Sochu maršála odhalil sám císař
Jan Bohata redaktor MF DNES
MALÁ STRANA Náramná sláva se v sobotu 13. listopadu před 160 lety konala na Malostranském náměstí, kde se tehdy odehrálo velkolepé odhalení pomníku maršálka Radeckého, slovutného českého vojevůdce. Pohnutou historii Radeckého pomníku si lze dnes od 17.00 připomenout v Lapidáriu Národního muzea na Výstavišti. Setkání zde pořádá Spolek Radecký, usilující o návrat sochy na Malostranské náměstí. „Jsme v kontaktu s projektanty a vybíráme místo, nemusí nutně být to původní, kde socha stála. Národní muzeum souhlasí, aby byla vytvořena kopie. Máme vytvořený i její sken,“popsal aktuální situaci okolo pomníku rada Spolku Radecký Jan Bárta.
Návrat záleží na postoji magistrátu, minulé vedení znovuvztyčení památky moc nakloněno nebylo. „Klidně a bez hysterie chceme připomenout osobnost maršála Radeckého a to, co v českých dějinách představoval,“sdělil Jan Bárta.
Zástupy obyčejných lidí, členové veteránských spolků, představitelé pražské radnice, generalita i duchovní si na podzim 1858 nenechali ujít odhalení prvního pomníku Josefa Václava Radeckého v rakouské monarchii. Paráda to byla o to větší, že se jí zúčastnil císař František Josef I. s chotí Alžbětou. Monarcha vojáka ctil, jeho šavli a model pomníku měl ve svých komnatách.
„Pro Čechy byl Radecký živoucím důkazem toho, že i člověk otevřeně se hlásící ke svému českému původu může v císařských službách dosáhnout nejvyšších příček,“vysvětlil oblibu vojevůdce historik Jiří Rak.
Monument byl v Praze vztyčen jen pár měsíců po smrti stařičkého stratéga v italském Milánu. Pomník tvořil kamenný podstavec z leštěné žuly, ozdobený čtyřmi bronzovými tabulkami se jmény Radeckého vítězných bitev – Verona, Vicenza, Custozza, Novarra.
Maršála Radeckého tvůrci představili jako prostovlasého vojevůdce, rozkročeného na kruhovém vypuklém štítu, s maršálskou holí v pravici a s vítězným praporem z válek o Lombardii. Kruhový štít po způsobu vojáků antického Říma nese sedm představitelů vojsk a národů rakouské monarchie.
„Sochařský návrh vzešel z dílny bratří Josefa a Emanuela Maxů, postavy vojínů – štítonošů vytvořil Josef Max, samotnou sochu Radeckého jeho bratr Emanuel,“uvedl historik umění Emanuel Poche. Výška umělecky hodnotného díla dosáhla takřka sedmi metrů, váha 10 tun.
Poezie a slzy
Do posledního místa se naplnilo Malostranské náměstí 13. listopadu 1858, z domů vlály prapory v říšských, českých i bavorských barvách na počest císařovny Alžběty. Uprostřed rynku pořadatelé vztyčili stan pro vladařský pár. Stavbě dominovala vojenská výzbroj, kyrysy, historické standardy, oštěpy, kopí.
Ceremoniál odhalení sochy odstartovala rakouská hymna „Zachovej nám, Hospodine“a maraton projevů. Hovořil například pražský purkmistr Václav Vaňka.
Vystoupil i národní veršotepec Václav Jaromír Picek, známý hlavně jako autor textu písně Čechy krásné, Čechy mé. „Otce Radeckého vojsku jsi dal, vojvodu zraku sokolího, jehož blesk nepřítel hrůzou znal,“recitoval Picek nadšeným zástupům. Řečnění a hudbu vojenských kapel korunovaly dělostřelecké salvy baterií z pražských hradeb.
„Nejen v oku statných vojínů, kteří pod hrdinným maršálem nasadili život, zaleskla se slza,“komentoval slávu časopis Lumír. Císařský pár poté zamířil do opery, která na jejich počest uvedla Verdiho Ernani.
S pádem monarchie v říjnu 1918 se naplnil také osud sochy maršála Radeckého. Vše, co symbolizovalo „staré časy“, muselo zmizet. Byl nejprve ukryt za bednění, v roce 1921 rozebrán a uložen do Lapidária Národního muzea. Podstavec byl rozbit.