Vánoční televizní pohádky přežijí každou vládu

Mirky Spáčilové, redaktorky MF DNES

Za čtvrtstoletí samostatné České republiky se vystřídalo třináct vlád, zato jedno jediné novodobé panování trvá bez výjimky.

Také letos, už popětadvacáté v souvislé řadě, bude ČT vysílat na Štědrý večer původní premiérovou pohádku. A byť to žádná politická reprezentace ještě nestihla uzákonit, přes tohle zvykové právo prostě nejede vlak.

Že máme konzervativní publikum? Prosím, to uneseme. Že pohádkové obžerství televizních Vánoc se nikde jinde v takové míře jako u nás nepěstuje? Může být, ale kdo by se za to styděl. Pravda, i sama veřejnoprávní obrazovka se tomu tiše podivuje a případným změnám by se asi nebránila, jenže to by spáchala sebevraždu.

Z průzkumu, který na dané téma nedávno uskutečnila, totiž vyplynulo, že na osmdesát procent lidí si žádné vánoční experimenty nepřeje. Naopak, neochvějně trvají na tom, aby se ke kaprovi s bramborovým salátem podával nový pohádkový příběh – a další pohádka den poté a den poté a tak pořád dokola až do skonání světa či alespoň do silvestra.

Tradovalo se, že svátečnímu času vládne pohádka pohádek neboli klasické Tři oříšky pro Popelku, které před pár dny oslavily pětačtyřicet let od svého vstupu do kin. Nicméně dávno už nemají natolik výsadní postavení.

Statistika praví, že pravidlo štědrovečerní pohádkové novinky trvá od roku 1993, kdy budoucí sérii odstartoval Ludvík Ráža se svou verzí Sedmera krkavců. Že rekord drží režisér Zdeněk Zelenka, který pro datum 24. prosince natočil už pět titulů včetně letošního Kouzelníka Žita.

A že sledovanost televizních pohádek spojených s nadílkou zpravidla kraluje celoročním přehledům: historicky se nad tři miliony diváků dostaly při své premiéře snímky Princezna ze mlejna 2, Anděl Páně 2 a Pravý rytíř.

Co by za takový zájem dali politici, vždyť i nedělní exkluzivní vystoupení Andreje Babiše ohledně současné vládní kovbojky vyneslo Nově necelých devět set tisíc zájemců. Navíc s reprízami se u krátkodechých politických celebrit počítat nedá, kdežto životnost pohádek jako by se poučila od stavitelů pyramid.

Ale proč se vlastně v tuzemských domácnostech navzdory vědomí, že už to známe zpaměti, usedá k pohádkám znovu a znovu? Z odpovědí se dá sestavit celá abeceda.

A jako anděl, protože nás stráží.

B jako bublina blízkosti a bezpečí.

C jako cukroví, ideální příloha.

D coby dobro, které povinně vyhrává. E čili estetika a etika v jednom balení. F jako fantazie.

G neboli grog, průvodní nápoj.

H jako hrdinství.

Ch jako chytrost i chrabrost.

I jako inteligence outsiderů.

J neboli jistota.

K jsou zkrátka kouzla.

L samozřejmě láska.

M jako mládí.

N coby nutné nástrahy.

O jako ozdoba.

P jako pravda.

R čili retro, to k svátkům patří.

S značí svatbu, jak jinak.

T čili tajemství.

U neboli útočiště.

V jako Vánoce, to dá přece rozum. A konečně Z coby zvědavost. Protože co kdyby tentokrát náhodou, čistě teoreticky, Popelka poslala svého krásného prince k šípku a vydala se žít se svou kamarádkou Sněhurkou, aby celému světu zvěstovaly, že i to už se dneska smí.

I když ve sváteční pohádce asi ne.