Jak se žilo na krvavém statku

Zhruba v půli cesty ji ve svém starém modrém autě Fordu Sierra zabil. Probodl jí srdce, roztrhal oblečení i podprsenku a její polonahé tělo odhodil zhruba v polovině trasy do lesa a přikryl plechem. Za vraždu dostal dvacet let, doživotí unikl jen díky tomu, že policie nedokázala kvůli rozkladu těla po nálezu prokázat, jestli stopařku i znásilnil. Vrah Záruba dodnes sedí.

Domácí masakr

Před třemi týdny se vraždilo přímo na statku. Vrah tu zabil dvě ženy – jedenasedmdesátiletou Dagmar a její třiačtyřicetiletou dceru. Matku a sestru vraha Pavla Záruby. Obě ubodal přítel mladší z žen po osobních sporech. Následně skočil nedaleko odsud pod vlak.

„My si nevšímáme lidí okolo, tak ať si lidi nevšímaj nás,“sykne s cigaretou v koutku muž, který uprostřed statku opravuje motor auta. Pak zvedne hlavu, narovná se a zhluboka nadechne. „Jsme tu v okolí za grázly!“řve. „Samozřejmě bydleli tu lidi, co dostali tresty za elpasa (loupežná přepadení), nebo je udělali fízlové za fet. Ale do prdele, házet náš všechny do jednoho pytle jako mafii? To už je kurva trochu moc, grázlů je tu ve městě mraky,“křičí na celé kolo, až žena v druhém patře pootevře plastové okno a vykoukne na dvůr. Statkem zaduní rána, jak muž vší silou naštvaně zabouchne kapotu auta.

Poslední roky se lidem odsud příliš nedaří. Policie je tu častěji než pošťák a rodinu Zárubů a jejich známé, kteří si všichni už roky pronajímají byty na statku, stíhá jedna pohroma za druhou. Dva bratři Pavla Záruby sedí, otec Zdeněk zemřel v létě a matka

Dagmar, ke které měl nejblíže, nyní. Právě ona svého syna obhajovala nejvehementněji. „Policajti hodně lidí přesvědčovali, aby si na Pavla něco vymysleli, potřebovali ho uklidit do basy. Neříkám, že byl svatej, kradl a pral se, za to taky seděl, ale vrah? Vrah to fakt není,“řekla tehdy MF DNES. A po svém vysvětlovala i to, proč utekl do lesa, když si pro něj přijeli policisté. Prý čekal, že jej chtějí sebrat za krádeže.

Pavel Záruba – v minulosti odsouzený i za znásilnění – se k vraždě šestnáctileté stopařky nikdy nepřiznal, při jedné snaze o obnovení procesu dokonce u soudu ukázal na svého kamaráda z Protivína Václava Nouzeckého, který je teď také ve vězení – za krádeže, loupež a napadení. I on jezdil často na statek.

„Dvakrát ji píchnul,“obořil se na Nouzeckého. „Ty seš vrah, já jsem ten trest přijal, je mi to už jedno, ale nechci, abych byl vrah. Hodili to na mě, protože jsem Záruba, známá firma,“prohlásil tehdy před soudem.

Patnáct měsíců za alibi

Známá firma Záruba skutečně byl. Stejně jako celá rodina, celý klan. Jen matka byla v době konání soudu třináctkrát trestaná, načež dostala dalších patnáct měsíců kvůli tomu, že synovi poskytla falešné alibi.

Její manžel to, že zdejší statek místní považují za hnízdo kriminality, vysvětloval svého času po svém – ať nám někdo prokáže, že tady končí kradené věci, auta nebo se tu vaří drogy. „Policie nám nic neprokázala, všichni nás akorát špinili a nikdo už neočistil.“

Policie byla v uplynulých dnech na statku znovu. Jeden ze vzdálenějších příbuzných rodiny se po vraždě matky s dcerou sebral a došel do vedlejších Chvaletic zapálit dům vraha. „Hořelo to tady u rybníčku na návsi, támhle v tom samostatně stojícím domě. Hořelo to hned večer po vraždě a v tom baráku nikdo nebyl,“ukazuje k domu obyvatel Chvaletic. Ptát se jej na jméno je zbytečné. „Nejsem padlej na palici,“zmizí v hospodě.

Statek si žije svým životem a podle svých pravidel. Jeho obyvatelé se tu živí různě. V minulosti i třeba tak, že chodili do vojenského areálu vytrhávat staré měděné kabely, které pak v ohni opálili a měď odnesli do sběru. Jiní rozebírali auta na součástky a do šrotu, ale část lidí sedí i proto, že tu vařili drogy a prodávali po Protivíně, Písku či nedalekých Vodňanech. „Ten statek je vyhlášený, zná ho celá drogová scéna,“říká mladík z