Emise popílku a oxidu siřičitého se podařilo snížit za dvacet let o 90 procent
Pro ČEZ bylo odsíření uhelných elektráren největší investiční akcí v historii. Stála 111 miliard korun a díky ní se životní prostředí výrazně zlepšilo.
Životní prostředí v České republice patřilo na začátku 90. let k nejzatíženějším v Evropě. Nejvíce poškozené bylo ovzduší a povrchové vody. Vzduch byl zanesený hlavně oxidem siřičitým, prašným aerosolem a oxidy dusíku. Povrchové vody pak trpěly poměrně vysokým obsahem těžkých kovů, fosforu, rozpustných anorganických látek a sloučenin dusíku.
Na vině byl zejména energetický program na bázi hnědého uhlí, který se v Československu zaváděl v 70. letech minulého století. Jeho cílem byla levná energie. Měl však neblahé důsledky – plýtvání energií a neúnosný stav životního prostředí.
Levná energie ničila lidi i přírodu
„Na konci 80. let byla výroba tepla a energie spalováním fosilních paliv hlavní příčinou znečišťování ovzduší v Československu a znečištění ovzduší kulminovalo. Podle údajů OSN bylo v roce 1978 Československo zatížením svého území emisemi oxidem siřičitým na třetím místě v Evropě po NDR a Belgii,“uvedla mluvčí ministerstva životního prostředí (MŽP) Dominika Pospíšilová.
V roce 1991 vypouštěly zdroje v Česku celkem 1 776 tisíc tun oxidu siřičitého. Elektrárny, které se v roce 1992 staly součástí nově vzniklé energetické společnosti ČEZ, se na tomto množství podílely z necelé poloviny. Rovněž podíl na znečištění oxidy dusíku a tuhými látkami byl významný. Elektrárny vypustily do ovzduší téměř 21 procent z celkem cca 725 tisíc tun oxidů dusíku a asi 12 procent z celkového množství asi 592 tisíc tun tuhých látek.
Zhoršená kvalita ovzduší se projevovala na zdravotním stavu obyvatel (respirační choroby, vrozené vady apod.) i na podobě tuzemské krajiny. „Málokdo si dnes při pohledu na zelené vrcholky Jizerských a Krušných hor vzpomene na to, jak vypadaly před více než dvaceti lety. Ostatně protesty proti stavu ovzduší v severních Čechách dokonce v listopadu 1989 o pár dní předstihly studentský protest na Národní třídě, když lidé již 11. listopadu demonstrovali v Teplicích,“říká ředitel divize klasická energetika a člen představenstva ČEZ Ladislav Štěpánek.
Bylo proto nutné začít jednat. Důvody k odsíření uhelných elektráren totiž byly environmentální a zdravotní. „K odsiřování energetických zdrojů se přistoupilo rovněž z důvodu plnění mezinárodních závazků plynoucích z protokolů k Úmluvě o dálkovém znečišťování ovzduší přesahujícím hranice států (CLRTAP), tj. 1. a 2. protokolu o síře,“informovala mluvčí MŽP.
Již v roce 1986 sice vznikl Komplexní energetickoekologický program k odsíření a denitrifikaci největších elektráren na severu Čech, ale vhodné technologie odsíření spalin na východ od železné opony na trhu nebyly k mání. Utrácení valut za tuto „okrajovou záležitost“však tehdejší politická reprezentace považovala za zbytečné.
Náprava hříchů minulosti
Řešení tohoto dluhu minulosti se stalo prioritou pro ČEZ. Pro firmu byl ekologizační program uhelných elektráren, dokončený v roce 1998, nejnákladnější investiční akcí v historii, i dostavba prvního a druhého bloku Temelína byla o 12 miliard levnější.
Nový zákon o ovzduší z roku 1991 stanovil, že vše se musí stihnout do konce roku 1998. V prvé řadě bylo třeba připravit transparentní, důvěryhodný a realizovatelný plán odsíření
uhelných elektráren. V tak krátkém čase nebylo možné provést náhradu zcela novými technologiemi. Proto se program zaměřil na vymezení těch elektráren, které budou odstaveny z provozu, a ty, které budou opatřeny zařízeními na čištění spalin.
Během sedmi let se podařilo zrealizovat patrně vůbec nejrozsáhlejší a nejrychlejší ekologický program v Evropě (v Německu trval tento proces dvojnásobnou dobu). V rámci tohoto programu bylo v elektrárnách instalováno celkem 28 odsiřovacích jednotek a 7 fluidních kotlů, rekonstruovány odlučovače popílku a modernizovány řídicí systémy elektráren. Celkem bylo do modernizace, odsíření a dalších opatření uhelných elektráren investováno 111 miliard korun.
A výsledky? „Díky plnění požadavků vnitrostátní legislativy ochrany ovzduší a následující implementaci požadavků evropské legislativy do legislativy vnitrostátní došlo mezi lety 1997 až 2016 ke snížení oxidu siřičitého o 87,5 %,“uvedla Dominika Pospíšilová z MŽP.
Dnes nejvíc znečišťují tuhé látky
V současné době nejsou hlavním zdrojem znečištění jen elektrárny, ale obecně vytápění domácností. Místně je pak hlavním zdrojem znečištění i veřejná energetika a výroba tepla a sektor průmyslové energetiky, ve větších městech je to pak většinou výhradně doprava.
Mezi hlavní znečišťující látky ovzduší patří podle Pospíšilové tuhé znečišťující látky v různých velikostech, které z pohledu lidského zdraví vadí nejvíc. Jde obecně řečeno o různé prachy. Dále jsou to oxidy dusíku, oxid uhelnatý, těkavé organické látky, polycyklické aromatické uhlovodíky a amoniak. Rovněž oxid siřičitý, ten ale už není z hlediska limitů stanovených ve vztahu k ochraně lidského zdraví překračován.
„Byť se dlouhodobě a každoročně vnos emisí oxidu siřičitého do ovzduší snižuje – meziročně v letech 2015 a 2016 došlo k poklesu emisí SO2 o dalších 12,8 %, v roce 2017 pak o 2,5 %, omezování oxidu siřičitého z veřejné energetiky je ale stále aktuální. Energetika je stále největším zdrojem emisí oxidů síry,“tvrdí mluvčí MŽP.
Zpřísnění limitů
V roce 2016 se emisní limity pro oxid siřičitý pro stávající spalovací stacionární zdroje o celkovém jmenovitém tepelném příkonu 50 MW a vyšším znovu snížily na jednu třetinu až jednu pětinu dřívějších hodnot.
„Jde o celoevropské citelné zpřísnění emisních limitů pro hlavní znečišťující látky, jako jsou oxidy síry, oxidy dusíku a tuhé znečišťující látky, které se týká velkých elektráren a tepláren. Zpřísnění emisních limitů je možné svým rozsahem a vyvolanými náklady srovnat s odsířením elektráren provedeným v období před rokem 1998,“konstatovala Pospíšilová.
K dalšímu snížení emisí z elektráren a tepláren s jmenovitým tepelným příkonem vyšším než 50 MW by mělo dojít do roku 2023.