Si má cíl: definitivně vystoupit ze stínu Tenga
Proč čínský vůdce usiluje nenápadně upozadit někdejšího komunistického titána
PEKING Krátce poté, co Si Ťin-pching převzal Čínu jako její nový vůdce, poklonil se s kyticí rudých květů u bronzového památníku jednoho ze svých předchůdců – Teng Siao-pchinga.
Ano, vzdal hold právě tomuto vzrůstem nevysokému muži, který svými reformami nastartoval novou éru kapitalistické prosperity země.
Gesto v jihočínském Šen-čenu mělo jasnou logiku. Teng byl v komunistickém panteonu druhý hned za Mao Ce-tungem a jeho vliv a popularita přetrvávaly ještě dlouho po jeho smrti v roce 1997. Každý čínský vůdce proto usiloval, aby se mohl považovat za jeho dědice. Doba se ovšem změnila. Si Ťing-pching mezitím Čínu zcela opanoval, široko daleko není vidět žádného jeho vyzyvatele. Letošní změna ústavy mu dokonce umožňuje setrvat v čele čínského státu na dobu neurčitou. Už loni v říjnu na 19. sjezdu komunistické partaje nechal Si zanést své „myšlení o socialismu s čínskými rysy pro novou epochu“do stranických stanov a později i do samotné ústavy.
Jak vidno, Si Ťin-pching, který se zjevně rád opájí svou vlastní výjimečností, Čínu válcuje jako obrovský buldozer.
Co nebo kdo mu ještě může stát v cestě za nesmrtelností?
Mao Ce-tung to asi nebude. Někdejší velký kormidelník a zakladatel komunistické Číny má příliš „másla na hlavě“. Už i oficiálně se připouští, že udělal řadu chyb, které stály miliony lidských životů. Tak kdo tedy?
Jeden takový muž by tady byl – Teng Siao-pching svou velikostí a významem nynějšího prezidenta stále převyšuje. Architekt nové prosperity je v Číně nadále velice ctěn a uznáván. Některé kroky z poslední doby naznačují, že ctižádostivému Si Ťin-pchingovi to vadí a rád by definitivně vystoupil z Tengova stínu. Především v myslích Číňanů.
Propaganda už v tomto duchu začíná fungovat. Novou, správnou perspektivu naznačuje například velký obraz (viz snímek nahoře). Dominuje mu ústřední postava prezidenta Si, zatímco Tengova socha v pozadí se téměř ztrácí ve zlatavém západu slunce.
V Číně má taková symbolika stále značný význam. Výše uvedené plátno je jen jedním z příkladů soustředěného úsilí o navýšení role Si Ťin-pchinga v oficiální historii strany i země. Z velké části právě na úkor Tenga, byť cílem jistě není Tenga zcela vymazat. Jak naznačují znalci čínského mocenského prostředí, tento posun ve vnímání by už brzy mohl mít značný vliv na čínskou politiku.
Tengovi vděčný být nemusí
„Si rozhodně není spokojen s tím, že by měl fungovat v Tengově stínu,“řekl pro list The New York Times Julian B. Gewirtz, sinolog z Harvardu. Podle něho touží založit novou variantu politického systému, v jehož centru by sám stanul.
Odborníci se shodují, že Si se nemusí cítit Tengovi, opravdovému titánovi čínské politiky, zavázán a to činí jeho emancipační úsilí snazším. Zatímco jeho předchůdci Ťiang Ce-min a Chu Ťin-tchao museli být Tengovi za svou politickou legitimitu vděčni, Si se dostal do vysokých funkcí až po smrti velkého reformátora a je prvním čínským vůdcem, jehož Teng do funkce neinstaloval.
Si se Tengovi „vzepřel“už letos právě tím, že si nechal zanést do ústavy možnost svého doživotního vládnutí po vzoru Maa. Právě před tím Teng s poukazem na Mao Ce-tunga varoval a doporučoval výměnu v čele země maximálně po dvou pětiletých funkčních obdobích, neboť delší vládnutí podle něho vede ke ztrátě sebekontroly a prosazování kultu své osoby.
S tím Si nejspíš nesouhlasí, byť kritici v jeho jednání spatřují zřetelné rysy kultu osobnosti. Tomu se Teng zásadně vyhýbal.
Ambiciózní Si Ťin-pching se i v mnoha jiných ohledech zřetelně odklání od Tengovy agendy. Například svým radikálním odporem vůči „pravičáctví“, což je termín, kterým jsou tradičně označováni zastánci
liberálnějších přístupů. A nebo tvrdším a daleko sebevědomějším kurzem zahraniční politiky, který představuje otevřenou výzvu Spojeným státům a naznačuje touhu po světové dominanci.
Zmíněný obraz, jehož námětem je někdejší Siova návštěva u Tengova památníku, je součástí výstavy, která se objevila v Pekingu a ve městě Kuang-čou. Má pokrývat uplynulých čtyřicet let čínských reforem. Tenga, zásadního ekonomického reformátora, lze kromě toho spatřit už jen na jediné malbě – sedí, pokuřuje nezbytnou cigaretu a soustředěně naslouchá projevu stranického tajemníka provincie Kuang-tung. Tím ve své době nebyl nikdo jiný než Si Čung-sün, otec současného prezidenta.