Chřipku poznáte. Nedovolí vám vstát z postele
„Češi nechtějí zodpovídat za své zdraví, nemají představu, kolik zdravotnictví stojí. Je to pozůstatek totality,“míní praktická lékařka Jana Vojtíšková.
Vtuzemsku zemře v souvislosti s chřipkou až dva a půl tisíce lidí ročně. Účinnou ochranou je podle lékařů očkování. O ně však projevuje zájem jen sedm procent obyvatel.
Už přes dva týdny mají pacienti ve vaší ordinaci možnost požádat o vakcinaci proti chřipce. Dokdy se mohou nechat očkovat nejpozději?
Obvykle očkujeme do Vánoc. Kdysi hlavní hygienik vyhlašoval dobu ukončení očkování, což byla chvíle, kdy se kultivačně prokázal chřipkový virus v populaci. To bývá na přelomu roku. Můžeme samozřejmě očkovat i později. Problémem však je, že pokud bychom očkovali už nakaženého pacienta nebo někoho, kdo se k vakcinaci rozhodl na poslední chvíli, kdy už má kolem sebe nemocné, protilátky se nestihnou vytvořit.
Jak dlouho trvá, než se vytvoří?
Zhruba deset až čtrnáct dní. Jsou to právě tito pacienti, kteří pak referují, že chřipku dostali po očkování. Nebo že jim byla naočkována. Což je mýtus.
A může očkovaný člověk dostat chřipku?
Může, ale pravděpodobnost je malá. Například když v rodině dostanou dva další členové chřipku, tak ten, který se o ně stará a je tomu viru permanentně vystaven, ji může dostat také. Nicméně průběh onemocnění bude mít řádově odlišný, lehčí.
Přesto je proočkovanost proti chřipce u nás jedna z nejnižších v Evropě, jen okolo sedmi procent. Světová zdravotnická organizace doporučuje ideálně kolem pětačtyřiceti procent, jestli se nepletu.
Nejvyšší podíl očkovaných mají, myslím, v Kanadě. Jedenačtyřicet procent. Česko velmi zaostává za západními zeměmi a zeměmi za oceánem. Je to špatné. My se bojíme hlavně těch komplikací, které mohou rizikové pacienty usmrtit. Loni v souvislosti s chřipkou zemřelo oficiálně až dva a půl tisíce lidí. A to celkové číslo je možná i vyšší.
Neví se o všech případech?
Počítají se do toho třeba ti, kteří se dlouhodobě léčili se srdcem, pak dostali chřipku a zemřeli. Ale je plno dalších pacientů, u kterých se souvislost s chřipkou nezjistila. To dnes nikdo nezkoumá. A pro staré lidi, kteří mají chronické nemoci oběhu, špatnou srdeční chlopeň, bronchitidu nebo diabetes, je to často smrtelné onemocnění. Ti by se měli nechat na chřipku stoprocentně očkovat.
Mají to navíc zadarmo, že?
Ano, pacienti nad šedesát pět let nebo s nějakým chronickým onemocněním. My se je snažíme očkovat, ale ne vždy o to mají zájem.
Přesvědčujete je?
To se nedá dávat befelem. Buď chtějí, nebo nechtějí. Někteří se už od srpna ptají, zda jsou vakcíny. To jsou ti, kteří s tím mají dobrou zkušenost a věří tomu. A pak jsou takoví, kteří řeknou nekompromisně, že ne, a ty nepřesvědčujeme. Nemá to smysl.
Kolik vašich pacientů se nechá naočkovat?
Každý rok očkujeme kolem čtyř set lidí, někdy i více. Zaregistrovaných pacientů máme tři tisíce.
To je tedy z hlediska poměru skoro dvakrát tolik, než je celorepublikový průměr?
Na české poměry je to velmi vysoké číslo, ale ve srovnání se Západem to zas tak dobré není.
Proč myslíte, že ani počet usmrcených pacientů nevede k tomu, aby se pacienti nechali více očkovat?
