Krok číslo 1: Jak se hledá správný kapitán?
Co skončili Tomáš Rosický a Petr Čech, s kapitánskou páskou se dělo leccos. Hledal se muž, kterému by slušela. Stoper Suchý? Nebylo to ono. Záložník Darida? To by snad šlo, kdyby nepůsobil tak zakřiknutě.
Krajní obránce Gebre Selassie? Jen epizoda. Slávista Hušbauer? Z nouze ctnost.
„Není mi lhostejné, kdo nás povede do boje,“přemítal nový kouč Jaroslav Šilhavý.
Dávno před premiérou na Slovensku (2:1) měl jasno, co udělá. A udělal to správně: „Bořek je osobnost, skvělý fotbalista, klasický vůdce.“
Bořek Dočkal, blonďák s devítkou na zádech, který v nároďáku rok chyběl, přihrál na oba góly. Hecoval, usměrňoval. Dodal týmu šmrnc. Když útočník Schick v 72. minutě vstřelil druhý gól, okamžitě běžel za klečícím kapitánem, aby ho objal. Děkoval za parádní centr i za styl, s nímž Dočkal ke své misi přistoupil.
Už před výkopem měl emotivní proslov před nastoupenou jednotkou, při utkání se snažil o totéž. Jediný kaz předvedl ve 22. minutě, kdy vztekle třískl balonem o zem a dostal žlutou kartu. Ale kdoví, i to mohl být moment, který spoluhráče upozornil: Pozor, není mi jedno, jak se zápas vyvíjí.
Dočkal přitom patří k hráčům, jejichž styl do moderního fotbalu už příliš nepasuje. Není nejrychlejší, není nejsilnější. Ovšem přihrávky a herní inteligenci má na výjimečné úrovni. Podobně jako někdejší plzeňský kapitán Horváth nebo italský režisér Pirlo. Nemusí zápas prosprintovat, ovládá spíš předvídavost a vizi. Plus jsou samozřejmě vůdčí schopnosti, které reprezentaci znatelně chyběly.
„Potřebovali jsme nový náboj a dostali jsme ho. Tým žije,“ocenil útočník Michael Krmenčík, který po kapitánově kolmém pasu vstřelil první gól.
Když před Dočkalem, který kope americkou ligu, vyslovíte slovo vůdcovství, ošije se a reaguje po svém: „To je hrozně abstraktní pojem.“Načež se pustí do obšírného vysvětlování toho, jak roli vůdce vnímá: „Můžu se teď tady postavit a říct: Budu lídr! Ale vždycky to souvisí s výkony a s tím, jestli to člověk může potvrdit na hřišti. Můžeme se bavit o tom, že tady budou tři čtyři hráči, kteří budou víc slyšet, ale potřebujeme to hlavně ukázat na trávníku.“
Dočkal mluví dlouze – vteřiny se mění v minuty a on pořád neopouští téma. Dokud neřekne, co chce. Je přemýšlivý, hloubavý. Dokáže zajímavě formulovat myšlenky a neschovává se za fráze. Slyšíte ho i na hřišti. Spoluhráčům radí, hecuje.
V září mu bylo třicet, takže patří mezi mazáky, což kapitánská páska jen potvrzuje.
V reprezentaci se přitom celý rok neobjevil: nejdřív si po odchodu z Číny zvykal na nové americké prostředí, pak ho z plánu trenéra Jarolíma škrtlo zranění. A ani předtím se mu nedařilo tolik jako za bývalého trenéra Vrby, kdy byl nejlepším českým střelcem v kvalifikaci o Euro 2016.
Následně pod koučem Jarolímem zpočátku nastupoval pravidelně, svou pozici však ztrácel. Hlavně kvůli tomu, že se na srazy trmácel z daleké Číny, kde se musel prát s časovým posunem a těžce přivykal diametrálně odlišnému životu, na který se vlastně ani zvyknout nedá. Ani ve Philadelphii to zprvu nebyla žádná sláva. Jiná liga, jiné tempo. Teď už je v Americe za hvězdu: nikdo nepřipravil spoluhráčům víc gólů. Nejen proto Šilhavý usoudil, že takového borce by byla škoda opomenout. Tím, že mu předal kapitánskou pásku, mu chytře zdůraznil: Spoléhám na tebe!
S Dočkalem se znají roky, spolu vlastně startovali kariéry: před jedenácti lety pomohli zachránit Kladno v lize. „Už tehdy se Bořek nebál říct svůj názor. Na hřišti i mimo něj,“vybaví si Šilhavý.
Později byl Dočkal kapitán reprezentační jedenadvacítky, pak taky Sparty a minulý týden se dozvěděl: „Teď budeš šéfem áčka.“
První krok mu vyšel.