Blíží se „krásný nový svět“

Je nevyzpytatelný, rychlý a nemá obrysy. Ve světě, jenž přichází, netají jen ledy v Arktidě. Chystáme smrt plastovým obalům, zpřísňujeme emise, vybíráme si pohlaví. Je to super. Nebo ne?

Několik zpráv z uplynulých dnů. Vědci varují, že v nejbližších desetiletích teplota na Zemi drasticky stoupne. Velké obchodní firmy chystají smrt plastovým obalům, vracíme se k přírodě. Evropská komise rozhodla o pětatřicetiprocentním zpřísnění emisních limitů pro auta. Ve švédském městě Malmö rozhodli radní, že svatou Lucii v tradičním průvodu už nemusí představovat žena. Může to být i osoba, která si svým pohlavím není jista. Tak takhle přichází „krásný nový svět“.

Dost bohatí na dobro

Globální oteplení a starost o životní prostředí jsou v moderních západních demokraciích, hlavně v Evropě, doslova zaklínadlem. Tak se stávají oblíbeným terčem „duchaplných“konzervativních kritiků, jako je Václav Klaus. Jistě, nic se nemá přehánět, jenže bojovat proti faktům se také nemá.

Pamatujeme si, že poslední roky jsou neobvykle teplé. A pamatujeme si na orkány, povodně a mrazy, které jsme dříve nevídali. Jenže bude to za deset let tak? Předpovědi počasí jsou nepřesné, předpověď klimatu nemožná. Filmy ukazující putování hladových ledních medvědů se často ukázaly být podvrhem, tak jak se v tom vyznat?

Přicházející svět je nevyzpytatelný, rychlý a nemá obrysy. Netají jen ledy v Arktidě, ale tají obrysy všech věcí, na které jsme my starší zvyklí. Jistotou však zůstává věda. Nemusíme umět spočítat teorii relativity, abychom viděli její výsledky. Stroje jsou pořád lepší, počítače výkonnější, věk se prodlužuje, čte se genom, roboti už čekají za rohem. Není nic, co by mohlo zpochybnit tezi, že věda funguje.

Deset z deseti vědců je přesvědčeno o globálním oteplování. Jaký podíl na tom mají lidé, není přesně měřitelné. Nějaký na tom však jistě mají. Kdo má všech pět pohromadě, musí tedy podpořit rozhodnutí Unie o drastickém omezení emisí. I kdyby náhodou byl podíl lidstva na změně podnebí nulový, neuškodí to. Ve všech ostatních případech to pomůže.

Podobně je to s těmi plasty. Můžeme si říci, že člověk je pouhý mravenec před tváří planety Země a oceány si s nějakými pytlíky a brčky poradí. Jenže co když ne? Máme možnost nevyhazovat plasty, máme možnost je nahradit. To není fundamentalismus, nýbrž rozumná úvaha. Taky si pojišťujeme dům pro různé nepředvídatelné eventuality, jako je pád meteoru či sesuv půdy. Platíme málo, ale pokud by ke katastrofě došlo, zachráníme majetek.

Podobně je to s omezováním emisí a plastů. Mnoho nás to nestojí, ale mnoho to může zachránit. A to platí i v případě, že v rozhodnutích má prsty lobby magnátů v elektromobilech a v papírových sáčcích.

Evropa je na sebe přísná a tleská tomu. Amerika je také přísná, ale už se nad tím trochu ušklíbá. Trump staví hospodářský rozvoj a prosperitu jednotlivců nad ochranu životního prostředí. Politické či učené debaty mnoho neovlivní.

Čína, Indie, Brazílie a celý rostoucí svět mimo centra průmyslové revoluce nedodržují limity a nešetří plasty. Revoluční ochrana životního prostředí se týká půl miliardy (přibližně) obyvatel Evropské unie. Země, které ji chtějí dostihnout a předstihnout v blahobytu, na to kašlou. Londýnu časů Sherlocka Holmese taky nevadil věčný smog z továren. Přinášel bohatství. Bohaté země mají bohatství vyřešeno a myslí na štěstí celé planety. Ty, které chtějí zbohatnout, myslí především na to zbohatnutí.

Pokud tedy chce Evropa opravdu něco změnit ve světě, kde už dávno nehraje prim, ale už je nejspíš tak trochu vedle, musela by o své pravdě přesvědčit nové šampiony hospodářského růstu, Čínu a Indii (a další). To zjevně nepůjde, protože bohatnout chce každý. Bity tak budou jen nové země EU, které nemají hotovou infrastrukturu a jejich obyvatelé nemají na dražší auta. Chránit Zemi je super. Ale jak se vyhnout pokrytectví?

Lucie s plnovousem

A teď k té Lucii ze švédského Malmö. Se životním prostředím nesouvisí jen zdánlivě. Stavění ochrany Země nad prosperitu jednotlivců a představa, že pohlaví je jen jakási „společenská dohoda“, jsou si velmi blízké. Jsou založeny na přesvědčení, že moderní člověk ve jménu dobra zboří všechny bariéry, předsudky, třídy, inteligenční a pohlavní rozdíly. Člověk, Země, zvířectvo, všichni jsme si rovni. Všichni máme právo na stejné zacházení.

Myšlenka je to krásná, už před lety si lidé stíhaní mory, mučením a vražděním představovali, jak se lev pase s beránkem. Není to však nic jiného než představa. Zatímco v případě globálního oteplování a zanášení oceánů se můžeme spolehnout na vědu, která říká: Nevíme to sice jistě, ale lidé to ovlivnit můžou, v případě výběru pohlaví tomu tak zjevně není. Kluci, kteří mají rádi kluky, a holky, které mají rády holky, se těší v civilizovaném světě naprosté svobodě. Lidem, kterým se zdá, že se narodili v nesprávném těle, dostane se bezplatné pomoci. To je báječné.

Poněkud zvláštnější už je, že ve všech módních filmech a seriálech jsou ženy znázorňovány jako ukrutné bojovnice (i když proč ne, když si jazyk metaforicky nahradíme mečem). To, že si ženy a muži mají být nejen na papíře, ale i ve skutečnosti ve všem rovni, je báječná myšlenka. A že jim mají být rovni i ti, kdo se cítí pohlavně trochu jinak, také.

Ale svatá Lucie byla žena.

Představa, že člověk ve jménu dobra zboří všechny bariéry, je krásná. Ale je to jen představa.