Hamburk jako vzor síně na Vltavské
Na Labskou filharmonii jsou Hamburčané hrdí. Podobnou síň chce mít i Praha.
Martin Bajtler redaktor MF DNES
Původně měla stát na cípu hamburské čtvrti HafenCity výšková kancelářská budova. Z ekonomických důvodů nakonec developer z plánů ustoupil a díky tomu mohla na základech bývalého skladiště začít vznikat stavba, kterou dnes obyvatelé Hamburku vnímají jako neodmyslitelnou součást nejen nově zastavovaného kulturního stánku ožily před komunálními volbami. Pokračovat v nich hodlá i nová magistrátní koalice. V jejím programovém prohlášení se píše, že Praha vyhlásí na výstavbu nového koncertního sálu v lokalitě Vltavská mezinárodní architektonickou soutěž.
„Praha takovou budovu potřebuje. Během čtyř let mandátu snad stihneme projekt koncertní síně připravit. Předně je potřeba uspořádat architektonickou soutěž, ale zároveň musíme celkově vyřešit podobu Vltavské,“uvádí budoucí radní pro kulturu Hana Třeštíková (Praha sobě). Zároveň však dodává, že v první řadě hodlá koalice opravovat již stojící budovy.
Nový impulz pro Vltavskou
ve špatném stavu a bude se muset zbourat, přišla pražská koalice s myšlenkou, že demolici mostu využije ke kultivaci okolí tamní stanice metra.
Podle šéfky sekce územního plánování Institutu plánování a rozvoje Lady Kolaříkové bude pravděpodobně potřeba celé území srovnat do jedné úrovně. „Koncertní síň by pak mohla zasahovat až k řece. To ale bude věcí soutěže,“říká s tím, že by budova mohla být impulzem pro kvalitní rozvoj nedalekého brownfieldu na nádraží Bubny.
Stejného názoru je také architekt Josef Pleskot. „Vltavská je komplikovanou lokalitou, která potřebuje radikální přestavbu. Je potřeba tam udělat něco velikého,“popisuje Pleskot. Podle něj by výstavba koncertní síně v Praze opět pozvedla zájem veřejnosti o architekturu. „Věřím tomu, že by lidé koncertní síň přijali s hrdostí, stejně jako tomu bylo u hamburské filharmonie,“dodává.
Je otázka, za jak dlouho se v případě Prahy podaří stavbu takové budovy připravit a kolik nakonec bude stát. Ani hamburská filharmonie se totiž neobešla bez průtahů a nejistých vyhlídek.
„Původně se s takovou stavbou vůbec nepočítalo. Vznikla jako sen developera a architekta Alexandera Gérarda, který si se švýcarskými architekty Jacquesem Herzogem a Pierrem de Meuronem na kus ubrousku načrtl siluetu vlny na základech bývalého skladiště,“popisuje počátky filharmonie Gero s tím, že se myšlenka v počátcích setkala i s odporem a kritikou.
Postupně se však podařilo autorům návrhu přesvědčit veřejnost
i vedení města a filharmonie se v roce 2007 mohla začít stavět. „Obrovskou zásluhu na tom mají především ti, kteří to neznemožnili. Něco vytvořit je o mnoho těžší než něco znemožnit. I tuto stavbu bylo teoreticky možné jednoduše zastavit a zrušit, ale nikdo to neudělal. Ani město, ani kritici,“popisuje Gero. Přesto se termín slavnostního otevření posunul z roku 2010 až na loňský leden.
Stavba monumentální kulturní budovy se navíc velice prodražila. Z plánovaných 241 milionů eur se náklady navýšily na více než osm set milionů. „Z dnešního pohledu však ani takové navýšení ceny vlastně nehraje žádnou roli,“dodává urbanista.
Dokonalá akustika
„Elphi“, jak se filharmonii v Hamburku přezdívá, v sobě neskrývá jen koncertní sály. V prosklené fasádě je hotel, několik apartmánů, restaurace nebo konferenční sály. Část budovy, kterou tvoří základy původního skladu, skrývá garáže.
Velký důraz kladli autoři také na akustiku. Místa pro obecenstvo v hlavním sále jsou uspořádána tak, aby měl každý co nejlepší poslechový zážitek. I ta nejvzdálenější místa jsou proto od pódia vzdálena jen třicet metrů. Přesto se do sálu vejde 2 100 diváků.