Posel revoluce
Tenisový rok 2019 jako střet mládí a legend? Konec sezony 2018 takový vývoj naznačil.
Tak dlouho se na něco podobného čekalo, až to skolilo i samotného vítěze. Alexander Zverev jako by chvílemi ani nevěřil, co dokázal, když dotáhl finále Turnaje mistrů proti Novaku Djokovičovi.
„Pro každého hráče tahle trofej znamená úplně všechno,“zářil německý tenisový junák.
Zverevovi je 21 let a vzývaná mladá generace díky němu konečně vlastní první megatrofej. Naposledy vyhrál Turnaj mistrů někdo takhle mladý před deseti lety, kdy rovněž v 21 letech triumfoval jistý Djokovič. Jak symbolické!
„Naše kariéry jsou si podobné. Máš toho spoustu před sebou, přeju ti hodně zdraví a taky hodně titulů,“pronesl Djokovič směrem k vítězi. „Snad mě jednou překonáš.“
Tak s grácií poraženého pravil tenista, který už má teď čestné místo v historii. Djokovič vyhrál 14 grandslamů, a pokud dobude ještě jeden, osamostatní se na 3. místě, jež nyní sdílí s Petem Samprasem. Druhý je se 17 tituly Rafael Nadal, žebříčku s 20 tituly vévodí Roger Federer.
Tři nejlepší hráči žebříčku ATP. Dost možná tři nejlepší hráči dějin.
Všichni v posledních letech překonali význačné zdravotní trable a následně vyzvali čas na souboj. Jako by nestárli – loni a letos grandslamy nevyhrál nikdo jiný než oni. To se mládí tak ostýchá? Kam zmizeli jejich následovníci?
Zverev se teď přihlásil dostatečně jasně, na souboje s míčem a raketou ale legendy vyzývají i jiní. Zápletka roku 2019 se začíná rýsovat.
Mladý hráč? Mladý šampion!
Ještě loni to vypadalo, že tenis kopíruje světovou populaci: byl čím dál starší. Na podzim bylo členům Top 10 v průměru 28 let, v roce 1997 průměr činil 24 let. Zverev si v ní připadal málem jako student na srazu absolventů. V elitní padesátce se nenacházel jediný teenager a ATP zavedla akci NextGen neboli Turnaj mistrů do 21 let, aby nejmladším nabídla prostor k zazáření.
V roce 2018 se zdá být vše jinak. „Sašu považujeme za mladého tenistu, ale on už je etablovaným členem špičky. A lídrem svojí generace,“řekl Djokovič.
Na bránu nejlepší desítky totiž buší další hladovci: 11. Rus Chačanov (22 let), 12. Chorvat Čorič (21), 14. Brit Edmund (23), 15. Řek Tsitsipas (20), 16. Rus Medveděv (22).
Neboli: před rokem se v Top 20 nacházeli pouze dva borci do 23 let, nyní už je takových šest.
Spojuje je více prvků. Edmund a Čorič jsou se svými 188 centimetry vlastně ještě drobní, Zverev, Chačanov či Medveděv se vytáhli téměř ke dvěma metrům. Oplývají energií a agresivitou, což jsou přesně ty dva důvody, proč Djokovič v závěru jinak výjimečného roku prohrál dvě finále – v Paříži s Chačanovem a v Londýně se Zverevem.
Jejich tlukotu připomínajícímu chvílemi ostřelování kanonem se nedokázal ubránit ani srbský mistr defenzivy a dlouhých výměn.
Každý je jiný. Chačanov rád hraje šachy a čte klasiky. Skokana sezony Tsitsipase baví stříhat videa na YouTube. Medveděv se z floutka, co sem tam nenápadně odflákne trénink a po něm se nacpe sladkým, začal měnit v profesionála. Vyhrávají tituly. Rostou. Zvereva šíleně žralo a pořád ještě souží, jak moc mu nejdou grandslamy. Jedinkrát dosud pronikl do čtvrtfinále! „Dokud v této fázi nejste, neuvědomujete si, jak jsou překážky vysoké,“radil mu letos Federer. „Řekl jsem proto Sašovi: Nedostávej sám sebe pod zbytečný tlak. Makej dál, jdeš správným směrem. Možná se ti to ještě nevyplácí na grandslamech, ale nejhorší je kopat si díru pod vlastníma nohama.“
Budoucnost právě začala
Zverevovi pomohly také až čarodějné tipy Ivana Lendla. Když se jeho svěřenec Andy Murray kdysi rozplakal po prohraném wimbledonském finále, legenda mu řekla: „Nic horšího už v tenisu nezažiješ.“A „věčně poražený“Murray skutečně získal vysněné tituly. Zverevovi nyní Lendl vyšperkoval finálovou strategii právě s důrazem na agresivitu.
Vítězové se rodí z porážek, ale zároveň potřebují i ujištění o vlastních kvalitách. Ještě nedávno prakticky anonymní Tsitsipas schytal ve svých prvních dvou letošních finále nakládačku od Nadala. „Napotřetí jsem byl mnohem klidnější, sebevědomější,“uvedl. Ve Stockholmu dostal daleko lehčího soka Gulbise – a ukázal převahu. Podobně postupně kráčel mezi elitu i Zverev: nejdříve ovládl menší turnaje, pak akce ATP World Tour Masters 1000, nyní dostaveníčko pro nejlepší.
Léta 2017 a 2018 se nesla ve znamení úžasného revivalu „starých mistrů“. Zverevovo londýnské tažení, při kterém porazil v semifinále Federera a v boji o titul Djokoviče, působí jako poselství revoluce.
„Nová hvězda zazářila, budoucnost začala,“opěvuje jej italský list Gazzetta dello Sport. Na předpovědích je nejzábavnější to, že jsou z principu nejisté, tenisový střet generací ale zní jako lákavý scénář. Další naděje pro budoucnost