Vládce nebes
Příběh pilota Martina Šonky, který se stal mistrem světa v letecké sérii Air Race
Už jako kluk hltal tátovy knížky o pilotech z druhé světové války, které v něm vyvolávaly touhu stát se hrdinou. Na letišti v Táboře, nedaleko bytu, kde vyrůstal, býval „pečeným vařeným“, leč až do sedmnácti nikdy neseděl v letadle. Třeba také proto, že coby dítě zvracel i při obyčejné jízdě autem. Pak však – jak sám říká – rozbil prasátko, vzal ušetřenou pětistovku a zaplatil si čtvrthodinový vyhlídkový let.
Když pak z onoho motorového větroně vylezl, věděl, že chce jednou provždy být pilotem. „Člověk v životě dělá spoustu blbých rozhodnutí, ale tohle byla moje nejlíp investovaná pětistovka.“
Teď se upřímně směje. Česko se zrovna probouzí do „sněhového“pondělního rána, ale v Dallasu ještě zbývá hodina do půlnoci. Šonka je na hotelovém pokoji, dal si sprchu a konečně mu to začíná docházet. Jsi mistr světa, opakuje si.
Tak krásně to zní.
Je to sedm hodin, co se stal světovým šampionem v respektované letecké sérii Air Race. Tam, kde skoro čtyřstovkou kličkujete mezi pylony, při obratech na vás působí přetížení i 10 G, po kterém by netrénovaný člověk lusknutím prstů upadl do bezvědomí. Však i ti nejzkušenější piloti při některých manévrech vidí jen černobíle a zužuje se jim vidění.
A Šonka, ten kluk, jemuž bývalo v autě zle už při cestě z Tábora do Jindřichova Hradce, je tím nejlepším. Chodí mu stovky gratulací, on se za pár dní velmi pravděpodobně prodere do finálové desítky Sportovce roku. Sice na rozdíl od „kolegy“Petra Jirmuse anketu v roce, kdy svět ohromila Ester Ledecká, nevyhraje, ale i tak účast mezi elitou bude důkazem, jak jeho sport táhne.
Když se zabiješ, nechoď domů
Je to devět let, co v jedné kavárně na pražských Vinohradech poprvé novinářům vyprávěl, že prošel náročným sítem a byl vybrán mezi elitní piloty série Red Bull Air Race. Popisoval pravidla, mluvil o rizicích, žertoval, že mu maminka řekla, že „pokud se zabije, nemá chodit domů“. Sršel nadšením, ale stejně šampionát, který sám sebe prezentoval jako formuli 1 ve vzduchu, mnozí vnímali jen jako reklamní show výrobce energetických nápojů.
A co víc – Red Bull po jediné Šonkově sezoně sérii stopnul. Nadporučík, který na Univerzitě obrany vystudoval obor stíhací pilot, se vrátil do armády. Pilotoval gripeny, zatímco Red Bull tři roky hledal nový formát, nové destinace i nový byznysmodel, aby se šampionát stal ekonomicky soběstačným.
Když se tak stalo, znovu oslovil Šonku, který se zadlužil, aby pořídil nový letoun – piloti jsou v sérii i vlastníky a manažery týmů. Jenže taky prožil velké zklamání. Byl – a nejspíš pořád je – hrdým vojákem. Toužil v armádě zůstat, vzít si neplacené volno, stát se tváří, která bude vojsko propagovat při leteckých show. „Tu výhru neberu jako zadostiučinění, ale jsem přesvědčený, že udělali chybu. Dnes je to v armádě jiné, dokáží ocenit lidi, kteří něco umí. Ale tehdy mi řekli, že jim je jedno, jestli v Air Race létá současný pilot gripenu, nebo bývalý. A já po té odpovědi nemohl zůstat.“
Zároveň se nemohl nové šance v Air Race vzdát. Sérii obdivně sledoval od jejích počátků v roce 2003. Ač sám létal akrobacii (odlišná disciplína) za reprezentaci, většinu pilotů z Air Race považoval za bohy. Teď je pro mnohé jedním z nich.
Zaslouženě. Za posledních pět sezon vyspěl v profíka. Rozdíly mezi jednotlivými piloty dřív byly v řádu vteřin, teď jde o desetiny. Letci se obklopují týmem specialistů a právě to je jeden z klíčových faktorů Šonkova úspěchu.
Po restartu v roce 2014 vsadil na správné lidi. Manažerem – tak trochu holkou pro všechno – je Šonkův starší bratr Josef. Důvěřuje mu a byl to on, koho prvního po vítězném letu na zemi objal. Mechanikem je americký machr Lance Winter.
Klíčovým mužem zase taktik Petr Františ. Podplukovník, který pracuje na brněnské Univerzitě obrany, sestrojil pro Šonku simulátor, díky kterému se může pilot na závody připravovat i na hotelovém pokoji. Každý let je jiný, jinak fouká vítr, musíte volit odlišnou trajektorii. A na přístroji si proměnné nastavujete. Koneckonců i závod v Dallasu ukázal, jak je tato věc nutná. Oproti sobotní kvalifikaci se změnil vítr, mnozí měli potíže, ale Šonka byl ve všech kolech nejrychlejší.
Pátrání a bádání co zlepšit
A pak je tu ještě Ivan Krákora, který se Šonkovi stará o marketing. I díky němu si ho do svých show pozvali Karel Šíp či Marek Eben. Pomáhá i se sháněním sponzorů, neboť sezona vyjde na 8 až 10 milionů.
„Nejdřív je člověk v tom velkém světě člověk trochu vyvoraný. Přijdete z Aeroklubu v Táboře a najednou stojíte v Abú Zabí na mole. Postupně se otrkáte. Nikdo tu nechce dělat křoví, každý chce vyhrávat. I já. Ale cesta za titulem je o pátrání a bádání co zlepšit. A tak se postupně nabalovali lidi. Už jsme tak sehraní, že věci se dějí, a ani spolu nemusíme mluvit,“říká Šonka, čtyřicetiletý táta tří dětí.
I svou partnerku Olgu, někdejší letušku, poznal díky letadlům, když se oba účastnili natáčení pořadu Noc s Andělem. Zkrátka byla to před těmi 23 lety dobře investovaná pětistovka „z prasátka“.