Proč lid tak štvou hokejové dresy

Po tom zápase se dal český tým tepat téměř za vše. Za bídnou obranu, za individuální chyby, kterým by se dalo smát i v krajském přeboru. Za jalový útok, který si vytvořil jedinou kloudnou akci, i za to, že kdosi pozapomněl zapsat na soupisku obránce Jordána, který tak byl po pár minutách sudími „vyhozen“z ledu. Vyjma představení gólmana Bartošáka byl sobotní výkon hokejové reprezentace proti Finsku jeden z nejděsivějších za dlouhé roky. Koneckonců i Miloš Říha, nový šéf střídačky, bez vytáček říkal: „Finové byli ve všem lepší; v bruslení, v kombinaci.“

Jenže hokejový národ – tedy ta jeho hlasitější část – stejně místo mdlé hry řešil jiné téma. A prý z něj bolí oči víc než ze sobotního soužení českých plejerů. Stačí na portálu iDNES.cz rozkliknout diskuse po všech třech zápasech z finského turnaje Karjala, abyste pochopili, že řadu fanoušků dál trápí – eufemisticky řečeno – kontroverzní dresy, které teď národní tým poprvé oblékl. Že ani po téměř pěti měsících z nich nevyprchala zloba a naštvání, že státní znak na hrudi vystřídal lev, který se ve skutečnosti spíš podobá orlu, jehož má v logu jedna švédská automobilka.

„Samotného mě překvapuje, jak mě ta slepice na dresech irituje.“

„Pan Král by měl jít se svými dětmi do zoo. Podívat se, jak vypadá lev!“

„Z toho lva, co mají naši na dresech, se musí Bruncvík otáčet v hrobě!“

To je malá ukázka výkřiků, které nasbíraly nejvíce plusek od ostatních diskutérů. Mají být důkazem, že téma dresů rezonuje široce, že nejde o zlost několika křiklounů.

Přiznám, že nepatřím mezi militantní odpůrce nových dresů, a chápu, proč hokejový svaz k radikální změně sáhl. V době, kdy prodej licencovaných dresů, triček či čepic přináší profesionálním sportovním subjektům vyšší a vyšší příjmy, už nechtěl bezmocně přihlížet, jak je za bílého dne „okrádán“. Dresy se státním znakem si logicky nemohl patentovat, obchodně chránit, a tak nejen trhovci, ale i renomované supermarkety šili – často nedůstojné – repliky ve velkém. Bylo to nefér, byť v rámci zákonů, nejen vůči svazu, ale i vůči oficiálním partnerům, kteří hokeji za prodej suvenýrů odvádějí „desátky“. Teď – s novým logem – už se hokej může bránit.

Nesouhlasím ani, že hokej svým rozhodnutím pošlapal historii. Svaz můžete tepat za leccos – za špatnou výchovu mládeže, diskriminační odstupné atd. – ale ne za neúctu k časům minulým. Prezident Král s pobočníky vybudoval Síň slávy, vzdávají úctu legendám, jsou v tom vzorem jiným sportům. Ani – coby umělecký laik – nechci být arbitrem vkusu, byť některé detaily, jako že hříva lva má šest cípů, stejně tak tým hráčů na ledě a že oko je ve tvaru Štvanice, mi přijdou uměle našroubované.

Svaz však selhal – a není to u něj poprvé – v jiné věci: v komunikaci. 23. června suše národu oznámil, že mění tvář. Ač věděl, že je to pro fanoušky citlivé téma, nevtáhl je – alespoň okrajově – do rozhodovacího procesu. Nenechal třeba vybírat ze tří finálních podob, ani dostatečně nevysvětlil, proč je proměna tolik nutná. Příznivec, kterým se bafuňáři zaklínají jako tím nejdůležitějším, byl postaven před hotovou věc.

Svaz o své „plastice“nemluvil ani s většinou klíčových hráčů, a tak jen pár hodin po odhalení David Pastrňák, nejlepší český hokejista posledních dvou let, psal: „Tohle nepochopím.“Brankář Ondřej Pavelec byl vulgárnější, což u veřejnosti stvrdilo domněnku, že změna je pouhým výmyslem potentátů, kteří roupy nevědí, co dělat.

Je nutné se smířit se změnou, žádná defenestrace nepomůže. Svaz by ale měl pochopit, že je dobré s fanouškem o kruciálních rozhodnutích mluvit, a ne zvolit scénář, že si za půl roku rozzlobený lid zvykne a přestane remcat. Zvyknout se dá na vše, zvlášť když dresy budou polity vítězným šampaňským, leč příště prosím fér hru.