Jak jsem poznal Ameriku
Po Číně Bořek Dočkal poznává život v další velké zemi. A už ví, proč Američané milují příběhy
Na reprezentační srazy to míval pár minut autem. Jenže to platilo jen do chvíle, než Bořek Dočkal ze Sparty vyrazil objevovat (nejen) fotbalový svět.
Do Prahy létal nejdřív z čínského Che-nanu, teď před zápasy Ligy národů se Slovenskem a Ukrajinou poprvé cestoval z Philadelphie, kde od zimy hostuje.
„Zažili jsme v Americe moc hezký rok,“pochvaluje si čerstvě třicetiletý záložník. „Jen je to opravdu hrozně daleko. Rozrostla se mi rodina, malému jsou tři měsíce a zbytek rodiny ho ještě ani neviděl.“
Ale fotbalově je všechno fajn, ne? V americké lize jste nejlepším nahrávačem.
Vždycky může být líp. Necítím, že je všechno na sto procent, sezona mohla být lepší ve spoustě ohledů. Ale všechno může přebít play off, třeba v něm dosáhneme na ještě větší úspěch.
Jak populární je fotbal ve Philadelphii? Poznávají vás na ulici?
Rozhodně tam jsou populárnější sporty, tak to asi bude vždycky – stejně jako v Česku nemůžeme čekat, že bude na prvním místě třeba florbal. Ale Amerika je multikulturní země, kde se pořád najde dost lidí, kteří mají fotbal rádi, takže i třicetitisícové stadiony se zaplní. Dokonce mám zážitky, které jsem do té doby v kariéře nenasbíral.
Třeba?
V Atlantě na nás přišlo padesát tisíc lidí, v Portlandu nebo Seattlu také chodí pravidelně třicet nebo čtyřicet tisíc. A atmosféra je výborná. Sice se říká, že si tam lidi chodí jen dát popcorn, ale to není pravda, já zažil vyloženě fotbalové prostředí.
Pomáhá lize, že přiláká hvězdy jako je Zlatan Ibrahimovic?
To mělo samozřejmě velký dopad. Jedna věc je, že přijde velké jméno, druhá, jestli dokáže potvrdit kvalitu. Jemu se to povedlo skvěle, pořád u něj je vidět drajv, nespokojí se s tím, že si jde užít zbytek kariéry. Mentalitou je vítěz, chce vyhrávat dál. Pro ligu je důležité, aby si takové hráče vybírala dál.
Vy jste už ve Philadelphii taky za celebritu?
Absolutně ne. Ani nevím, jestli bych o to měl zájem (úsměv). Ve Philadelphii se hrají všechny největší sporty, je fajn, že pravidelně chodí na fotbal patnáct tisíc lidí, ale pořád je trochu v pozadí. Překvapilo mě, že třeba ani hokej tam není tak populární, jak jsem si myslel. O fotbal není až takový zájem z důvodu tradice, ale MLS taky není nejlepší liga na světě. Zatímco NHL nejlepší je, takže bych čekal, že bude sledovaná víc.
Ještě něco vás v Americe překvapilo?
Všichni říkají, jak se tam jednoduše žije, že je tam všechno snadné a free. Ale já to tak v začátcích necítil. Pořád jsem se někde musel prokazovat, dávat informace o sobě. Když jsem
se na to ptal, Američané říkali, že teď pod Trumpem je to trochu jiné než dřív, přísnější. To tam pozorovatelné je. Pak mě napadá, že když se tady díváme na americké filmy, občas nám něco připadá přehnané, nereálné. Ale oni tak občas opravdu žijí, mají rádi velké příběhy.
Například?
Ve filmech třeba vidíte vysokoškolský basket, na kterém je narvaná hala, všichni fandí, říkáte si, že to tak asi ve skutečnosti není. Ale já viděl, že je to realita, univerzitní finále basketu se hraje v hale pro padesát tisíc lidí. Sport obecně je tam hodně populární, lidi baví tím trávit víkend. Přijedou na zápas tři hodiny předem, ještě si třeba u stadionu grilují.
A pak s otevřenou pusou zírají na Zlatana.
Ano, on jim do toho perfektně zapadl. Potřebují mít člověka, který říká, v uvozovkách, nesmysly, jim se to hrozně líbí. Byl pozvaný do všech velkých show, Američani oceňují, že má prořízlou pusu a ještě má za sebou příběh, který rozvíjí. První zápas udělal něco, co se ostatním hráčům nepovede za celou kariéru: dal gól od půlky. Pak ví, že může dát pětistý gól v kariéře, a dá ho kung-fu stylem. To je až neskutečné a Amerika to oceňuje.