Lidé na všechno zapomínají. Jak by si mohli pamatovat, že někdy byla španělská chřipka nebo nějaká jiná pandemie chřipky? Já si dodnes pamatuju na tu v sedmdesátých letech. To jsem byla na střední coby budoucí lékárenská laborantka a chodili jsme klepat Harburnovy prášky.
To bylo antipyretikum, ne?
Ano. Byla epidemie, nechodilo se do školy, ale my jsme jako dobrovolníci pořád dělali ty prášky, které pak všude dávali nemocným. V dnešní době, když lidé nechodí do práce, jsou hospodářské škody veliké, ale to pořád není takový argument, jako když ti lidé začnou umírat.
Existují i případy, kdy na chřipku zemřeli mladí a zdraví lidé. Třeba loni...
Jistě, chřipka je systémové onemocnění, které napadne celý organismus. Je veliký rozdíl mezi lidmi, kteří mají opravdu chřipku, a těmi, kteří mají virózu. Při chřipce jsou pacienti za pár hodin zdevastováni. Zničehonic ani nejsou schopni vylézt z postele. Letos k nám přišlo už relativně dost mladých lidí, kteří říkali, že měli loni tak hroznou chřipku, že už to nikdy nechtějí zažít.
A jdou se tedy nechat naočkovat?
Ano. Přesně z nich se rekrutují ti, kteří se pak očkují každoročně. Když to člověk nevidí zblízka, neviděl to u nikoho v rodině a ani to sám nezažil, tak je nakloněn tomu nevěřit. Všichni spoléhají na pilulku, která všechno zachrání.
Mluvila jste o tom, že by se starší lidé a chronicky nemocní pacienti měli nechat očkovat. Co zdravotníci? V některých zemích to mají povinné.
Já bych se velice přimlouvala, aby ti zdravotníci, kteří přicházejí s rizikovými pacienty do styku, byli očkováni. I zdravotník může někoho nakazit. Samozřejmostí by mělo být očkování všeho personálu v seniorských domovech, LDN a dalších zařízeních pečujících o nemocné seniory. Obecně všichni, kteří pracují na vysoce exponovaných místech pro kontakt s lidmi, by měli být očkováni, aby případnou nákazu nešířili.
Máte pocit, že se zájem o očkování proti chřipce nějak mění?
Za ta léta, co očkuji ve své ordinaci, stabilně chodí osvícení pacienti. Zejména ti starší, chronicky nemocní, kteří o sebe pečují a mají s očkováním sami dobré zkušenosti. Přibývá i zodpovědných rodinných příslušníků, kteří jsou sice mladí a zdraví, ale mají doma nemocného člena rodiny, pro kterého by bylo onemocnění komplikací.
Je pravda, že ti, kteří se nechají očkovat pravidelně, jsou pak odolnější i proti běžnému nachlazení?
Ano, přichází se na to, že když se lidé očkují každý rok, vzniká jakási imunologická stopa a lidé jsou pak odolnější i vůči takzvaným like-influenza onemocněním. Nejsou náchylní na infekce. Já to vidím i na lidech u nás v ordinaci. A oni to pociťují také, že mají menší nemocnost, ale pak je řada těch, které prostě nepřesvědčíme.
Odmítají tito pacienti i ostatní očkování? Třeba proti klíšťové encefalitidě?
Ano, u nás jsou to principiální odmítači. Rozhodnutí je na každém z nás. I to, zda chci být zdravý, nebo ne. Když člověk chce být zdravý, tak pro to musí něco udělat. Řekla bych, že to velmi souvisí se zdravotní gramotností obyvatelstva.
Co si pod tím pojmem představit?
Je to soubor lidského konání, které souvisí s péčí a údržbou zdraví včetně životních podmínek. Je to to, co jsem sám schopen pro sebe ve smyslu udržení zdraví udělat. Jak jsem schopen naplnit doporučení lékařů, a to i ve smyslu režimových opatření. Je to povědomí pacientů o tom, co by pro sebe mohli udělat, aby zůstali zdraví.
Češi toto povědomí nemají?
