Váňa vs. Faltejsek. Fenomén vs. kometa
Dva tak rozdílné příběhy nejúspěšnějších žokejů slavné Velké pardubické
Ten starší je fenomén odkojený českými závodišti. Ten mladší se tu stal dostihovou kometou posledních let poté, co své umění zdokonalil v Anglii a Francii. Váňa – Faltejsek 8:5. Takové je nyní skóre. Souboj o majitele největšího počtu vítězství z Velké pardubické bude pokračovat, přestože se do něj 65letý Josef Váňa už v sedle pravděpodobně nezapojí.
Vize, že by jej Faltejsek mohl v historických tabulkách přeskočit, byla zpočátku až nepředstavitelná. Jenže najednou se zdá uskutečnitelnou.
Ti dva jsou tak nepodobní.
Váňa se k dostihům dostával za si socialismu oklikou, od dětských jízd na prasatech a na kozách přes službu u horské služby a starty v lyžařských závodech. První dostih absolvoval v 26 letech, první Velkou pardubickou až ve 32. V předdigitální době 80. let minulého století patřila Velká ke klenotům československého sportu, každoročně sledována v takřka všech domácnostech. Váňa k sobě přitáhl pozornost davů svými zavilými souboji se sovětskými koňmi i sérií výher se Železníkem. Přitahoval ji pak i nadále. Zarputilostí, s jakou chtěl vyhrát Velkou na bílém koni. Těžkým pádem v Baden-Badenu 1994, po němž se ocitl ve stavu klinické smrti. Dostihovým impériem, které vybudoval. A především famózním návratem na vítěznou vlnu po 55. narozeninách v sedle Tiumena. Faltejskův příběh byl zcela jiný. Doba byla jiná. Jedenadvacáté století dalo chlapci z Kladrub mnohem větší možnosti naplnit si teenagerský sen stát se žokejem.
Otec veterinář mu už jako malému koupil poníka. „Odjakživa jsem byl u koní, šlo o přirozený vývoj,“vypráví. Otec si sice přál, aby jezdil parkury, ale on se rozhodl jinak. Zároveň brzy pochopil, že na Západě se naučí mnohem víc než doma.
Ve 24 letech si sbalil ranec a jako Český Honza (ale nikoliv hloupý) vyrazil od trenéra Olehly za štěstím do světa.
Kam jinam než do Anglie.
Získal práci u trenéra Charltona ve Stocksfieldu, přes týden tu přespával v karavanu zaparkovaném u stájí, připravoval koně a také se oháněl vidlemi. A o víkendech směl jezdit dostihy v kolébce turfu.
Když začal v Anglii vítězit, všimli si jej i ve Francii. V roce 2012 dostal nabídku od Guillama Macaireho, trenérské legendy, a stěhoval se do jeho stájí. Odtud se propracoval do Top 10 žebříčku francouzských překážkových jezdců. Zatímco u Váni čeští žokejové obdivují jeho perfekcionistickou znalost pardubického závodiště a všelijakých „zkratek“, Faltejsek říká: „Nabaluju a zúročuji zkušenosti z Anglie, Francie, Itálie.“Jeho odvahu i razanci, s jakou dokáže zajet koncovku nejtěžších dostihů, oceňují trenéři a majitelé.
Ačkoliv je však i Faltejskova cesta na český vrchol poutavá, její kapitoly se až příliš často odehrávaly mimo pohled statisíců dostihových laiků, usedajících k přenosům z tohoto sportu jednou do roka. Proto si (zatím) ani zdaleka nevybojoval tak obří dávku popularity jako Váňa. Proto jej na ulici na rozdíl od Váni pozná málokdo.
V dnešní uspěchané době bývá na roztrhání, cestuje po celé Evropě. „Pořád jsem s ruksakem na zádech. Ani nemám doma vitrínu na trofeje. Maminka se o ně stará, má je někde uložené,“říká. Podobně jako Váňa umí mluvit, neskrývá se za fráze, naplno řekne, když je s něčím nespokojen. Naučil se, že kdo sedí potichu v koutě, neprorazí. Zná svoji cenu i to, jak důležité je v bublině dostihového světa dodržovat závazky. Což vyzdvihuje též Jiří Charvát, šéf Jockey Clubu.
Nevěří, že napodobí Váňu ježděním po padesátce. Váňovou devizou bylo, že začínal pozdě a tělo mu déle vydrželo, navíc prokázal i obdivuhodně vysoký práh bolesti. „Nemám snad v těle jedinou kost, která by nebyla zlomená,“tvrdí. Pětatřicetiletý Faltejsek už měl také polámaný nárt, žebro či hrudní obratle. Stále se vracející zlomeniny klíční kosti nazývá „rajťáckou rýmičkou“. Očekává, že časný start kariéry a zrychlený životní styl dnešních předních žokejů jeho aktivní léta v sedle značně zkrátí. Už loni dostal vážné varování.
„Dlouhodobě přetěžoval bederní páteř. Bylo nutné, aby si nějaký čas odpočinul od ježdění,“připomněl Tomáš Brož, primář pardubické neurochirurgie, proč žokej před rokem chyběl na Velké pardubické.
I proto se Faltejsek tvářil zdrženlivě, když se jej britští novináři v neděli ptali, zda by mohl startovat v liverpoolské Velké národní. Podotkl, že aby si tento sen splnil, musel by se opět na delší čas zabydlet na britských ostrovech. Jenže po loňském zranění se prozatím usadil v Česku, odkud létá na dostihy.
Pokud by Velkou národní v budoucnu přece jen okusil, dosáhl by tak mety, ke které se Josef Váňa nikdy nepropracoval. Ovšem Češi je i nadále budou porovnávat podle Pardubic – a nikoliv podle Liverpoolu.