Chytla i vás tak, že byste si angažmá rád prodloužil?
Těžko říct, protože moje situace se může vyvinout různě a nemusí záležet na tom, co si budu přát. To budeme řešit po sezoně, ne teď. V Číně mám dál platnou smlouvu, která se hostováním ještě o rok prodloužila, takže zbývají dva roky.
Omo jí budoucnosti rozhodne klub.
A ten je na sestup. Ovlivnil by pád o soutěž níž váš případný návrat?
Vím, že to teď nemají jednoduché, že se perou o udržení, ale s nikým z Číny v kontaktu nejsem. Mám tam smlouvu, ale moje aktuální starosti jsou ve Philadelphii a teď na repre srazu. To můžu ovlivnit, to mám ve své moci, na to se soustředím.
Chyběla vám už reprezentace?
Chyběla. Těšil jsem se už na minulý sraz, byl jsem rád, že jsem nominaci dostal. Ale bohužel jsem se zranil těsně před odletem, byl jsem z toho smutný. Zvykl jsem si sem jezdit pravidelně, a když člověk na něco najede a reprezentuje svou zemi, je nezvyk z toho vypadnout.
Bez vás se toho dost změnilo, čerstvě i trenér. Co bude jinak?
Vím, že byste chtěli slyšet nějaké porovnání, ale nebylo by fér vůči oběma trenérům po dvou dnech srazu něco srovnávat. Ale byli jsme v kontaktu a těšilo mě, že trenér Šilhavý má o mě zájem. Pak se jen čekalo, jak na tom budu zdravotně.
Pod Šilhavým jste kdysi v Kladně pravidelně začal hrát ligu. Osudový trenér?
Částečně ano. Potkali jsme se pak i v Liberci, v mistrovské sezoně jsem odehrál jedno kolo a šel do Norska, což bylo těžké rozhodování. Viděl jsem, že se tam tvoří něco velkého, že tým má sílu a v klubu je dobrá atmosféra. V přípravě jsme hráli dobrý fotbal, tušil jsem, že odcházím odněkud, kde může přijít úspěch. Vždycky jsme měli s trenérem dobrý, upřímný vztah.
Změna přišla po výprasku v přátelském utkání s Ruskem. Ukázalo reálný stav českého fotbalu, jak tvrdili někteří hráči?
Věřím, že ne. Spíš se ukázalo, v jaké pohodě se v té době nacházelo Rusko a v jaké nepohodě český nároďák. Ale když si vezmu zpátky ty roky, kdy jsme byli schopni porážet v kvalifikaci Holandsko nebo Turecko a kouknu se na sestavu, nemám pocit, že bychom kvalitou šli nějak výrazně dolů. Tým tehdy byl zkušenější, měl dva tři pilíře, o které se dalo opírat, výraznější osobnosti, ale nemyslím si, že teď bychom se měli bát soupeřů, jako je Rusko nebo Ukrajina.
Ale souhlasíte, že chybějí lídři?
S lídrovstvím je to těžké, je to dost abstraktní pojem. Nemá cenu se koukat patnáct let zpátky, kdy jsme tu měli úplně jiné hráče. A není to tak, že by to ti, co tu jsou teď, najednou v sobě neměli. Tehdy ale kluci byli úspěšní, hráli ve velkých klubech, získávali zkušenosti a ještě
Všichni říkají, jak se v Americe jednoduše žije, že je to tam free. Já to tak v začátcích necítil: pořád jsem se musel někde prokazovat, dávat o sobě informace.
třeba měli vrozené dispozice být šéfy. Někdo to v sobě má, jiný může deset let hrát za Real Madrid a stejně to v sobě mít nebude. Nemá cenu teď hledat spasitele, který to na sebe sám vezme. Je potřeba, aby se o to tým podělil a každý v sobě kus toho lídrovství našel.
Vy byste měl zkušenostmi patřit mezi ty, o které se tým opře.
Vždycky to souvisí s tím, co člověk ukáže na hřišti. Mám nějaký věk, hodně odježděných srazů, takže mě to do té škatulky posouvá, ale každým srazem si respekt musíte udržovat. Ve fotbalové kabině se vazby utvářejí dlouhodobě. Ne tak, že někdo bouchne do stolu a řekne: teď budu lídrem já.