnou přihrávku a brankáře Kozáčika prudce propálil. I když je to dva roky starý příběh z Evropské ligy, včera znovu ožil. Měli bychom si ho připomínat pořád, protože Edin Džeko je tak trochu „náš“. Do české ligy vplul jako vyzáblý teenager. Samá ruka, samá noha a jeden velký sen: „Chci se odrazit co nejvýš.“Teď je mu dvaatřicet a platí za jednoho z nejspolehlivějších středních útočníků planety. Takže to jde! I z české kotliny se může člověk dostat mezi největší světová esa. Třeba přes Ústí nad Labem a Teplice jako ON. Bosenský útočník nežehral na svůj talent, nestačilo mu být průměrný. Chtěl pracovat, chtěl se poprat o svou šanci. A tak mu včera Olympijský stadion v Římě tleskal už ve chvíli, kdy s devítkou na zádech vyběhl k rozcvičení. Znovu proti Plzni, tentokrát v načančané Lize mistrů. Římští fanoušci roztáhli žlutočervené šály a žádali ho: „Buď náš hrdina.“Neuběhlo ani 180 vteřin a Džeko už zase pálil skrz brankáře Kozáčika. Tak snadno, tak samozřejmě. Před přestávkou podruhé. A v nastavení potřetí! Plzeň a zase hattrick! Třeba i vás napadlo, odkud se Džeko odrazil ke hvězdám.