ČSSD odchází ze Sněmovny. Natrvalo

Ondřeje Leinerta, reportéra MF DNES

Až se bude dnes hlasovat o vyslovení nedůvěry vládě ANO a ČSSD, poslanci ČSSD u toho nebudou, odejdou na chodbu. Ta věta zní i den a půl od chvíle, kdy se sociální demokraté k neotřelému kroku rozhodli, absurdně. A protože mi mnozí říkali, že tuto kulišárnu od ČSSD nechápou, je asi na místě ji vysvětlit.

Představte si, že jste předsedou ČSSD. Není to teď asi moc sexy představa, ale stalo se. Řekl jste si, že rozoranou stranu se sedmiprocentní podporou zkusíte vytáhnout. Buď můžete do opozice mezi šest dalších stran a vlčáků jako SPD či Piráti, nebo to zkusit v koalici po boku jiného vlčáka Andreje Babiše.

Realisticky zhodnotíte současné možnosti: ansámbl máte unavený, rozhádaný, hrajete pořád dokola pár starých her. Poslat ho mezi herecké hvězdy současnosti, které jsou připraveny bít se o svých pár vteřin před kamerou, zahrajete si leda křoví.

Zatímco hlavní part po boku zlého muže, s kterým nikdo nechce jít, protože ho šetří policie, slibuje jistotu. Před kameru se dostanete, ať budete hrát jakkoli. Možná se některý z vašich talentů otrká. A protože kolektiv neví, co chce, a vy nejste zvyklý bouchat do stolu, necháte hlasovat. Nikoli pár přátel, které vidíte skoro každý pátek, ale všechny. Je to riskantní, ale nakonec to vyjde.

A už vidíte první výsledky. Místo pachtění se po zapadlých štacích obrážíte velkoměsta, kolegyně Jana, kterou předtím mimo soubor nikdo neznal, je co chvíli na jevišti a bije se s konkurencí, kolega Tonda je slabší, ale on se to naučí, a nakonec možná i kolega Tomáš, kterým jste vzal za vděk, když se váš parťák Mirek nelíbil režisérovi Milošovi, s kterým si to nechcete rozházet, v sobě špetku hereckého talentu najde.

Diváci sice zatím vaše kreace moc neoceňují, ovšem v branži jste přes 20 let a víte, že v 99 procentech případů se vám vyplatilo být trpělivý. Ale dost divadelních asociací, protože tuto středu došlo na to jedno procento případů, kdy se od vás čekalo jasné rozhodnutí.

Jan Hamáček se do nezáviděníhodné pozice dostal minulý týden, když po odvysílání reportáže serveru Seznam Zprávy s Andrejem Babišem ml. situaci přečetl tak, že premiér pozici neustojí. Na schůzce ho vyzval, aby odstoupil, svůj krok však výjimečně neměl promyšlený a stačilo, aby premiér pohrozil, že sociální demokraty ve vládě nahradí SPD, a v tu chvíli ČSSD zatlačil do kouta.

Když už ale jednou Hamáček jednal pod vlivem emocí, měl situaci dohrát. Obě řešení by dávala smysl. Mohl říct, že už s Babišem ztratil trpělivost a že vyzývá poslance ČSSD, aby hlasovali pro nedůvěru vládě. Konečně, navzdory ofenzivě SPD není jisté, že by Babiš novou vládu poskládal.

Zrovna tak mohl ale Hamáček říct, že když už si jednou ČSSD vstup do vlády s Babišem navzdory jeho obvinění v referendu schválila, není na místě z ní po pár měsících vystupovat. To, že budou o premiérovi vyvěrat nové pochybnosti, se v situaci, kdy je obviněný, dalo čekat. A možná by z toho ČSSD za odměnu vymohla i nové programové ústupky od ANO. Hamáček si však řekl, že už bude zase trpělivý, místo rozhodnutí učinil gesto a ČSSD z toho nebude mít nic.

Poslanci při hlasování o nedůvěře vládě odchodem ze sálu možná dají najevo kýžené: že se jim premiérova kauza nelíbí. Ale taky, že s tím nehodlají nic dělat. Dovětek, že pokud by se našlo 105 hlasů pro rozpuštění Sněmovny, ČSSD dodá potřebný zbytek, je vysloveně jen snaha o odvedení pozornosti, strana to činí s vědomím, že o to skoro nikdo v parlamentu teď nestojí.

Činy ČSSD tak vypovídají hlavně o její bezradnosti. Strana sehrála roli mrtvého muže, který se nedokáže vyjádřit ani k vlastní vládě. A odchodem ze Sněmovny říká, kde ji po příštích volbách najdeme.