Odsíření elektráren: Bylo potřeba jednat rychle
Postavit nové elektrárny by se nestihlo ani stavebně, ani ekonomicky, vzpomíná na odsíření v 90. letech Otakar Tuček ze společnosti ČEZ, nejdéle sloužící ředitel elektráren (Tušimice a Prunéřov).
Začátkem 90. let jste byl u toho, když se začalo s odsiřováním. Co byla pro ČEZ největší překážka?
Zásadní problém představovalo zajištění financí na tak náročnou investici. V roce 1991 bylo nemožné získat u bank desítky miliard korun. Do projektu se však podařilo zaangažovat Světovou banku. Podpisem půjčky ENERGY I. ve Washingtonu v červenci 1992 se ČEZ stal první obchodní společností v bývalém východním bloku, která od Světové banky úvěr získala. Byl to signál bankovního domu s vysokou mezinárodní autoritou, že ČEZ je důvěryhodná společnost, která je schopná dostát svým závazkům. To podpořilo snahu ČEZ dále si již značnou část financí obstarat vlastním jménem, bez státních garancí. V roce 1994 tak ČEZ, opět jako první firma z východního bloku, získala od společnosti Standard & Poors investiční rating BBB- a vydala dluhopisy na evropském kapitálovém trhu.
Kde jste začali?
První elektrárnou, která uvedla do provozu odsířený blok, byla Elektrárna Počerady. Tehdy nebylo mnoho zkušeností s výběrem zahraničních dodavatelů, s řízením výstavby podobných zařízení ani s jejich provozem. „Ostruhy“, které jsme na tomto poli získávali, byly vykoupeny i mnoha dílčími neúspěchy a omyly. Tvrdě získané know-how pak posloužilo jako dobré východisko k dalším stavbám ekologického programu.
Jak rozsáhlá to byla akce?
ČEZ v průběhu let 1992 až 1998 odsířil 5 930 MW výkonu v uhelných elektrárnách a dalších přibližně 500 MW vybavil moderními fluidními kotli. Emise oxidu siřičitého i popílku se díky technickým opatřením snížily nejméně o 90 % a emise oxidů dusíku o 50 %. Ve stejném období jsme také postupně odstavili celkem 2020 MW výkonu v nejstarších uhelných elektrárnách a jako náhradu tohoto výkonu dostavěli Jadernou elektrárnu Temelín, jejíž rozestavěnou stavbu zdědil ČEZ po rozdělení státního podniku Českých energetických závodů.
Odsiřovací zařízení prý snižují efektivitu uhelných elektráren, takže se spálí víc uhlí. Nebyl to tedy jen úkrok stranou?
Je to tak, i když ne o moc. I v 90. letech bylo rozhodování o tom, zda nepostavit zcela nové elektrárny, které by měly vyšší účinnost, tedy s méně uhlím vyrobí stejně elektřiny. Ale to by se nestihlo během sedmi let ani stavebně, ale hlavně ekonomicky. Muselo se rozhodovat, jestli chceme pomoci životnímu prostředí rychle, nebo hledat nejefektivnější řešení, ale za déle. Rozhodlo se, že je třeba jednat rychle. Tehdy západní Německo realizovalo obdobný program již v 70. a 80. letech, někde odsířili, jinde postavili nové elektrárny, ale trvalo to 15 let.
Dnes tedy elektrárny oxidy síry nevypouštějí?
Od konce roku 1998 ČEZ provozuje pouze takové elektrárny, které splňují přísné emisní limity zákona na ochranu ovzduší. Poslední odsířený uhelný blok v rámci obřího ekologizačního projektu 90. let byl spuštěn do zkušebního provozu 12. listopadu 1998 v elektrárně Mělník. Druhá vlna modernizace uhelných zdrojů ČEZ za více než 100 miliard korun proběhla v letech 2008 až 2017. Na vybraných elektrárnách se v současnosti investuje do dalšího snižování emisí v rámci přípravy na evropské limity od roku 2020.—