Sdílené metro a pohřbená idea
Jak to funguje? Velmi prostě. Mobilním telefonem, ani nemusí být moc chytrý, si zakoupíte jízdenku, v digitální mapě najdete nejbližší stanici metra, internet vám napoví, kdy vám to jede a kam vás to doveze, na minutu přesně. A můžete si jezdit, půl hodiny za euro. Co je na tom zvláštního? Právě že nic, kromě názvu.
Původní představa o sdílené ekonomice byla dost jiná. Že věci, které člověk nepotřebuje, nebo ne pořád, může sdílet s jinými. Třeba auto: buď si ho půjčíte, nebo s někým jen sdílíte jeho cestu jako spolujezdec. Nebo byt. Můžete jej nabídnout poutníkům, celý nebo jen jeden pokoj, na noc nebo na dva týdny, jak to vyjde. Podobně třeba domácí nářadí. Sdílet se dnes dají celé dílny nebo kanceláře.
Poslední dva příklady ale ukazují tu nezřetelnou hranici mezi sdílením a pronájmem. Dílnu může mít doma kdekdo, v rodinném domě skoro každý, podobně jako nářadí nebo zahradní techniku. Obojí může klidně půjčit sousedům, i když jistě „něco za něco“, proč ne. Soukromou kancelář už asi ne. Ale budují se celé administrativní domy s kancelářemi, které nikomu nepatří (kromě developera), ale kdekomu se pronajímají: na týden, na odpoledne, na pár hodin. Neříká se tomu sdílené kanceláře, ale coworking, kupodivu. Prý už někde podobně fungují i ty dílny. Pronajmete si ji, vyrobíte nebo opravíte, co potřebujete, a zase vrátíte klíč. Pochopitelně za úplatu.
Čemu se dnes říká spolujízda, výborně předvedla firma Uber. Funguje to dokonce tak, že nemusíte mít ani vlastní auto. Uber vám ho pronajme, a můžete spolujezdit 40 hodin týdně za stanovené ceny. Už jsou na to i specializované půjčovny aut na spolujízdu. Jak fungují sdílené byty, ukazuje Airbnb. Koupíte si tři, sedm nebo jedenáct bytů a sdílíte je tak, že nedodržujete hygienické ani požární předpisy, nemusíte mít povinná parkovací místa, nevedete evidenci ubytovaných a neplatíte daně. Když je takových sdílených lidí více, vyluxují rezidenční trh tak, že na normální bydlení už nezbývá a nájemné vylétne do nedosažitelných výšin.
Půjčovna aut přes internet, s automobily zaparkovanými, kde si kdo vzpomene, se jmenuje sdílená auta. Podobně půjčovna bicyklů a nejnověji i koloběžek.
Mohlo by být jedno, jak se co jmenuje, důležité je, jak to funguje. Ale ono to jedno není. Ze dvou důvodů. Zaprvé, nově vynalezené slovo zastírá starou osvědčenou podstatu, vypadá to moderně a progresivně a musí se za to bojovat. Především tak, že se změní osvědčená, fungující pravidla, respektive musí se chápat, že podle nich se hrát už nebude. A musí se to podporovat, nejlépe i dotovat, pokrok se zastavit nedá.
A zadruhé, přejmenováním se pohřbí původní idea. Původně totiž ta sdílená ekonomika vypadala jako docela dobrý nápad.