Krvavý statek, kterého se všichni bojí. Žili tu vrazi

Václav Janouš

Co tu chcete?“zatne zhruba padesátiletý muž zlověstně sekeru do dubového špalku. Cizáky tady na statku nevidí nikdo rád. A hlavně – nejsou tu na ně zvyklí.

Místní, když jdou okolo, raději otočí hlavu na druhou stranu. Přespolní z nedalekého Protivína se sem pro změnu většinou nevydají vůbec. Ze strachu.

Statek Bor, okolní budovy, kůlny, bývalé chlévy nebo prázdné stodoly jsou prostě místo, kterému se obloukem vyhnete.

Nechcete-li vykšeftovat pochybnou elektroniku, koupit díly ze starých rozebraných aut, pár gramů pervitinu nebo si najmout bouchače.

Anebo napsat z takového místa reportáž.

„Ještě v dobách, kdy sem policajti jezdili maximálně kvůli krádežím, tu lidi neměli takový strach. Pak, když zadrželi Pavla kvůli vraždě, jako by se to zlomilo a radši si toho statku nikdo nevšímá. Pak přišel rok 2010 a vlítla tam zásahovka kvůli obrovským krádežím. Jen blázen by tam mohl jít,“šeptá u plotu žena z usedlosti na polosamotě vzdálené od statku dva kilometry vzdušnou čarou.

Slyšet ji nemůže vůbec nikdo, přesto přihodí do rozdělaného ohně další listí, aby náš hovor ještě více „zašuměl“.

Vypráví o vraždě z roku 2002, kdy vrah Pavel Záruba naložil do svého auta v Písku půvabnou mladou stopařku Janu Štěpánkovou, která mířila ze školy do Strakonic.