Utajování výrobců na obalech potravin skončí
Název výrobce na etiketě nezabere mnoho místa. Proč tedy firmy tento údaj tají?
Tajnosti s uváděním výrobců na obalech potravin mají skončit. Přísnější značení navrhuje ministerstvo zemědělství.
Mouka značky Value, pivo Argus a tvaroh Clever tří konkurenčních řetězců mají jedno společné. Zákazníci z etiket nepoznají, kdo potraviny vyrobil. V prvních dvou případech vidí na obalech jen prodávajícího. U tvarohu se výrobce sice dopátrat mohou, ale bude je to stát dost úsilí. Musí hledat podle identifikace „oválného kódu“na etiketě v evidenci Státní veterinární správy. A takového zboží s utajeným výrobcem je v regálech spousta.
Ministerstvo zemědělství to chce změnit. Poslalo do vlády novelu zákona o potravinách a tabákových výrobcích. „Výrobce by měl být uveden na každém zboží,“řekl v rozhovoru pro MF DNES ministr zemědělství Miroslav Toman. Zákazníkům to má pomoci s orientací ve zboží. Dnes podle Tomana může být výrobek se stejnou etiketou vyroben jednou v Česku, jindy v Polsku nebo v Rumunsku.
Ministerstvo zemědělství hodlá prosadit, aby byl výrobce uveden na každém zboží. Míří hlavně na obchodní řetězce, které rozšiřují sortiment populárních privátních značek.
„Když nějaký výrobek uspěje na trhu a je kvalitní, řetězce hledají cestu, jak stejnou věc vyrobit levněji. A proto tam neuvádějí výrobce, takže spotřebitel neví, kde se to vyrábí,“tvrdí ministr zemědělství Miroslav Toman.
Neplatí však pravidlo, že řetězce vždy zatajují výrobce. Zákazník se často jeho původ nedozví ani u potravin nadnárodních koncernů, jako je Unilever.
„Tento krok navazuje na cíle resortu podporovat výrobu a spotřebu potravin původem z Česka. Povinnost by se vztahovala na subjekty, respektive výrobce, usazené na území Česka,“vysvětluje ministerstvo, přičemž velké koncerny, jako je Nestlé, Unilever nebo Mondelez, v tuzemsku sídlí.
Pozor, spotřebitelé jsou čtiví
Důvodů pro zatajování názvu výrobce existuje několik. Podle jedné z oslovených mlékáren někdy producent nechce být sám na obalu vidět, protože pod privátní značkou nabízí produkt s nižší kvalitou, na který není úplně hrdý.
Jindy si to zase nepřeje prodejce. Požadavek na anonymitu prosazuje, protože chce propagovat pouze svoji značku. K tomuto názoru se přiklání i Radim Pařík, který v minulosti vedl například polskou pobočku německého řetězce Kaufland.
„Spotřebitelé jsou velmi čtiví. Kdyby řetězec uvedl výrobce, nedosáhl by maximalizace reklamního potenciálu, který nabízí privátní brand,“vysvětluje Pařík. Názor, že obchodník výrobce tají z důvodu ochrany před konkurencí, odmítá. „Výrobní kapacity jsou omezené, u jednoho výrobce se vyrábí klidně více privátních značek různých řetězců,“dodává.
Šéf řetězce Tesco pro střední Evropu Matt Simister dříve v rozhovoru pro MF DNES prohlásil, že firma výrobce na privátních značkách ve většině případů neuvádí, a zapochyboval o tom, že zákazník takovou informaci chce znát.
Neuvádění je však běžné napříč trhem. „Údaje o výrobci a původu označujeme v souladu s platnou legislativou takzvaným CZ kódem. Pod ním lze informace o původu zboží dohledat na internetu, nebo je na požádání rádi sdělíme,“zdůvodnila Rita Gabrielová, mluvčí řetězce Globus.
Nejhorší jsou mléčné výrobky
Povinnost uvádět výrobce dnes platí u prodeje nebaleného masa, ale také u nápojů s obsahem alkoholu nad 1,2 procenta. U balených potravin stačí uvést na obalu název a adresu provozovatele potravinářského podniku, který nese za potravinu odpovědnost.
Tímto podnikem často v praxi bývá obchodní řetězec. Zákazník se pak dočte jen obecnou informaci Vyrobeno v ČR popřípadě v Evropské unii.
U potravin živočišného původu, jako jsou uzeniny a mléčné výrobky, je nutné uvádět takzvanou identifikační značku – oválný kód se zkratkou země – podle které je výrobce dohledatelný na internetu. Vypovídá o posledním zpracovateli, u něhož došlo k podstatné manipulaci s potravinou. Výrobce je tak pro zákazníka těžko zjistitelný.
„Dá se to dohledat, ale pro zákazníka je to složité,“říká Jiří Kopáček, předseda Českomoravského svazu mlékárenského. Pod značkou CZ navíc může být česká firma, která dala výrobku minimální přidanou hodnotu. Sýr vyrobený v Polsku může vypadat jako český, přestože byl v tuzemsku jen nakrájený nebo zabalený.
Právě mezi mléčnými výrobky je nejvíce privátních značek. Podle Kopáčka jich je už zhruba polovina ze všech výrobků a ve většině případů obchodní řetězce výrobce neuvedou. „Nezveřejňování je součást obchodního boje mezi řetězci,“myslí si.
Prodejci nabízejí vlastní značky v různých kvalitativních řadách. Podle průzkumu společnosti Billa je devět z deseti lidí kupuje kvůli ceně, zároveň však mají dojem, že jsou méně kvalitní.
Miroslav Koberna z Potravinářské komory ČR je považuje za jeden z největších problémů obchodu. Zároveň však připouští, že už jsou mezi nimi i kvalitní výrobky s certifikací Česká cechovní norma pro české potraviny. Naopak Klasu privátní značky získat nemohou.
Rozporuplný je někdy také postoj samotných výrobců, kterým zajišťují stabilní odběry. „U některých položek prodáváme kvůli privátním značkám méně vlastních výrobků, neplatí to ale všude,“říká ředitel Jaroměřické mlékárny Bedřich Štecher. Mluvčí Choceňské mlékárny Jan Fogl podotkl, že jsou ze strany řetězců podporovány více než ostatní brandové výrobky dodavatelů.