Námořní bitva u Kerče potěšila oba prezidenty
Skutečná srážka, či vykalkulované drama, jež pomáhá Putinovi i Porošenkovi?
Milan Vodička
Pokud byste chtěli ještě dramatičtěji popsat námořní střet u Krymu, lze říct, že Rusko zajalo třetinu ukrajinského námořnictva. Ukrajinci totiž mají (vlastně do neděle měli) jen sedm bojových plavidel, všechna navíc malá.
Ale dramatizování není ani třeba, protože tohle je síla samo o sobě: je to vůbec poprvé za čtyři roky rusko-ukrajinské krize, kdy ruské ozbrojené síly otevřeně střílely po těch ukrajinských. Palba na válečnou loď je podle mezinárodního práva válečný akt. V principu je to úplně stejné, jako kdyby někdo vybombardoval Třebíč.
Je to tedy nová úroveň konfliktu zatím vedeného Ruskem jako stínový box. Je to formálně víc než separatisté v Donbasu či zelení mužíčci na Krymu, protože tohle je akce pod rozvinutou vlajkou.
Zisk je však zanedbatelný, dva dělové čluny a obyčejný remorkér. To vede k otázce, proč k této zvláštní eskalaci kvůli malé kořisti došlo. A ta dá zajímavé odpovědi.
Nejdřív, kdo začal. Ukrajinci říkají, že jen chtěli proplout trasou do Mariupolu v Azovském moři. Mají na to právo podle smlouvy s Ruskem z roku 2003. Rusové ale říkají, že to byla provokace a Ukrajinci jim konvoj předem neohlásili. Problém je, že nemusí, a navíc před měsícem tudy propluly jiné ukrajinské lodě bez ohlášení a nic se nedělo.
Jenže problém taky je, že v přetlačované o to, kdo vlastně kontroluje Azovské moře a Kerčský průliv, Ukrajinci občas zadrží ruské rybářské lodě. Před měsícem Ukrajina například rozhodla, že v aukci prodá ruský trawler, který zadržela na jaře při rybaření v Azovském moři.
Z Azovského moře se stalo moře problémů poté, co Rusové dokončili most spojující ruskou pevninu s okupovaným Krymem. Azovské moře odřízli, kontrolují ukrajinská plavidla, která tam plují.
Ukrajinci se snažili situaci zvrátit posilami. Od neděle je drží Rusové.
Zásadní záhada: Protože v bublajících vodách u Kerče se už dlouho vaří momentálně největší zdroj rusko-ukrajinského napětí, mohli si Ukrajinci spočítat, že jim to neprojde. Rusové je dál nepustí. Přesto tam lodě poslali. Stálo to za to?
A ještě jeden rébus: Rusové drží tři lodě, naráželi do nich, stříleli po nich a pár námořníků zranili. Agrese. Prý si pro ně dokonce došli kilometr do mezinárodních vod, když Ukrajinci couvli. Teď budou za bídáky, mohou čekat další sankce. Stálo to za to?
Cynicky řečeno, stálo. Oběma.
Včera se ustálil docela zajímavý výklad celé námořní minibitvy: hraje do karet prezidentům obou zemí, tak šli Putin i Porošenko štěstíčku naproti.
Kvůli pokusu zvýšit důchodový věk Rusů poklesla Putinovi popularita na neslýchaných 39 procent. Krize se hodí, aby vlastenecký zápal čísla zase nakopl výš.
Také Porošenko má číselný problém. Na jaře mají být na Ukrajině prezidentské volby, Porošenko je beznadějně až čtvrtý, naopak vede jen v tom, že ho nechce suverénně nejvíc lidí, skoro polovina.
Když proto ohlásil, že chce vyhlásit na Ukrajině válečný stav, hned ho začali podezírat, že chce volby buď úplně odložit (nebyla to pravda, už řekl, že se konat budou), nebo ovlivnit tím, že si nahoní popularitu či zakáže politická shromáždění. Ani to nebyla pravda, protože válečný stav má být omezen jen na měsíc. Volby jsou vypsány až na konec března, takže kampaň by se stihla.
Ale protože válečný stav Ukrajina nevyhlásila ani v nejtěžších chvílích války na Donbase či u krádeže Krymu, vypadá teď tento krok divně. Škoda již byla udělána, Rusové mohou znovu oprášit svůj argument o „juntě“ovládající Kyjev.
Je tady však horší věc. Zdá se, že námořní bitva splnila oboustranně účel, dál už nikdo zacházet nemusí, takže teď by mělo následovat už jen pár dní poštěkávání, rachocení a vzrušeného pootáčení kormidlem. Ale to jsou taky rizikové časy, protože jak námořníci vědí, ve vlnách se kormidlo může vymknout z rukou i nejošlehanějším mořským vlkům.