Mají ho velmi malé. V nedávné minulosti proběhla v evropských zemích studie, která pro nás skončila debaklem. V žebříčku zemí jsme se umístili až za Bulharskem. Lidé sice vědí, že nemají pít alkohol, kouřit, mají sportovat. Protože to je jim neustále omíláno. Ale nedodržují to. A dodržování patří do té gramotnosti také. Když to člověk nedodržuje, je v tomto ohledu negramotný.
Nemůže to souviset i s tím, že je u nás z hlediska hrazení péče poměrně nízká spoluúčast pacienta?
S tím to souvisí velmi úzce. Lidé vůbec nemají představu, kolik co stojí. Ve světě je léčení komplikací chřipky a náklady na léčbu pro pacienty velmi drahé. Proto se radši nechají očkovat, neriskují. Nemohou si to dovolit. U nás si mnozí pacienti myslí, že mohou mít úplně všechno zadarmo. Že mají nárok na opakované magnetické rezonance, CT, rentgeny. To všechno stojí hromadu peněz. Ale oni to vyžadují.
Proč?
Chtějí ujištění, že jsou úplně zdraví. Jenže to jim nikdo dát nemůže. Nikdy. Mohu jim říct: Výsledky vyšetření nasvědčují tomu, že jste zdráv. Ale nikomu to krví podepisovat nebudu. Všude je nějaká šedá zóna. V medicíně to platí dvojnásob. My jsme země, kde lidé historicky hodně konzultují lékaře, a vždycky tomu tak bylo. Ale přenášení odpovědnosti za zdraví z pacienta na lékaře se vytvořilo v minulém režimu.
Je fakt, že v minulosti chodili lékaři očkovat děti do škol a třídy chodily hromadně k zubaři. Rodiče to řešit nemuseli, vyřešil to za ně stát...
To přesně jsem měla na mysli. V té době se stát postavil do role vševědoucího, všemocného, který všechno rozhodne a ovlivní. Vytratila se vlastní zodpovědnost. Ale zdraví by mělo být v zájmu každého z nás. Všichni dnes proklamují, jak jim na něm záleží, ale když si mají něco odepřít, tak už na tom asi tolik nezáleží. Pak se nemůže počet zájemců o očkování zvyšovat.
Napadá mě, zda se příští rok nebude spíše snižovat, když má vejít v platnost nová padělková vyhláška. Díky ní prý budou muset pacienti, kteří mají zájem o nepovinné očkování, nejdříve vyzvednout recept u lékaře, následně v lékárně vyzvednout vakcínu a pak opět k lékaři na aplikaci.
Můžu vám garantovat, že pro seniory, které očkujeme, to bude obrovská bariéra. Chodí s obtížemi a teď se budou muset trmácet k nám, pak do lékárny a zase k nám? Léta jsme bojovali za to, aby praktičtí lékaři očkovali. Donutili jsme je, aby si pořídili lednice na očkovací látky, naučili se kupovat vakcíny a hospodařit s nimi. Ještě před nějakými sedmi lety se tu diskutovalo o tom, že když si pro vakcínu půjdou pacienti do lékárny, tak bude narušen chladový řetězec a vakcína bude poškozena, a že za to nemůžeme brát zodpovědnost. A teď bychom za to najednou měli odpovídat?
Myslíte, že pak praktici třeba nebudou chtít očkovat?
Když někomu napíšu recept, on si vakcínu bude kdovíkde nosit v kapse a pak s ní přijde do ordinace, jak budu vědět, že není znehodnocená? Jak můžu něco s jistotou garantovat? Myslím, že za to praktičtí lékaři nebudou chtít brát zodpovědnost a zřejmě nebudou očkovat.
K čemu to tedy bude dobré?
Nevím. Vůbec nechápu, proč s tím lékárníci najednou přišli, když už si pacienti zvykli, že vakcíny máme v ordinaci. Lékárny mají nějaký software na kontrolu šarží a ověření pravosti léčiv, které jim přijdou od výrobce. Což my nemáme. Ale tohle rozhodně není dobré řešení.