Češi se naučili číst ušima

Loni ještě hrály prim v audioknihách CD, letos jich už lidé stáhnou polovinu

Srozvojem mobilních telefonů a aplikací objevují Češi novou zálibu a stále častěji si do sluchátek pouští nejenom hudbu, ale i audioknihy. Kromě menších společností se do jejich vydávání začínají pouštět ve větší míře i velká nakladatelství jako Euromedia či Albatros.

Čísla za letošní rok zatím nejsou k dispozici, a Vánoce jsou navíc rozhodujícím obdobím, ale nárůst je proti loňskému roku podle hráčů na trhu zhruba třicet procent. „Audioknihy zažívají neuvěřitelné nárůsty, v létě jsme jich prodávali dokonce o 55 procent více než loni,“popisuje Hana Žáková, která má v Alze na starosti prodeje knih ve všech jejich formách.

O byznys s audioknihami se dělí zhruba šest hráčů, kteří pokrývají odhadem 90 procent všech nahraných titulů. Kromě velkých zmíněných nakladatelství papíru jde o společnosti One hot book, Tympanum (patřícím stejnému majiteli jako Kosmas či Argo), Bookmedia s Audiotékou (provázané majetkově s distributorem knih Pemic Books) a tradiční Supraphon nebo Radioservis čerpající z rozhlasových pořadů.

Loni, kdy se vydalo podle dat Asociace vydavatelů audioknih 240 titulů (bez Euromedia Group, která data neposkytuje), hrála ještě velký prim cédéčka, bylo jich více než 60 procent.

„Letos už by to ale mohlo být padesát na padesát,“odhaduje Tomáš Výchopeň, ředitel vydavatelství Tympanum, které letos počítá s vydáním více než 55 audioknih. „Už před pěti lety jsme si mysleli, že CD zahynou a bude jen digitál, a ještě se tak nestalo,“dodává. Pro cédéčka hodně mluví právě nadcházející Vánoce, protože jako dárek jsou lepší volba než stažená kniha.

„Samozřejmě je jednodušší a méně nákladné připravit titul jen ke stažení, ale zatím jsou oba formáty zastoupeny zhruba půl na půl. Formát CD máme rádi kvůli návrhu obalu, se kterým si můžeme hrát, dostaneme k posluchači více informací o autorech a vzniku nahrávky a stále máme radost z výroby hezkého artefaktu,“dodává i Martin Pilař za One hot book.

Některé firmy věří už jen digitálu a cédéčka vůbec neprodávají, jako Audiotéka, která nabízí i aplikaci do mobilů pro poslech. „Kromě trendu ze zahraničí jsou dalším argumentem, proč se věnovat digitálnímu formátu, i ubývající možnosti pro přehrání klasických CD. Nové notebooky stejně jako palubní desky v autech již CD mechaniku často nenabízejí,“vysvětluje za Audiotéku marketingová šéfka Veronika Horáčková.

Budoucnost patří audiu

Audioknihy jsou nyní po e-knihách dalším zdrojem nárůstu pro knižní domy, a to i přesto, že čísla jsou zatím hodně malá. Nicméně už stihla přilákat pozornost velkých nakladatelství. „Od letošního roku už nakupujeme zároveň s papírovými i audiopráva, chceme to dělat ve větším,“říká Lukáš Novák, šéf skupiny sítě knihkupectví Neoluxor a nakladatelství Euromedia. „Za rok vydáme 800 knížek, příští rok máme cíl mít k tomu nižší stovky audioknih,“dodává.

Podobně se angažuje třeba internetová jednička Alza. „Snažíme se podílet na vydání audioknih, třeba nyní na Myšlení rychlé a pomalé, od držitele Nobelovy ceny Daniela Kahnemana,“uvádí příklad Hana Žáková.

Na tom, že ještě větší rozvoj audioknih zatím brzdí zpoždění za vydáním klasické knihy, se shodují všichni v oboru. Brzda je to proto, že audiokniha se už pak jen těžko sveze na marketingu a reklamě při vydání knihy. Důvodů pro pozdější

vydání je několik. Audioknihy nevycházejí tak dlouho a titulů je proti papíru relativně málo, takže vydavatelé se snaží vydávat nejen novinky, ale i úspěšné starší věci.

Další věc je technická. „Snažíme se vydávat současně s knihou, což je mnohdy ultrastresující výkon, protože potřebujeme finální text, který bývá třeba čtrnáct dní před vydáním knihy, kdy se to posílá do tiskárny. My přitom potřebujeme tři měsíce,“popisuje Výchopeň z Tympana. Nyní se jim ale například podařilo vydat současně sedmý díl Husitské epopeje Vlastimila Vondrušky, který jim poskytl dopředu rukopis.

Druhá šance je, že vydavatel pozdrží vydání papírové knihy, což se ale obecně zadaří, hlavně když jde o firmy ve skupině či spolupracující, nebo jedno velké nakladatelství.

Situace se ale pomalu mění. Zatímco dříve vydavatelé z taktických důvodů vyčkávali, jak bude úspěšná vydaná knížka v papíru, dnes se „vrhají“i do novinek. „Kupovali jsme licence u knih, co nebyly ani napsané, například Počátek Dana Browna. To byl nejdražší zajíc v pytli,

ještě nebyl napsaný a nikdo nevěděl, o čem to je. V aukci utrhl všechny rekordy ve finančních nákladech,“popisuje Výchopeň s tím, že dobré jsou i prodeje, které od února, kdy Brown vyšel, dělají několik tisíc kusů.

To je na audioknihy skvělý výsledek. Obecně mají vydavatelé nastaven byznys tak, aby se prodalo aspoň 800 až 1 000 kusů a audioknížka se tím dostala do plusu. To platí pro cédéčka. Pokud se knížka vydává jen digitálně, je hranice o něco níže, stejně jako bývá nižší cena.

Dražší než na papíře

Ta se u audioknih většinou pohybuje o dvacet až třicet procent výše, než stojí kniha v papíru. Důvod je podle vydavatelů jednoduchý. „Studio, herec, zvukař a režisér stojí více než sazeč v tiskárně,“shrnuje Výchopeň s tím, že méně platí jen za už hotový překlad.

Levněji jsou tak k mání hlavně tituly z archivu, které vydává společnost Supraphon. Zatím jich podle Alana Piskače, producenta Supraphonu, vydali zhruba tisícovku, celkem je v archivu asi pět tisíc titulů.

O byznys s audioknihami se dělí zhruba šest hráčů, kteří pokrývají odhadem 90 procent všech nahraných titulů.