Báječná léta s Kuberou
Komentář Miroslava Koreckého
Jeho zvolení trochu zaniklo v rachotu politické krize s příchutí nepovedené bondovky. A říci, že máme nového druhého nejvyššího funkcionáře země hned po prezidentovi, je takový milý protokolární eufemismus, při vědomí skutečné váhy a pravomocí Senátu. Ale zanedbatelná politická postava to coby člen velké ústavní čtyřky není, to zase ne.
Nástup veterána ODS Jaroslava Kubery do čela Senátu znamená nové rozestavení vrcholných figur, což v každém případě pozmění poměry ve špičkách naší politiky. Po pěti letech stojí opět v čele horní komory zástupce strany, která je ve zřetelné opozici vůči stávající vládě. Na druhé straně je jím muž střízlivých názorů a umírněného stylu, který nevidí rudě, když potká Miloše Zemana či Andreje Babiše, a z principu nevyvrací vládě i to, že je dnes středa.
Zvolení Kubery rozesmutnilo ty, kteří očekávali, že nový šéf posune Senát ještě více do pozice odbojového hnízda, v něž komoru proměnil Milan Štěch po odchodu Bohuslava Sobotky. Kubera si prý dá se Zemanem cigáro a nechá se utáhnout na vařené nudli. Ano, nový šéf před volbou deklaroval, že Senát pod jeho vedením nebude za každou cenu opozicí vůči vládě a že povede dialog s prezidentem i premiérem. Proč by jim muž, který vyhrál, na co sáhl, a který je na sklonku své bohaté kariéry, měl jít submisivně na ruku, je ale záhadou.
Menší hádankou už je, jak vůbec v opozičně naladěném Senátu mohl střízlivý ódéesák Kubera výrazně vyhrát nad lidoveckým kandidátem Václavem Hamplem. Ten má z minulosti nevyřízené účty s prezidentem a netajil se tím, že chce komoru proměnit v jeho protiváhu. Ani opozičně naladěný Senát se snad ještě úplně neutrhl ze řetězu, aby chtěl ve stylu „čím hůře, tím lépe“spustit otevřenou válku ústavních institucí. Budou-li spolu naopak schopny komunikovat, mohly by politické krize dosud nezvykle víc tlumit než samy vyvolávat.
Kuberovo předsednictví může prospět i samotnému Senátu. Ne že by nějak zvýšil jeho reálný vliv: komora, která nestaví vládu a neschvaluje rozpočet, se o zbytek vlivu připravila sama tím, že umožnila přímou volbu prezidenta. Jde spíše o obraz Senátu, který se všichni jeho předsedové snažili (marně) zlepšovat. A Kubera je skvělý komunikátor. Kdyby kterýkoliv jiný politik mluvil o kouření, feministkách nebo Bruselu jako on, liberální média ho sežerou. Kuberu milují. On zase miluje přímý kontakt s lidmi a nesnáší všechny ty „Facebooky a Twittery“. Po Zemanově vzoru chce v nové roli objet senátní obvody, což si on, na rozdíl od Hampla nebo Horníka, může dovolit. A jestli Senátu nepomůže ani tohle, pak už asi nic.
Pokud tedy dřív než Kubera Senát nezmění Senát Kuberu. Teplický suverén, který jako primátor odboural všechny dotace i zbytečné výdaje a vystačil si s jedním náměstkem, se teď v nové roli ukazuje v trochu jiném světle. Natahuje ruku po státu a rázně zarazil úvahy, jestli není projevem rozežranosti, když komora o 81 členech má pět místopředsedů. Tak aby už nebylo zbytečné na ten výlet do regionů jezdit...